Rakouský sokol vlétl do voliéry, kde brněnský důchodce chová holuby. Muž se zastal svých ptáků a vetřelce utloukl. Jenže dravec byl chovný, měl na sobě čipy a vysílačky. Ačkoliv se ho senior snažil schovat, majitel ho našel. Tedy ne seniora, ale dravce. Důchodce je žalován o čtvrt miliónu. Tolik pták stál.
Je to ale spravedlivé? Důchodce bránil svůj majetek. Kdyby majetek! Bránil své miláčky, hezké tvory, sice poněkud tupější, ale dle věrohodné nauky symboly ducha svatého. A najednou si tam přihasí sokol. Měl asi chytat kachny, ale rozmazlený pták je líný jak to prase. Holubi ve voliéře. S těmi se moc nenadře a nabaští se královsky.
Sokol ale mohl mít i ušlechtilejší úmysly. Už měl dost své chmurné existence. Proč být nástrojem svého pána? Hřadovat na kožené rukavici s potupnou čepičkou přes sokolí oko? Chtěl prchnout, ale mnohé útěky končívají směšně. Místo volnosti čekala ho voliéra s holuby a důchodcova vražedná lopatička.
Ať tak či tak, dravec neměl být tam, kde byl a měl být jinde, než byl. Byl útočníkem. Holubi měli právo odprásknout ho jako psa. jenže holubi neumějí střílet. A i kdyby náhodou uměli, nikdo jim nedá pistoli. A i kdyby jim jí někdo dal, neuzvednou ji.
Jejich pán jednal správně, když jim přispěchal na pomoc. Možná nemusel sokola rovnou utlouci, možná ho mohl jen zahnat. Možná se ho ale bál. Takový sokol má zoban a drápy jako harpyje.
Poškozený je důchodce a holubi, nikoliv neopatrný sokolník, který si nechal svého ptáka ulétnout. Platit by měl on, ne holubář.
Případ budeme dále sledovat. Jsme právní stát, kde existuje spravedlnost, nebo si u nás mohou bohatí sokolníci dělat, co chtějí?
