Nekňučte, když sami děláte to stejné! Aneb příběh fotky napoleonka Mináře

Včera jsem se velmi pobavila. Upravená fotka Mikuláše Mináře z lobbistického spolku Milion chvilek pro(ti) demokracii došla samozřejmě několikrát i mně.

Nemám ráda tento laciný způsob souboje. Bojujeme argumenty, ne fejky. Ale reakce mainstreamu mne velmi překvapila. Všichni se sešikovali za za svého vůdce, pardon předsedu. I ČT24 o tom vysílala, ba dokonce i policie se tím začala zabývat.

Škoda, že nebyli tak akční, když docházelo k systematické šikaně nepohodlných politiků, krádežím SPZetek, obtěžováním rodinných příslušníků, výmyslům o jakýchsi tajemných schůzkách, k nimž chybí jakýkoli reálný základ…. Fotka je to nejmenší, co proti nám používali. Svých upravených fotek jsem za poslední rok potkala nespočet. Profesionálně upravené AI. Dokonce našim kandidátům ve volbách vytvářeli falešné profily, z nichž pak komunikovali s lidmi. A tomu se stoupenci velkého (nebo malého?) Mináře v lepším případě zasmáli, v horším zatleskali a sdíleli.

A média? Ta mlčela. Nebo si ještě přisazovala, aby podtrhla předsudečnou nenávist (zdravím do redakce Novinek/Práva)!

Ne, nemám z toho, že internet zaplavují falešné fotky a zprávy radost. Ale Minář a jeho věrní teď jen ochutnali vlastní medicínu. A že by kvůli tomu měl být odvolán náměstek ministra? Jste k smíchu, když jste nedokázali, nevážený Milione chvilek, vyzvat k odvolání ministra dozimetrického STANu Rakušana. Tam byly mnohem horší provinění než jedna falešná fotka sdílená na profilu. Tam byla korupce, mafie, organizovaný zločin a nakonec i mrtví. Ale chápu, že to je mimo rozlišovací schopnost velkého-malého napoleonka Mináře…

A dobrá rada na závěr? Co sám nechceš, nečiň jinému!