Občan je pro Leyenovou nadále až na posledním místě

Politické plány paní předsedkyně von der Leyenové dokazují, že rozhodně není osobou, která by měla Evropské komisi předsedat.

Na jednu stranu obsahují několik málo vět, které jen zmiňují důležité problémy jako jsou konkurenceschopnost, veřejné zdraví, čí dostupné bydlení, obsahují též přehnaně ambiciózní, v důsledku tedy likvidační zelené politiky. Snížení emisí o 90 % by se mělo stát součástí klimatického zákona, čímž fakticky dokazuje, že věty o konkurenceschopnosti jsou jen prázdnými sliby. Byla to též Komise pod vedením von der Leyenové, která házela evropským městům klacky pod nohy při snaze bojovat proti negativním aspektům krátkodobých pronájmů a která nebyla schopna zajistit dostatek léků pro Evropany. Jak lze tedy této paní věřit, že tentokrát bude skutečně pro dostupné bydlení a veřejné zdravotnictví něco dělat.

Oddílem sama pro sebe je migrace. Paní předsedkyně se chlubí tím, jak již pomohla a více pomůže chránit evropské hranice. Měla by se na evropské hranice nejdříve zajet podívat, než taková slova začne vypustí z úst. Snad ještě více alarmující, než její naprosté odpojení od reality je, že se jí nakonec podařilo, a to i díky kolaboraci vlády Petra Fialy, vnutit střední Evropě kvóty a mluví o potřebě více legálních cest pro migraci. Proč? Aby firmám umožnila nadále zneužívat levnou sílu z třetích států k udržování nízkých mezd a aby snad náhodou nemuseli začít pracujícím platit důstojné mzdy. Bezpečnost nás všech má být ještě více ohrožena, jen aby byl uspokojena nenasytnost hrstky zaměstnavatelů.

Leyenová mluví též o podpoře našich farmářů a zajištění potravinové soběstačnosti, ale vůbec to nereflektuje změnami v zelené politice, která jim škodí. Zastavení jednání o dohodách o volném obchodu s agrikulturními mocnostmi jako je Ukrajina či státy jižní Ameriky nezmínila vůbec. Plán dát přednost monopolistům z těchto oblastí světa před evropskými zemědělci tak zůstává nedotčen a můžeme čekat, že Komise se bude snažit pomoci těmto lidem zahltit náš trh nekvalitními potravinami z těchto zemí.

Svoboda slova má být nadále likvidována skrze Evropský štít demokracie. Skrze ten by měli snadněji a proaktivněji vyhledávat, analyzovat a potírat takzvané „dezinformace“, případně jej dokonce mazat. Peníze daňových poplatníků mají směřovat na novou armádu „fact-checkerů“, kteří mají za úkol sledovat sociální sítě a označovat nepohodlné názory za dezinformace, zároveň má v plánu zdvojnásobit počet zaměstnanců Europolu. Ochrana novinářů je také jedním z plánů von der Leyenové, ale byla to právě její Komise, které posvětila sledování novinářů špionážním softwarem.

Paní předsedkyně též zmínila potřebu zefektivnit rozhodovací procesy uvnitř Unie, což je vzletné heslo pro likvidaci jednomyslnosti, tedy práva veta. Financování členských států má paní Leyenová v plánu omezit pouze pro ty poslušné členské státy. Jakmile někdo vybočí, může čekat obvinění z nerespektování právního států, jako to sledujeme u Maďarska a pravděpodobně to uvidíme i u Slovenska. A těmto neposlušným státům by měly být finance odmítnuty, i když ony do evropského rozpočtu své finance neustále odvádějí. Rozšíření EU pak označuje za nutnost.

Největší prioritou paní Leyenové je však zjevně obrana. Jak píše, na zbrojení „musíme utrácet více, lépe, společně.“ Zbrojit mají evropské státy tedy společně a spolu mají též vyzbrojovat Ukrajinu. Ještě více by se Unie dle Leyenové měla propojit s NATO a nechat NATO hlídat náš vzdušný prostor. Nově má být vytvořen post Komisaře pro obranu, neboť za 5 let si Leyenová přeje především postavení funkční obranné unie. Sankční režim si pak nepřekvapivě přeje Leyenová posílit a doplnit to otevřenou obchodní válkou s Čínskou lidovou republikou.

Naopak vůbec nezmiňuje potřebu dostat energetiku a strategické suroviny jako je třeba voda do veřejného vlastnictví. Nezmiňuje ani náznakem potřebu pro férovédanění, aby i bohatí platili svůj spravedlivý podíl. Potřeba zajistit každému důstojný plat za její či jeho práci je též zcela ignorována. Občan je pro Leyenovou nadále až na posledním místě. V plné nahotě dokazuje, že nejlepším přítelem její nové Komise mají býti zbrojaři, příčemž občané jsou pro eurounijní papaláše pouze obtížným hmyzem, který má žít v chudobě a pod neustálým dohledem, aby náhodou proti nim nevystupovali až příliš kriticky.