Výsledek vládnutí čtyřdemolice: téměř pětina národa ohrožená ztrátou střechy nad hlavou

Zdravím vás v tomto předvánočním čase! Věřím, že vás vánoční shon úplně nepohltil a budete tak mít čas začíst se do našeho pravidelného ohlédnutí za politickým děním minulého týdne.

České domácnosti podle údajů České národní banky i nadále zvyšují svou zadluženost u bank. Letos v říjnu se jejich dluhy meziměsíčně zvýšily o 15,4 miliardy korun a dosáhly téměř 2,36 bilionu korun. V meziročním porovnání přibylo domácnostem na úvěrech 118,3 miliardy korun. Zadlužení českých domácností se každoročně zvyšuje už od února 2016. Největší část zadlužení domácností – více než tři čtvrtiny – tradičně tvoří úvěry na bydlení.

O nepříliš dobré finanční situaci českých domácností hovoří i pravidelné srovnání zemí EU v rámci Finančního zdraví Indexu prosperity. Česko v letošním vyhodnocení zaznamenalo zhoršení v indikátoru sociální a materiální deprivace, kde se propadlo ze čtvrté na sedmou příčku. Tento ukazatel zahrnuje domácnosti, které nejsou schopny pokrýt alespoň pět ze třinácti základních potřeb jako je schopnost adekvátně vytápět, nahradit rozbitý nábytek, pokrýt neočekávané výdaje atd. »Více než polovina Čechů nemá finanční rezervu alespoň na tři měsíce dopředu a není tak připravena na nečekaný finanční výdaj,«vysvětluje Monika Hrubá z České spořitelny.

Polovina lidí bez rezervy

Propad životní úrovně občanů naší země za Fialovy vlády je patrný také u nejzranitelnějších nízkopříjmových domácností s příjmem pod 60 procent mediánu. Tyto domácnosti nejsou připraveny na nenadálé výdaje už vůbec – až 56,6 procenta z nich nemá žádnou finanční rezervu, což Českou republiku posunulo až na 12. místo v EU. Před rokem to přitom bylo 52 procent. Meziročně tak přibylo skoro 5 % těch, kteří vydělávají pod 60 procent mediánu a nemají kvůli stále rostoucím nákladům na život žádnou finanční rezervu. Další čísla tak dokazují, že vláda původní pětikoalice nechala na holičkách ty, kteří by pomoc státu potřebovali nejvíc. Nárůst těch, kteří se za Fialovy vlády ocitli v materiální nejistotě, je drastický a nemůžeme si dovolit, aby tato asociální vláda huntovala naši zemi i nadále.

Bydlení nedostupné

Mimo jiné proto, že i dle dalších ukazatelů se situace zhoršuje čím dál rychleji. Česká republika patří podle Zprávy o dostupnosti bydlení mezi pouhé čtyři země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), ve kterých se dostupnost nájemního bydlení od roku 2008 nezlepšila. V Praze náklady na bydlení v nájmu dosahují až třetiny příjmů. Pořídit si bydlení nebo si to současné udržet je přitom pro české domácnosti stále těžší a tento trend se zhoršuje čím dál rychlejším tempem. Z dat vyplývá, že průměrná česká domácnost vynakládá na nájem bytu už 26 procent svých příjmů. U nízkopříjmových domácností je to už ale přes 40 procent příjmů a u samoživitelů třetina. Dvě pětiny nízkopříjmových domácností jsou ohroženy nadměrnými výdaji na bydlení, to samé se týká i třetiny samoživitelů a samoživitelek.

»V roce 2021 měl nadměrné výdaje na bydlení zhruba každý desátý důchodce, aktuálně je to téměř každý pátý,« popisuje resortní zpráva ministerstva pro místní rozvoj.

BOX

Ztráta bydlení tak v současné době hrozí až 1,6 milionu lidí, což je naprosto neuvěřitelné číslo!

