Parádní! 

A na prchající hlemýždě se moc těším.

Ve druháku na gymplu jsem měla seminární práci na téma Plzáci španělští. Ano, jeden z úkolů bylo odchovat generaci. Takže jsem doma chovala plzáky španělské v takovém malém prostoru, ale i přes malý prostor se těšili zdraví a nakladli vejce... Ale jaký byl šok, když jsem jednou přišla domů a v předsíni mě přivítal jeden z mých plzáků a za ním se táhla lepkavá šmouha. Čapla jsem ho a nesla zpět do jeho přechodného domova a když jsem přišla do svého pokoje, myslela jsem, že omdlím.. Všichni moji obyvatelé se mi plazili po pokoji, ten vypadal jako po zásahu lepkavého a slizového démona.. Většina jich byla na zemi a jeden dokonce rázoval po omítce... Byl to docela šok a musela jsem to uklidit dříve, než by si toho bývali všimli rodičové, což se naštěstí podařilo =D. A omítka se nově vymalovala, protože jsem pokoj neměla zateplený a tak se celý předělával.

Jsem zvířátkofil, takže mě, Lenko, začínáte zajímat. Tedy doufám, že jste to nepochopila špatně. :-)

Od Durrella mám asi nejraději "Mluvící balík". A co se týká taxonomie, vždy mě nesmírně pobavilo dělení veškeré zvěře na pernatou a srstnatou v románech Julese Verna.

Můj "Mluvící balík" se díky častému čtení rozpadl na prvočinitele. Možná kvůli okolnímu světu, který je takový, jaký je, se vždy znovu ráda vydám se starou madam Hortensií vzhůru do Mytologie  Neméně kouzelné jsou knihy z Korfu

Lenko, bájo:) další skvělé čtení.. tak prosím to pokračování, už se moc těším :)

Krásné čtení na úterní ráno.

Hezký den Vám i Vašemu zvěřinci.:-)

A o stovce uprchlých hlemýžďů... Omlouvám se, ale nějakou záhadou mi vypadlo celé slovo. Nejspíš je mi zatěžko se soustředit, když mi kotě okusuje nohu 

To si můžete opravit přímo v článku. Pak zase dáte uložit. A je to. :-)