I já, vím, jak Vám je. Paní Salačová.

zejména po tom, co za Vámi  zaklaply dveře cely,  zbavena civilního oděvu, šperků, člověčenství.  Nevím, zda jste zůstala Salačovou, nebo jste si musela zapamatovat své osobní číslo, po té, kdy sdílete 2x3m včetně WC, kdy nevíte, kdo další s Vámi sdílí celu, a s nímž sdílete celou osobní intimitu těla i duše.

To je ten okamžik, kdy se i bez Gutalaxu člověk ve vazbě totálně posere. Psychicky i fyzicky. Žádná vymlácená doznání. Totální vyměknutí všeho. Sice víte, kolem čeho se to všechno mele, ale nevíte co všechno  na Vás mají. Je to jako pexeso a puzzle současně. Hledají se totožné obrázky,  aby si je kriminálka poskládala do jednoho velkého puzzle obrázku  Cauza Rath.                                           

Nezbývá, než čekat a tipovat s čím příjde referentka a zakříčí Salačovááá.  Zazní slabé “Zde” .Vyjdete  z cely rozklepaná jako čerstvý sulc, postavíte se čelem ke zdi, aby jste posleze hopkala jako cvičený ratlík na každý pokyn referenta, než Vás dovede do místnosti, kde je buď  kriminálka a Váš advokát, nebo jen advokát.

V případě kriminálky, je  věc o to horší, že vlastně nevíte suma samarum,  co vše  ví, nebo, na co ještě narazí. Stejně tak doufáte, že  i ti další, co se vezou s Vámi, budou držet tzv. basu. “ Jsme na jedné lodi, která se potápí a smrt je neodvratná! Pomyslíte si.

Když tu někdo z protějšího břehu volá: ”Hodím Vám  záchranné kolo, ale zadarmo to nebude!?” Někdo Vás uplácí a není čas smlouvat. Kývnete.  Je to, jako když ďáblu podepíšete krví  bianco dlužný úpis. Na jehož nikdy nekončícím konci je:

”No? Moc jste nám toho neřekla Salačová, tohle jsme si neujednali?”  A tak zpíváte, jak nejlépe umíte.

 “Tak že pokud máme přemýšlet o tom, že by jste šla z vazby, budete se muset  hóóódně snažit, aby jste dostala satus spolupracující obviněné?” A tak zpíváte, jak nejlépe umíte, ikdyž falešně.

Vidina, že by se záchranné kolo ocitlo tam,  odkud bylo hozeno a Vy se utopíte  v těch korupčních sračkách je hrozná představa. Znovu se Vám promítnou obrázky celého života včetně  děsivých  okamžiků hříchů,  kdy jste dala, aby jste si uvědomila, že místo v důchodu, skončíte v zapomění  napravně výchovného ústavu  s dozorem.

Tady bych si dovolil režijní střih do reklamy, kdy si nachlazená paní na zastávce kýchne,  až si cvrkne do kalhotek. Vedle sedící dáma podává lék  s dovětkem: “Ja vím, jak Vám je”.

"I já, vím, jak Vám je. Paní Salačová”.