Brexitová telenovela

Brexit. Jenom to slovo napíšu a už mi (a obávám se, že i laskavému čtenáři) těžknou víčka.EU je z brexitu unavená, občané EU jsou z brexitu unavení, ale to není asi nic ve srovnání s tím,jak jsou z brexitu unavení samotní Britové.

Jedná se o téma, které s velkým zaujetím dokáže sledovat již málokdo a přitom se jedná o tak zásadní otázku, která by měla být sledována mimořádně bedlivě. 

EU je z brexitu unavená, občané EU jsou z brexitu unavení, ale to není asi nic ve srovnání s tím, jak jsou z brexitu unavení samotní Britové. Podle nejnovějšího výzkumu se dokonce 60 % respondentů domnívá, že dění kolem brexitu škodí jejich duševnímu zdraví.

Před několika měsíci jsem si napsala seznam věcí, které o brexitu víme na 100 %. Tenkrát se zdálo, že jediné, co víme s jistotou, je, že Velká Británie odejde z EU 29. března ve 23:00 greenwichského času. Nestalo se tak. Zdálo se být jasné, že ve Velké Británii logicky neproběhnou volby do Evropského parlamentu, což nyní již není vůbec vyloučeno. Není tedy divu, že 70 % již zmiňovaného výzkumu uvedlo, že čím více o brexitu slyší, tím více jsou zmateni.

Problém na britské scéně totiž spočívá v tom, že sledujeme současně několik bitev – 1. Jaká bude podoba brexitu? 2. Kdo bude novým předsedou Konzervativní strany? 3. Kdo bude novým premiérem? Všechny tyto tři bitvy (respektive otázky) jsou společně tak úzce provázané, že není možné je od sebe oddělit. Mayová proto často čelí obvinění, že svým snažením sleduje primárně zájmy strany a nikoliv země. Corbyna údajně brexit vlastně vůbec nezajímá a chce konzervativce v této otázce pouze tzv. vymáchat, ve snaze vyhrát příští volby, a Johnson si pouze vesele pletichaří ve snaze stát se po odchodu Velké Británie lídrem Konzervativní strany a Velké Británie, kterou by rád po vzoru svého velkého idola Winstona Churchilla vyvedl z nejtemnější hodiny. Britská Dolní sněmovna do toho neustále hlasuje o možných scénářích brexitu a kromě toho, že si poslanci nepřejí odchod bez dohody, což potencionálně znamená další odsunutí brexitu, tato hlasování nijak nenaznačila, jakou dohodu si britští zákonodárci vlastně přejí. V takovéto atmosféře se může lehce stát, že všichni se svými plány do budoucna narazí, jelikož nevezmou do úvahy, že britští voliči už mají brexitu plné zuby a současným politikům již nedůvěřují.

Nechci tedy přikládat průzkumu, kterého se účastnilo přes dva tisíce lidí, přehnaně velkou váhu, ale domnívám se, že když 85 % respondentů uvede, že na ně v otázce brexitu ani jedna strana nepůsobí dobrým dojmem, nedá se nad tím mávnout rukou. Nikdo z nás samozřejmě nemá křišťálovou kouli, ale domnívám se, že v době po-brexitu můžeme na britské politické scéně očekávat mnohá překvapení a změny. Pocit bezmoci totiž britskou společností zcela jasně prorůstá a neschopnost politiků vyřešit otázku, která bude mít zásadní vliv na budoucnost země, tento pocit ještě znásobí. Nesmíme totiž zapomenout, že výsledek referenda o vystoupení z EU do značné míry odrážel i nespojenost Britů s politickým establishmentem. 

Zajímavým zlomem ovšem je, že Mayové po dvou letech konečně došlo, že Konzervativní strana je v otázce brexitu natolik rozdělena, že musí vyjednávat i s opozicí, respektive lídrem Labour Party Jeremy Corbynem. Obávám se však, že Dolní sněmovna v tomto složení vyjednanou dohodu stejně nepodpoří. Značná část Labour chce totiž primárně druhé referendum o brexitu, což Mayová odmítá a sám Corbyn nemá na otázku druhého referenda zrovna pevný názor. Je sice možné, že se nechá definitivně přesvědčit značnou částí své členské základny, ale osobně se domnívám, že ani Corbyn nechce dobu nejistoty ohledně brexitu prodlužovat a radši by věnoval čas na to, aby britské voliče přesvědčil, že právě on je tím pravým na pozici budoucího britského premiéra. Samotný fakt, že Mayová s Corbynem jedná, znamená, že Mayová přiznává porážku její brexitové strategie a čelí kvůli jednání další kritice ze strany své vlády a konzervativců, kteří Corbyna považují za nebezpečného neomarxistu. 

O situaci na britském ostrově jistě vypovídá i to, že brexit dopadá i na policii a armádu. Zástupce komisaře Metropolitní policie Martin Hewitt označuje atmosféru v zemi za „neuvěřitelně horečnou“ a nabádá politiky, aby nepřiživovali napětí. Britská armáda kvůli obavám z odchodu bez dohody dokonce zřídila štáb v protijaderném krytu pod londýnským sídlem ministerstva obrany. Britské úřady se totiž začínají obávat, že odchod bez dohody bude vést k narušení dodávek zboží (např. léků, potravin, pohonných hmot), a vojáci se tudíž mají začít připravovat na to, že bude zapotřebí jejich asistence při přepravě tohoto zboží.

Britská brexitová telenovela tak zatím stále nemá konce. Nerýsuje se nám ani žádný milostný politický románek, který by byl velkým pozitivním vyvrcholením, ale také zde není výrazné negativní postavy, jejíž odchod by znamenal pro všechny vysvobození. Mayová stejně brzy odejde, ale v tuto chvíli je jí vyjednaná dohoda jedinou nadějí na odvrácení odchodu bez dohody, dodržení podmínek míru na Irském ostrově a na to, že do Evropského parlamentu neusedne několik desítek Britů, kteří vlastně nebudou chápat, co mají ještě v EU dělat.