Mne by fakt zajímalo, jestli to tahle osoba myslí vážně, nebo jde o nějaký typ komunistické srandy.

Sedí v europarlamentu, bere půl mega měsíčně, pořád kvičí, jak se máme všichni špatně. Při minulých volbách dostala výprask.

Mohl by jí někdo natlouct do hlavy, že když tady vládl bolševik, tak měli všichni stejně.....málo, pračka stála tak 3 měsíční výplaty a to šlo o Romo Fulnek, která když jela, tak to věděl celý panelák. Všechno se shánělo, dnes nevíte, který typ si máte vybrat. Pamatuje tohle stvoření, že nebyly základní léky?

Psala, že má roztroušenou sklerosu mozkomíšní. Ví tahle osoba, že nepochybně dostává biologickou léčbu za statisíce/rok? Za vlády její strany by už byla nejspíše uklizena v nějakém ústavu, aby nedráždila zdravé.

Poslyšte, paní Konečná, jestli to čtete. Zkuste fakt trochu držet ústa a nedráždit ty, co si pamatují o cosi váce než vy.

Soudružka je naprosto neuvěřitelně drzá. No prostě komouška...

Článek soudružky autorky přináší pozoruhodně osvobozující myšlenku: pokud vyděláváte málo, není to vaše chyba. A pokud vyděláváte hodně, pak to chyba je – tentokrát systému.

Je to elegantní teorie. Zbavuje člověka nepříjemné povinnosti přemýšlet o vzdělání, profesi, produktivitě, zkušenostech, ochotě nést riziko nebo schopnosti vytvářet hodnotu. Všechny tyto zastaralé ekonomické koncepty lze odložit do muzea vedle parního stroje a logaritmického pravítka.

Obzvlášť působivá je pasáž o miliardářích. V české ekonomice pracují miliony lidí, desetitisíce firem a stovky tisíc podnikatelů, ale hlavním vysvětlením mezd zdravotní sestry v Havířově nebo automechanika v Písku je zřejmě existence několika lidí z žebříčku Forbes. Je to tvrzení podobně výstižné, jako to, že za dopravní zácpu na Jižní spojce může gravitace.

Nejpůvabnější je však závěr: „Stačí změnit systém.“ Ano. To je vždy příjemně jednoduché řešení. Není třeba zvyšovat produktivitu, podporovat investice, zlepšovat vzdělávání, omezovat byrokracii nebo budovat prosperující ekonomiku. Stačí změnit systém. Jaký systém? To už se čtenář nedozví. Patrně nějaký, ve kterém budou všichni vydělávat více, aniž by musel vzniknout větší objem hodnot. Ekonomové tomu kdysi říkali perpetuum mobile. V politice se tomu obvykle říká volební program.

Článek tak ve skutečnosti nepřináší ekonomickou analýzu. Nabízí něco mnohem příjemnějšího: univerzální omluvenku. A pokud vám to celé nedává ekonomický smysl, pak je zcela jistě na vině systém. Blahoslavení chudí duchem.

Určitě myslí vládu jedné strany a jak to dopadlo víme všichni. Kde všichni měli všechno , ale někteří o trochu víc.

"Stačí změnit systém". Třeba na takový komunismus ne? Bohatým a těm, co se snaží sebereme všechno a ještě je zavřeme. Chudým sice nic nedáme, ale aspoň se nebudou cítit blbě, že má jiný víc. A až to prožereme, tak stát zase zkrachuje a předáme ho těm kapitalistům. Nebylo by to poprvé a nebylo by to v jednom státě. Na světě neexistuje komunistický stát, kde by to skutečně fungovalo. I ta komunistická Čína jede tvrdý kapitalismus, kdy jsou rozdíly mnohem větší ne u nás.

Změnit systém?

Ne, děkuji, po zkušenostech s tím vámi zamýšleném, budu raději živořit v tom současném.

Soudružko nestyďte se založte firmu a všem zaměstnanců dejte stejné mzdy na úrovni průměru mezd ve státě bez ohledu na jejich výkonu a už vůbec neberte v potaz náklady. Teď jen alespoň jeden příklad kde se ten utopický sen v podobě socialismu či komunismu povedl. Jen dotaz, koliik myslíte, že se na váš plat musí složit dělníků, ketří na rozdíl od vás nikdy ve svém životě nepracující, skutečně pracují?

Tento (nebo podobný) návrh jsem jí nabídl už několikrát. A nic. Asi přikládá špatně ucho k tepu mas.

Tak třeba porouchaná pračka. Za vlády té vaší strany to byla téměř rodinná tragédie. Dnes sežene funkční pračku i za odvoz nebo drobný obolus, pokud nemáte na novou.

Co tam máte dál?

Já "děkuji", ale systém rozhodně měnit nechci. A už vůbec ne za ten váš.

Ono stačí, že dnes jdete do obchodu a tu pračku obratem máte i s dopravou až domů. Nemusíte stát frontu po informaci, že tehdy a tehdy přijdou do elektry pračky, a doufat, že se na Vás dostane. Na druhou stranu, zase tehdy pěkně bujel systém známostí a "drobných dárků".

Tady je srovnání kupní síly za socializmu a dnes. I ten kdo má výrazně podprůměrnou mzdu se má líp než průměrný dělník v té "spravedlivé" socialistické společnosti. Další věc, na kterou soudruzi rádi zapomínají, že ten socík byl dlouhodobě neudržitelný. Komunisti tvrdili, že se socializmus a komunizmus rozšíří do celého světa, ale jak to dopadlo, že?

https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-kral-kone...

Tohle už ani není vtipný...

Co vy, vyděláváte dost?

Každý výdělek je úměrný zisku, který přináší jeho zaměstnavateli. A taky hodně závisí na schopnostech a dovednostech, které nabízíte.

Kdo se už léta nenaučil nic nového, nemůže chtít vysoký výdělek. Za dvacet let staré auto také nedostanete tolik, jako za nové. A kdo si vydělá málo, tak se holt musí smířit s tím, že nebude prát v pračce, ale na valše. Ta se tak snadno neporouchá.

Pračku dnes může mít a používat každý, kdo nemá odpojenou vodu nebo elektřinu. Funkční pračku dnes lze sehnat i za odvoz. Na rozdíl od dob komunistických, kdy pračky byly tak neskutečně drahé, že sloužily v domácnostech do posledního vydechnutí.