Především lidé v nájmech a podnájmech jsou na tom jako skupina ohrožená nadměrnými náklady na bydlení stále hůře. Ztráta bydlení tak v současné době hrozí až 1,6 milionu lidí, což je naprosto neuvěřitelné číslo! A řešení vládní koalice? Pohádat se ohledně zákona o podpoře bydlení, tak, aby se pro dostupnost bydlení v České republice neudělalo, pokud možno, vůbec nic. Návrh zákona totiž kritizuje ODS s argumentací, že zákon je »založený na byrokratických povinnostech, ale nepřináší ani jeden postavený byt navíc«.

»V tuto chvíli nevidíme jinou cestu, než že ministerstvo pro místní rozvoj ustoupí z byrokracie a povinných systémů, jinak bude shoda velmi malá,« uvádí poslanec Haas z ODS. Ministerstvo pro místní rozvoj má přitom v gesci STAN s ministrem Kulhánkem. Tato situace ukazuje dvě věci - 1) jakým slepencem je celá koalice od začátku jejího vzniku; 2) když ODS i STAN potřebují zařídit byty pro své známé, cesta se najde. Jakmile jde ale o občany České republiky, jako výsledek jejich vládnutí je téměř pětina národa ohrožená ztrátou střechy nad hlavou. STAČILO!

Gruzínský sen se EU nezdá

Reflektory televizních kamer se v posledních dnech upnuly na Gruzii, o níž jinak běžně neinformují. A pozadu nezůstala ani EU. Minulý čtvrtek jsme mohli být svědky, jak v praxi vypadají snahy Evropské unie stát se aktivnějším geopolitickým hráčem. Brusel se totiž nedokáže smířit s faktem, že ve volbách v Gruzii, zemi, která dlouhou dobu aktivně usiluje o vstup do EU, vyhrál ve volbách Gruzínský sen a nikoliv opozice.

A proč Bruselu Gruzínský sen překáží? Protože usiluje o větší transparentnost ve své zemi, aby bylo možné snadno zjistit, kdo financuje jaká média či například neziskové organizace. Samotná Unie tyto transparentní politiky do současné doby razí, jen pokud jsou zaměřeny čistě na Rusko, případně na další státy, které se nelíbí zaoceánskému velkému bratrovi. V Gruzii by však bylo vidět i do jakých médií a neziskovek plynou peníze z Unie, a v tu chvíli začíná Unii transparentnost vadit.

I poté co Gruzínský sen přesvědčivě vyhrál volby, však zjevně někteří v Bruselu neztratili ambici jej od vlády odstranit. Proto Evropský parlament přijal ve čtvrtek usnesení označující gruzínské volby za nesvobodné a neférové a vyzval k jejich opakování do jednoho roku. Jakoby o svobodě a férovosti voleb v nějaké zemi mohl rozhodovat sbor 700 cizinců toho času sedících v lavicích europoslanců jen na základě toho, že nevyhráli jejich preferovaní kandidáti.

BOX

EU dokázala svým neustálým strkáním nosu do záležitostí suverénních států Gruzii od vstupu odradit.

Já a kolegové Ondra Dostál, Ivan David a Filip Turek jsme hlasovali proti tomuto usnesení, ale poslanci hnutí ANO a kolegyně Bartůšek se zdrželi, zatímco zbytek českých europoslanců pro ni hlasoval. Není to první vměšování se do vnitřních záležitostí Gruzie, ale je asi tím největším.

V reakci na to Gruzie oznámila, že do roku 2028 zastavuje své snahy o vstup do EU. Po tolika letech usilovného snažení, kdy i vítězný Gruzínský sen kandidoval na platformě slibující vstup do EU, dokázala EU svým neustálým strkáním nosu do záležitostí suverénních států Gruzii od vstupu odradit.

Já nejsem zastánkyní rozšiřování EU, rozhodně ne do doby, než si vyřeší vlastní problémy. Naopak jsem pro rovný přístup a respektování státní suverenity. Schopnost EU odradit od vstupu ty státy, které jeví dlouhodobý zájem, však ukazují, jak reálné jsou při současném složení evropských institucí aspirace na to být geopolitickou mocností, jako jsou například Spojené státy či Čína.