Demokracie jen do té míry, dokud se to hodí

Často se hovoří o demokraciích, dokonce o vyspělých (naše média jim dávají přídavek „západní“), nebo těch, které jsou v začátcích. 

O Francii se obvykle mluví ve skupině těch prvních – vyspělých. Jenže to má celou řadu vad na kráse. Třeba brutální zásahy proti demonstrantům v takzvaných žlutých vestách. Ti už řadu měsíců demonstrují proti drahotě, snižování životní úrovně, ale třeba i přebujelému bankovnímu sektoru a omezování sociálních jistot po celé Francii, což nedotýká jen důchodců nebo lidí na okraji společnosti, jak by se podle některých komentátorů zdát, nýbrž všech. Před několika týdny jsme dokonce byli konfrontováni s velmi smutným obrázkem, kdy těžkooděnci zasahovali i proti demonstrujícím členům hasičských sborů. 

Prezident Macron ovšem umí demokracii ohnout nejen v ulicích, ale i na parlamentní půdě, kde jasně ukázal, jaké má cíle. V době hospodářské konjunktury (i když zpomalující) a stále se zvyšující efektivity práce a podílu robotizace se rozhodl jít přesně opačnou cestou, než by dávalo smysl. Silou protlačený návrh reformy důchodového systému, o němž pro jistotu nenechal s odvoláním na výjimečný bod ústavy poslance ani hlasovat, vyvolal další protesty těch, jejichž každodenní práce umožňuje fungování francouzského státu. 

Francouzský prezident Emanuel Macron, který je na evropské půdě propagátorem federalizace Unie tak ukázal, jak by si ji vlastně představoval: Jako superstát s autokratickým řízením (samozřejmě hlavní slovo by měla Francie s Německem), šlapající po lidech a fungující ve prospěch nejbohatších – korporací, bankovního a pojišťovnického sektoru s všemocným policajtem v podobě USA za zády. 

Ale pojďme se ještě jednou zastavit u důchodové „reformy“. V ČR je totiž často prezentován francouzský model důchodů jako extrémně štědrý. Ano. Na evropské poměry patří k těm přívětivějším k lidem, kteří celý život tvořili hodnoty. Je třeba ale poukázat, že nevznikl z „boží vůle“, nýbrž tlakem odborů a řadových občanů, kteří chtěli mít podíl na hospodářském vzestupu Francie. Podle mě by tedy bylo logické, kdyby se ostatní přibližovali k tomu lepšímu, ne že si Francie vezme příklad u asociálů. 

Zatímco u nás máme bodový systém pro řidiče, prezident Macron jej protlačil i pro důchodce. Respektive pracující budou dostávat určitý počet bodů podle výdělku. Až dosáhnou důchodového věku, penze se jim vypočítá podle počtu bodů. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby si ovšem vláda nevyhradila právo měnit váhu bodů podle potřeby, takže člověk do poslední chvíle nebude vědět, jaký bude mít důchod. No a pak se v rámci „reformy“ samozřejmě setkáváme se zvyšováním věku odchodu do důchodu, a to dokonce u i u extrémně náročných profesí, které měly předčasný odchod do důchodu jako jeden ze svých benefitů. Stejně tak visí otazník, zda se bude rodičovská dovolená započítávat a další a další body, které nejvíc dopadnou na řadové občany. Držím Francouzům palce, aby si své výdobytky uhájili!