Já ti zabrnkám, já ti zazpívám....

Včerejší ukázka jednoho z dopisů adresovaných tehdejšímu prezidentu Zápotockému, psaný rukou pionýra Václava Neckáře vzbudila široký ohlas. Vesměs negativní. Až bude redakční rada chtít od četnářů podporu na ocenění "Křišťálová lupa", bude moci po zveřejnění výsledků konstatovat "Lupa je v prdeli" díky tobě Malindo. 

Pro redakci možná důležité ocenění, v mém životě však bezvýznamné, s ohledem na  servilnost a někdy až tupost článků rovnající se tzv. novinářské žumpě.

Vlna negativních ohlasů na dopis a  Neckářovu angažovanost chtít zazpívat a zabrnkat Zápotockému, přiměla redakci ke zveřejnění dalších dopisů, aby to nevypadalo, že v tom Neckář "jel" sám, a že takových potroublých pionýrů  bylo vždy dost.

Stačí vzpomenout na všechny ty rezoluce na podporu strany a vlády, nebo spřátelených režimů v dobách minulých, které podepisovala dělnická třída a inteligence od roku 48 do roku 2015. Z těch nových stačí vzpomenout podporu na instalaci Amerického radaru.

Servilnost umělců stranám a  vládám. spojena s touhou zvýraznit svou osobnost mnohdy nebere konců, zvláště je-li za tím osobní prospěch, A nakonec nesmíme zapomenout na umění bravůrní vývrtky, zvláště když se změní režim. Upřimně..  je mě milejší ten "Kdo hrdý byl a vytrval",  než ten kdo otočil kabát. Ti co otočili kabát obvykle bývali většími hajzly a donašeči, než ti tzv. "Kovaní".

Hovoříme-li o zrůdnosti komunistického režimu v padesátých letech, rodičovská výchova malého Neckáře se musela nutně nést v duchu socialistických a komunistických ideíí. Já jsem taky "dítě" padesátých let, ale v  duchu socialistických a komunistických ideíí jsem vychováván nebyl.  Jinak by zřejmě onen dopis nikdy nenapsal?

Jestliže se tehdy nechtělo Zápotockému zaposlouchat do dětského hlásku Neckářova, nakonec se to Neckářovi podařilo v osmašedesátém, spolu s Golden Kids. A jaký byl ten tozdíl mezi Zápotockým a těmi osmašedesátníky? Žádný. Všichni vzešli z jednoho sémě, akorát si na chvili nasadili lidštější tvář.