Co nám může dát Rosa Luxemburgová dnes?

Dnes si připomínáme 100 let od zavraždění jedné z nejvýznamnějších marxistických političek a teoretiček, členky německé SPD a zakladatelky Komunistické strany Německa (KPD), Rosy Luxemburgové. 

V jejím životě najdeme odraz tehdejší doby. Jako dcera z židovské rodiny zažívala od mládí nespravedlnosti všeho druhu. Protože to byla Židovka, protože to byla žena, protože měla vlastní hlavu, protože se nechtěla smířit se všemi nespravedlnostmi, kterých si kolem sebe všímala. To ji také už ve věku 15 let přivedlo do polské socialistické organizace Proletariát. Po třech letech si zapálenou kulhající dívku (jednu nohu měla od narození kratší) vyhlédla policie a jen díky emigraci do švýcarského Curychu unikla zatčení. Následující roky byly vírem univerzitního života a diskusí s polskou a ruskou emigrací (všechno zapřisáhlí nepřátelé tehdejších vlád). Nakonec se díky falešné svatbě stává německou občankou, a tím se jí otevřou dveře do německé sociální demokracie (SPD). Zde opět vynikne její pronikavá inteligence a poctivost. Nehodlá se smířit s pravicovými odklony od marxismu a polemizuje s plným nasazením a vášní s uznávanými a zasloužilými soudruhy – je za to milována i zatracována.

Neochvějně se s falešnými dokumenty pouští sledovat revoluci v roce 1905. Když ji carská policie nakonec zatkne, málem ji půlroční vězení stojí život. Nicméně výsledkem jejího studia a diskusí s účastníky revoluce je jedna z nejslavnějších marxistických knih Masová stávka, strana a odbory. Hvězda Luxemburgové dále stoupá a stane se učitelkou na stranické škole. Jako bedlivá pozorovatelka světového dění vidí, jak se schyluje k válce. Bohužel také vidí, jak jsou předáci dělnického hnutí slabí a jak hrozí tragické selhání. A má pravdu. Jen malá menšina socialistů se postaví proti válce, jsou to internacionalisté, z nichž velká část bude tvořit komunistické a radikálně socialistické strany III. Internacionály.

Německá revoluce ji osvobodí z vězení a Luxemburgová se pustí do jejího organizování. Nicméně Spartakův svaz přejmenovaný na Komunistickou stranu Německa (KPD) je přes své několikatisícové členstvo příliš malou organizací na to, aby mohla vést revoluci k úspěšnému konci. Proti povstání se postaví nejen svaz průmyslníků, který věnuje na tehdejší dobu neuvěřitelných 500 milionů říšských marek, ale také samotná SPD. Její tehdejší lídr a premiér Friedrich Ebert prohlašuje, že revoluce je pro něj smrtelný hřích. Dobrovolnické oddíly Friekorps rozpoutají masakry, jejichž obětí se 15. ledna stane i Luxemburgová.

Po více než sto letech je její odkaz stále aktuální zejména v tom, že vždy hájila marxismus jakožto filosofii změny proti všem, kteří se ho snažili ohnout pro své sobecké důvody. Nikdy nehledala důvody, proč něco nejde, ale proč něco půjde. Její život byl život skutečné politické bojovnice, jak v oblasti teorie, tak v oblasti praxe.