Na čem vlastně závisí existence IS?

Při položení této otázky většinu z nás asi nejprve napadnou věci jako: peníze, ropa, propaganda atd. Zkrátka prostředky.

Logické řešení je tedy nasnadě – odstřihnout IS od prostředků. A s USA, Ruskem, EU, Tureckem a dalšími by v tom byl čert, aby to nešlo realizovat. Jenže aktuální situaci lze asi nejlépe shrnout slovy písně Marka Ebena: „Já na tom dělám. Já na tom makám. A ono ne a ne a ne.“ A proč?

V poslední době čím dál tím více prosakují na veřejnost nejenom informace o tom, že na odprodeji ropy od IS jsou zainteresovány také subjekty, které oficiálně proti IS bojují. Jakou snahu budou mít potom takové subjekty na deklarovaném zničení IS, když z jeho existence samy jistým způsobem profitují? A když logicky postupují tak, aby nepoškodily své vlastní (geopolitické) zájmy, ať už si pod tím představíme cokoliv?

No ale co potom? Profesor Milan Zelený popsal na svém blogu jisté řešení.

Navrhuje toto:

„Je třeba navrhnout a podpořit ustavení globální, nadstátní a nepolitické organizace inteligenčních a vojenských odborníků Anti-Daesh, která bude mít plný přístup a mandát identifikovat prvotní zdroje financování a podpory terorismu – bez ohledu na stát, jeho osobnosti a jejich geopolitické zájmy. Je čas a je na čase.“

Koncepčně bych tomu osobně nic zásadního nevytknul, ale při prosazování tohoto řešení do praxe hned vyplývají otázky jako:

• Jak zajistit skutečnou nepolitičnost a nadstátnost Anti-Daesh?
• Z čeho bude financován?
• Kdo mu udělí přístup a mandát?
• Jak dlouho potrvá, než se Anti-Daesh bude moci efektivně zapojit do akce?

Podstata celé šlamastiky s IS je podle mne notoricky známý fakt, že zájmy politických elit nezřídka kdy bývají odlišné od zájmů občanů. Elity se prostě urvaly ze řetězu společenské odpovědnosti. Co nám však zbývá jiného, než jim zase to jho odpovědnosti navléci? Nebo se o to alespoň pokusit?

Fungování skutečně efektivního státního útvaru, pracujícího ve prospěch občana, si představuji zhruba takto:

• Stát jednoznačně deklaruje své cíle, co bude dělat pro občana – v různých časových horizontech.
• Celá deklarace je provedena veřejně a pro „běžného“ občana snadno srozumitelnou a přehlednou formou. Forma by měla být také dostatečně podrobná – toto nelze přejít konstatováním, že je to pro lidi moc složité na chápání. Od toho je tady právě stát, aby i složitější věci zpřístupnil bez újmy na správnosti v daném kontextu.
• Stát umožňuje běžným občanům snadnou kontrolu provádění deklarovaných cílů. Zde vidím značně důležitou, prakticky nezastupitelnou roli investigativní žurnalistiky.

Například webové stránky státu (Vlády ČR, nebo lépe Ministerstva obrany). Očekával bych, že na hlavní stránce, popř. v nějaké podsekci bude odkaz na koncepci řešení problému s IS. Když je to jedna z největších hrozeb civilizovaného světa, která se našeho státu též dotýká. Ale nic ve výše uvedeném smyslu jsem na oněch stránkách nenašel.  

Co dělat pro nápravu? Prostě to nemilosrdně vyžadovat. Jeden mail nic moc nezmůže – dá se snadno odbýt, ale několik desítek nebo stovek mailů s podobnou žádostí už jen tak odbýt nelze. Přitom není nutné psát žádné sáhodlouhé elaboráty, postačí třeba toto:

„Dobrý den,

na stránkách vašeho úřadu XY postrádám informace o problematice  IS v souvislosti s ČR (postoje, řešení, plány, …). V přehledné, srozumitelné formě. Vzhledem k tomu, že IS je jedna z největších hrozeb civilizovaného světa, myslím, že by to tam být mělo.

S pozdravem,

Franta Flinta“

Tato a podobná aktivita mi přijde smysluplnější, než mínusovat příspěvky v diskusích. Prostě proto, že mínusem toho reálně moc nezměníte a na nápravu situace to nebude mít žádný vliv. Ano, možná se to zdá jako malý díl, jako kapka v moři, ale myslím, že člověka zahřeje u srdce vědomí, že se podílel. Sice možná málem, ale podílel. A že ten jeho podíl již měl nějaký praktický dopad. Jak my džudisté říkáme: nemusí pršet, jen když kape :)

Závěr je tedy zřejmý: Jakožto občané máme budoucnost IS do značné míry ve vlastních rukou. Důslednou a vytrvalou snahou o to, aby političtí zástupci pracovali pro náš prospěch, nikoliv proti němu. Tak to od nich, kurva, vyžadujme!

Děkuji za pozornost a přeji hezký den

P.S.: Omlouvám se za ten vulgarismus, ale došel jsem k závěru, že tam své místo má.