Solidarita v rodičovském příspěvku v podání ministryně Maláčové

Ministryně Jana Maláčová z ČSSD přichází s návrhem na sjednocení způsobu, jakým se budou vypočítávat mateřský a rodičovský příspěvek. 

Dnes je první stanoven výpočtem z odvodů z příjmů matky, zatímco rodičovská je fixní částka, kterou si může rodič rozložit od půl roku do čtyř let. Velikost rodičovského příspěvku však nepřesáhne u jednoho dítěte 220 000 Kč za celé období, respektive 300 000 pokud projde připravovaná novela.

Nový návrh z pera ministerstva práce ale výpočet druhé dávky nyní mění. Zavádí odvozování příspěvku z příjmu rodiče s tím, že minimem bude 7 600 Kč a maximem pak částka 34 470 Kč. Jana Maláčová tvrdí, že tím zavádí systém, který je solidárnější než ten současný. Pokud dnes jeden z rodičů chce částku čerpat celé čtyři roky, protože se svému potomkovi chce dát veškerou pozornost v prvních letech života, dostane se na částku přibližně 4 583 Kč, po očekávaném zvýšení to bude 6 250 Kč. Potud by opravdu došlo k tomu, že by minimum bylo zvýšeno o necelých 1 400 Kč a v závislosti na délce čerpání by si rodič i měsíčně polepšil.

Problém je v tom, jak ministryně návrh obhajuje. Za prvé říká, že chce motivovat lidi, aby více vydělávali, a tím měli i jako rodiče vyšší příspěvek. Druhým důvodem je údajná podpora porodnosti. 

Nevím, kde paní ministryně žije, a s jakými lidmi se setkává, ale ještě jsem nenašla takové, kteří by říkali „ne, ne, hlavně nám nedávejte moc vysoký plat“. Každý by samozřejmě měl rád příjem, který by mu umožnil nemuset počítat každou korunu a zejména dětem dopřát vše, co pro jejich rozvoj považuje za správné. Tato rétorika „aby se lidé snažili“ nápadně připomíná rétoriku neoliberální pravice, která se nám snaží namluvit, že chudí jsou líní, že si za svou bídnou situaci mohou sami, protože se nesnažili dost. V tomto ohledu je třeba pomoci zejména pracujícím rodinám s podprůměrnými příjmy, kteří se navíc dostávají do začarovaného kruhu, z něhož je velmi těžká cesta ven – díky malým dětem nemohou brát práci na směny (obvykle lépe placené), nemohou se věnovat rozšiřování kvalifikace a v podstatě jsou trestáni za to, že se snaží dobře postarat o své děti, o svou rodinu.

A pokud jde o tu porodnost, tu nejvíce ohrožuje celková finanční nejistota a nejistota zázemí, zejména bydlení. Tady má ministerstvo obrovský dluh v přípravou zákona o bydlení, ať už sociálním nebo všeobecném. Stejně tak je potřeba posílit dostupnost dalších služeb, jako jsou jesle, školky – a hlavně dbát o rovné odměňování a růst mezd. Potom bude možné, aby se v péči střídali oba rodiče a nebylo to předem určené tím, kdo vydělává více.

Náš systém podpory rodičovství si jistě zaslouží více, než jen drobné úpravy v rámci výpočtu a přerozdělování. Souhlasím s tím, že každá koruna se počítá, ale pokud máme opravdu podpořit mladé rodiny, musí být jejich podpora komplexní, trvalá a na důstojné úrovní.