A nebylo to trochu jinak?

Levicovou aktivistku K.K.  soud zprostil obžaloby, která měla na demonstraci zalehnout policistu.Při podrobném a detailním zkoumání inkriminovaných záběrů z oné demonstrace, mám pocit, že to všechno bylo trochu jinak

Na pomoc jsem si vzal záběry všech možných demonstrací, které jsou dostupné v archivu ČT, např. demonstrace ekologů, na ochranu zvířat, squaterů a v neposlední řadě nové sociální skupinky - imigrantské aktivisty.

Dovoluji si tvrdit, že tyto a jim podobné skupinky mají společného jmenovatele. Jde o tzv. otroky ochotné snášet sadomasochistické násilí, s výtržnickým podtextem, které lze označit za obscénní a nepovolenou produkci na veřejnosti.

Zatímco jedna skupina je ochotna snášet sadomasochismus ze strany své dominy v ústraní, v prostoru  skrytém veřejnosti, druhá skupinka je opačný extrémem – tedy ukazovat  ostatním jak jsou zdatní snášet sadomasochismus na veřejnosti.

Podezřelá  z trestného činu tvrdí: „Byla jsem svědkem toho, jak dva policisté brutálně, sadisticky týrají mého přítele“.

Podezřelá neměla vůbec ánunk o tom, že divadlo, jehož byla svědkem, bylo předem naplánováno a domluveno. Lidově řečeno cpala se do něčeho, do čeho neměla. Byla prostě  ve špatný čas, na špatném místě, se špatným partnerem libujícím si v masochismu  na veřejnosti.

 Až když podezřelá, jak uvádí, že partner byl zakleknut, musela vidět něco, co  ji natolik rozdráždilo, že jak praví: „Prostě jsem vlítla mezi dva policisty, abych zabránila násilí.“

Když jsem sáhl po odborné sexuologické literatuře, dočetl jsem se, že šlo o tzv. „trojku“. V odborných kruzích není nic neobvyklého, když si tzv. „otroka podávají dvě dominy“ v našem případě je nahrazovali policisté. Sadomasochisté mají proto hezký výraz, „Sluha dvou pánů“.

Samozřejmě, když do takovéto trojky, která to nečeká, vlítne rozohněná děva, nelze se divit, že jednomu postiženému policistovi křuplo v zádech.

Tady, ale za této situace nastává zásadní zvrat. Zatím, co ti tři, byli na divadle pro veřejnost a kamery smluveni, přihlížející čtvrtá osoba se „vlitnutím mezi ně “ dožaduje nalehnutím na jednoho s aktérů něčeho, co odporuje  slušným  mravům, protože pohyby vykonávané podezřelou zjevně připomínají snahu kopulovat na úřední osobě při výkonu služebních povinností, za doprovodu peprného výraziva.

I v tomto případě mi poskytl sexuologický lexikon informaci, že se mezi ženami vyskytuje určité procento používající v intimních hrátkách hrubé, obhroublé a někdy až vulgární výrazy přesahující limit ženskosti. A právě tyto vulgarity přivádí ženu do stavu maximálního orgastického vyvrcholení. V našem případě  orgastické vyvrcholení ukončila klepeta na rukou nešťastnice.

Uznejte, osoba úřední  vykonávající sadomasochistické úkony „označované“, jako hmaty a chvaty a to veřejně, není nic neobvyklého. Neobvyklé je naléhání – respektive zalehnutí úřední osoby ve výkonu služebních povinnosti a dožadování se něčeho, co nemá s plněním služebních povinností, co dočinění.  V odborných kruzích se tomu říká klamání nepřítele tělem.

Chce se mi s trochou fantazie tvrdit, že by se zde mohlo jednat o snahu znásilnit úřední osobu. Jako polehčující okolnost by se mohlo brát tvrzení podezřelé, že postižena úřední osoba mohla kdykoliv odejít.

Leč toto tvrzení nemůže před ctihodným soudem obstát, neb úřední osoba, byla ponejprv v pokleku při sadomasochistickém úkonu. Načež tzv. zalehnutím, byla možnost úřední osoby provádějící „záklek“, k odchodu zmařena.

Podezřelá, nejen že bránila úřednímu výkonu, ale nalehnutím na nic netušící úřední osobu, se mohla dopustit pokusu znásilnění úřední osoby „tzv.“ze zadu“, ať již ve stadiu připrav, nebo pokusu vykonat na úřední osobě ve veřejném prostoru intimní akt, za přítomnosti jí, osoby blízké.

Lze doufat, že Státní zástupce zváží možnost odvolání s ohledem na nové skutečnosti, ke kterým jsem  dospěl při zkoumání inkriminovaných záběrů. 

Plně chápu, rozčarování nejvyšších policejních míst nad osvobozujícím soudním verdiktem.

P.s. Případná podobnost s realitou je čistě věcí náhody, Autor statiristického zpracování nenese odpovědnost za to, spatřuje-li někdo svou osobu a své skutky v textu, které by se ho mohly jak-koliv dotknout.