Soumrak bohů

Uhersko-Brodská tragédie vedle dalších tragédii (Vrbětice) ukazuje, jak hodně věcí v tomto státě není pořádku. Přesto se necháváme  kolébat pocitem, že vše je OK. Dokud se něco tzv. neposere. Nechci být špatným prorokem, ale je možné, že takové excesy se budou opakovat, možná i přibývat.

Ministr Chovanec  si postěžoval, že mezi prostým lidem je příliš moc bambitek. Kolik jich je nepřiznaných ani nemluvě. Možná bychom se mohli poměřit s Albánii. Brodskému starostovi pak vyčetl přílišnou upovídanost, ba téměř obvinil z napomáhání  domnělému teroristovi.

Nebyla pane ministře chyba na straně policie?  Tak sakra zaražte on-line TV a rozhlasové přenosy? Vyžeňte tu novinářskou chamraď  lačnou čerstvé krvi, na kilometr daleko? Kde je úcta k obětem? Potažmo k rodinným příslušníkům, když doma ví, že někdo z rodiny je na jednom v Družbě?  Hlavně, že vše neprodyšně uzavíráte. No, ještě že větší mamlasovina z ministerských úst nevylétla.

Ve svém předchozím blogu jsem  upozornil na nutnost změny zákona  o zbraních a střelivu. Nevidím důvod, pokud člověk není sběratelem palných zbraní, aby měl na svou ochranu několik zbraní, o velikosti kalibru, ani nemluvím.

Doufejme, že tak, jako u muničního skladu ve Vrběticích, tak i u Zákona o zbraních a střelivu, se vláda, popř. ministr Chovanec rozkýve k potřebné změně zákona. O lobby podobné té v USA, zde hovořit nemůžeme, jelikož právo nosit zbraň, není u nás zakotvena  v ústavě, nebo v dodatcích jako v USA.

V této souvislosti mne napadá spojitost se zákonem o provozu  na komunikacích, kdy řidič, který dosáhl 12b je tzv. vybodován. Chce-li řídit, musí být  náležitě znovu přezkoušen a podroben psychologickému vyšetření. Nic proti, pokud by paragrafované znění zákona o provozu na komunikacích rozlišovalo,kdy a za jakých okolností je potřeba se podrobit psychologickému testu.  Pokud řidič přijde o své body např. nepřípoutáním se,  nebo drobnými přestupky, jejichž porušení není až tak závažné proti provozu na komunikaci , vidí se mi podrobení psychologickému testu, jako šikanou státu vůči občanu. O hrubých porušeních zákona o provozu na komunikaci zde záměrně nehovořím, tam je to zcela na místě

Teď to přehodím do roviny   držení zbraně. 

Zákon o zbraních a střelivu, tak jak byl naposledy novelizován, ukládá, složení potřebných zkoušek a psychologické osvědčení.  Potud  pořádku. Ale  je potřebné, aby kdokoliv k ochraně svého života  a majetku vlastnil více než jednu zbraň? Proč? Když je o držiteli známo, že jeho  osoba  nemá v místě bydliště dobrou pověst (násilník, rváč,  popř. jiné chování směřující proti jednotlivci, či skupině  výhrůžky apod.) automaticky nezakládají správnímu orgánu  povinnost odejmout zbraň, popř.  zrušit držení zbraně?

Bohužel, nebude lépe, jak se nám snaží někteří politici namluvit. Naopak, bude hůř.  Právní paskvily, jaké naši zákonodárci  uvedli od sametu do současnosti - vymahatelnost práva, budou tendenci podobnou té v Uherském Brodě, jen podporovat.  Je zajímavé, že v minulém, režimu, nebyly takovéto případy k vidění?

Ano, zbraně byly regulované, ale i tak se daly na černém trhu koupit, nebo byly od války na půdě. Stačí se podívat do zbraňové amnestie, co vše  bylo a je v držení občanů. Dále tu byly určité sociální jistoty. Vyloupení  banky se zbraní bylo ojedinělé, spáchaná vražda byla obvykle zbraní z černého trhu.  Ale stále to bylo málo v porovnání s tím, co je dnes?

Stále více občanů se dostává na sociální dno. Mohou za to nesmyslné masáže k půjčkám, byť  vám vrátí polovinu úroků, nebo ne, způsob  jakým jsou vymáhány exekuce, včetně výpalného exekutorovi,  pomoc měst a obcí při řešení  konfliktních nebo životních situací je minimální,  pokles zaměstnanosti, kterému napomáhá stát  tím, že raději podpoří sankce Bruselu proti Rusku. Zájem o spokojeného občana je nulový.

Nelze se tedy divit, že si stát, potažmo město, obec  „vypěstuje“  nasraného občana do nepříčetnosti, který řeší  situaci po svém. Viděno okem takového občana, je to, že  i rukojmí,  se svým  dílem podílí na tom, jak tento stát vypadá. 

Vyjádření paní Čirtkové  - policejní psycholožky vidím, jako jízdu na vlně události. Z mého pohledu zde o nějakou teatrálnost činu  vůbec nešlo. Pokud by k teatrálnosti  mělo dojít, dělo by se tak za jiných okolností.  Oslovení redakce Primy, střelcem vidím spíše, jako  poslední  zoufalé volání o pomoc , než zmačkne spoušť. Nevím, co se odehrálo v rozhovoru  mezi  dotčenými osobami, ale myslím si, že tam chyběla ze strany redaktora, určitá míra sociální empatie, které by oddálila aspoň na okamžik, stisk spouště, který nezastavila ani snaha policejního vyjednavače.   Pak nastal soumrak Bohů.