Jak se z obyčejného generála stává generál-milionář

Co musí umět každý generál? Hodně věcí. Má mít nespočet znalostí a zkušeností, znát strategii a taktiku, zbraně a logistiku, dějiny a psychologii. Musí umět analyzovat a rozhodovat se. Musí se starat o své vojáky. Od toho jsou vojenské akademie, kde se generálové učí.  Ale v současné ukrajinské válce musí mít generál ještě jednu velmi důležitou schopnost. Musí umět dobře počítat peníze.

Odjakživa každá válka byla nejenom krvavým konfliktem, ale i výhodným businessem. Obvykle bohatnou průmyslníci, bankéře a mazaní překupníci. Bohatnou rychle, poněvadž armádní zakázky je nesmírně zisková obchodní kategorie. Za malý úplatek dodáte zkažené zboží za pětinásobek tržní ceny, a můžete si klidně odpočívat na dolarových vavřínech.

Ukrajina není žádnou výjimkou. Třeba mocný oligarcha a Dněpropetrovský guvernér Igor Kolomojskij čelí obviněním z prodeje ukrajinské armádě předražených paliv. Prodával letecký kerosin za 150 procent tržní ceny. Nicméně bude i nadále dodávat ministerstvu obrany uniformy, neprůstřelné vesty a helmy.

Ukrajinští vojáci se stěžují na nekvalitní uniformy, po domácku vyrobené neprůstřelné vesty. Při jejich zkouškách, testy prošla jen každá pátá. Ostatní byly jako cedník. Tak k čemu by byly? Ministerstvo obrany klidně nakupuje místo neprůstřelných vest námořnickou uniformu.

Nezaslouží žádnou kritiku ani vojenské stravování. Dokonce ukrajinské weby nemohou skrývat četná svědectví strašidelných podmínek, za kterých vojáci musejí bojovat o "svobodu i nezávislost". Běžně musí kupovat jídlo v obchodech za své peníze.

Krade se i klasickými způsoby, jako v kyjevském státním podniku Tanková továrna. Zmizely beze stopy 12 milionů hřiven státní zakázky.

Ukrajinská vojenská kampaň však nabízí další moderní byznys. Hrnou se tam ze všech zemí skuteční hazardéři, kteří jsou ochotni zaplatit vlastní peníze za právo zabíjet. Občas neskrývají svou totožnost, jako 53letý Ital Francesko Fontana.  Hrdě povídá: Já jsem volontér, peníze nedostávám. Zaplatil jsem jízdenku, abych přijel na Ukrajinu. O této zkušenosti jsem snil celý život. Není tu místo pro sentimenty. Je to válka. Jsem tu, abych zabíjel.

Ve svém twitteru bývalý pracovník soukromé vojenské společnosti Blackwater Sten Patton prozrazuje současné tarify. Za jeden výstřel z houfnice zaplatí takový "válečný turista" stovku amerických dolarů, za dvě stovky může prásknout z tanku. A za 350 provede "turistický vystřel" rovnou do obydlené vesnice.

Haléř k haléři, a ze dvanácti bude groš.

Pro válku to platí dvojnásobek. Jenom sumy jsou větší. A velké částky se dostanou i do statistik. Těch statistik, co publikuje Forbes.

Americká rozvědka se zajímá pozoruhodným faktem. Během protiteroristické operace, za pouhé tři měsíce z pěti ukrajinských generálů stali se dolarové milionáři. I když nechápu, proč se takovými otázkami zabývá pravě americká rozvědka, její zájem úplně sdílím. Opravdu, jak se toto mohlo stát?

Vždyť generál nedodává munici, uniformy, techniku. Všechno zařizuje ministerstvo obrany a odpovídající služby. Krom vlastního platu se generál s penězi nepotýká. Jeho práci je bojovat a zvítězit, neobchodovat. Kde se tedy ty prachy berou?

Experti uvádějí hodně způsobů, jak zpeněžit generálskou hodnost během války, zmíním jen nevinnější z nich. Třeba drogové dealerství pro povzbuzovaní mužstva přináší obrovské zisky. Anebo je možné neškrtat jméno zabitého vojáka z výplatní pásky, evidovat ho za živého nějakou dobu a jeho žold strčit do kapsy. Hnusně?  Běhá mi také mráz po zádech.

Když umí generál dobře počítat peníze a cení prachy více, než životy svých vojáků, za co bude takový generál-milionář bojovat?