s právem na vlastní názor. Podotýkám, že leckterý názor se může a nemusí, krýt s názorem leckterého novináře.
Nedávno se jedna autorka nejmenovaných netových novin, rozohnila nad tím, jaký postoj vyjadřují diskutéři nad tragédiemi běženců z různých koutů Afriky, ve snaze dostat se do Evropy.
Ano, autorko,jsme národ těch nejodpornějších rasistů, xenofobů a primitivů. Nad tím, co se dnes beztrestně objevuje v tomto mediálním prostoru, se člověku zvedá žaludek. Drtivá většina příspěvků (pochopitelně podepsaných!) pod zprávami o stovkách utonulých běženců ve Středozemním moři se nese v jednotném duchu – to vítáme, aspoň se k nám nedostanou.
Avšak všechno má svůj rub a líc, i důsledky mají své příčiny. Bohužel Vaše přikré hodnocení diskutérů postrádá, proč se takto vyjadřují. Tak jako mě, tak i Vám je zřejmá přičina vzniku problému, ale není žádoucí na ukázat, neboť by jste vyjádřila svůj soukromý názor, na který není Váš zaměstnavatel (Lidovky) zvědavý. Zadaný úkol z porady zní: “Poplivej dostatečně tu bandu diskutérských tupců a nezapomeň držet vládní linku a Bruselu”.
Diskutéři nebyli těmi, kteří by osnovovali různá “Zastavení Jar” v severní části Afriky . Určitě neseděli v kokpitech letounů, které humanitárně přeoraly Lybii, Syrii, Sever Iráku, či jinde svrhávali režimy včera pohodlné, dnes pět minut po poledni už nepohodné.
Máme skutečně patent na rozum komukoliv vnucovat své myšlenky, světonázor a západní hodnoty? Zvláště tehdy, jde-li o kultury postavené na jiných hodnotách, myšlení a tradicích.
Mnohé západní země v minulých staletích kolonizovaly a drancovaly svá zámořská území téměř ještě ve 20. století. Není tedy na těchto státech povinnost pomoci s utvářením státních struktur v bývalých koloniich, avšak v pouze v pozici mentrora?
Bohužel zásahy USA a NATO odstartovaly to, co dnes můžeme nazvat exodem. USA tento jev pálit nemusí, neboť kocábky s běženci k soše Svobody, ztěží kdy doplují. Mexiko – Americká hranice je důkazem přístupu USA k nelegálním migrantům na její území. V čem by měla být Evropa jiná?
Příliv migrantů do Evropy v průběhu 20. století a nyní dosáhl takové miry, že pro některé státy, jako Británie a Francie je obtížné tyto imigranty začlenit do společnosti. Bezvýchodnost jejich postavení se stává pro mnohé západní státy sociálním a bezpečnostním rizikem.
Česká republika má hafol svých problemů s rómskou komunitou, kde kdo z Bruselu radi, jak ji máme řešit, ale sám má problém s pakistánskou, indickou, alžirskou aj. komunitou.
Po Bruselských kvótách téměř na cokoliv, přijdou kvóty v přidělovaných běženců. A poněvaž jsme na cokoliv, co přijde z Bruselu, hujeři, dočkáme vedle hlídek barvy kouře z komínů, též komise, která na Vám na podkladě statistického údaje, který jste vyplnili při posledním sčítání lidu, do baráku natlačí početnou rodinnou suitu Senegalce jeho čtyři manželky, 7 svišťů, a 2 kozy co přežily plavbu Mediteránem, Nigerijce s notebookem, vyžadujícího rychly internet, k distribuci nigerijských dopisů, a nakonec uprášeného bojovníka za svobodný Kurdistám s požadavkem sklepního postoru pro vytvoření podzemní buňky a příjem satelitního signálu Al-Džazíra.
Pani redaktorka jaksi zapoměla, že předchůdci Českého státu nekolonizovaly krom Slováků, žádné jiné území. Těch několik desítek tisíc Vietnamců nám tu zůstalo, jako vděčná vzpomínka na časy internacionální pomoci a tudíž tolik proklamovaná multikulturnost v tom pravém slova smyslu se u nás jaksi diky bohu nekonala.
Je skutečně dobrou volbou pro běžence plavba po moři do Evropy, když o trochu dál po suchu v písku je to Kataru, Saudské Arábie, Bahrainu, Kuvaitu, Ománu, které jsou bohatší jak celá Evropa dohromady, kde hustota obyvatel dosahuje 3,2 Araba na kilometr plochy, o náboženském naturelu uži nemluvím.
Je hezké, že na nás autorka udělala bububu paragrafy, neboť značná část příspěvků diskutérů naplňuje několik paragrafů trestního zákoníku týkajících se hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení. Bububu a potlamě opravdu potřebujeme dostat, když se nám nelíbí průjezd Dragounů. Bububu se neděje, když když si hanobíme vlastního prezideta, byť s ním nemusíme v mnohém souhlasit.
