Křesťanská etika a uprchlíci

Bylo nebylo, kdysi dávno křesťanská etika stanovovala, aby se církve a její představitelé starali o méně šťastné bližní. 

Snad nejvýraznější apel lze nalézt v Bibli v Novém zákoně, dvacáté páté kapitole evangelia podle Matouše, ve verších 31 až 46: "Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem cizí, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně." Bible sice zůstala stejná, avšak doba se mění. Dnes už nepotkáme neohrožené rytíře vedené křesťanskou elitou bojující za ochranu slabých. Křesťanská elita se zdá být nahrazena tvrdým kapitalismem a Bible sbírkou zákonů o církevní restituci. Frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE/NGL) poslala v červnu své zástupce na Sicílii a Lampedusu. V těchto lokalitách se nacházejí ubytovny pro přeživší uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kteří přicházejí ze zemí postižených válkou, občanskou válkou či pochází z tzv. rozpadajících se států. Moji kolegové byli svědky úžasné práce, kterou na těchto místech odvádí občanská společnost. České církevní organizace se však ( s výjimkou Charity České republiky ) o uprchlíky nestarají. Jedno z nejdůležitějších témat dneška uniká pozornosti českých charit stejně jako postupná radikalizace, která začíná bujet v celé Evropě. Pokud se budou české křesťanské charity věnovat otázkám uprchlictví, pomohou tím nejenom samotných uprchlíkům, ale rovněž i celé evropské (tedy i české) společnosti. České církve často argumentovaly, že peníze z restitucí pomocí charitativní práce do společnosti navrátí. Říkaly, že jim nejde o to, aby si namastily kapsu. Požaduji po církvích jediné. Dokažte, že stejně jako brát, umíte i pomáhat. Dokažte, že se dokážete podílet na aktuálních problémech dneška. Dokažte, že jste součástí naší společnosti. Žádáte po českém státu desítky miliard, jakožto nápravu za "křivdy" minulosti, takže byste měly situaci uprchlíků z bývalých evropských kolonií a ze zemí postižených nelegálními a nelegitimními válkami chápat. Zatím jsou české církve a jejich charity v otázkách uprchlictví spíše potichu a šetří se na boj za restituce. Ovšem pokud budou chtít opravdu pomoci, možná si jich začne česká veřejnost opět vážit. To však nastane pouze tehdy, pokud namísto omílání starých příběhů pomohou vyřešit problémy dneška.