Premiér 150 tisíc, ředitel televize 230 tisíc a 2,3 miliónu odměn

Česká televize na úvod čtvrtečních událostí probírala, jak by politikům vzrostly platy, kdyby si polepšili o jedno procento. Politici byli nuceni říci, že nechtějí ani procento. Chápal bych tuto reportáž, kdyby v ní bylo řečeno, že platy mnohých funkcionářů, kteří též žijí z veřejných peněz nebo provozují státní a polostátní podniky se ztrátou, jsou nesrovnatelně vyšší. V rámci pravidel měla být hlavně položena otázka řediteli české televize panu Petru Dvořákovi, zda si opravdu myslí, že si k platu podstatně vyššímu než premiér zaslouží ještě odměnu přes dva milióny korun.

Aby bylo jasno, musím předeslat tři věty:

1) Každý, kdo mě zná, ví, že nepovažuji peníze za smysl života a nikomu jsem nikdy nezáviděl plat ani bohatství

2) nezpochybňuji, že pan Dvořák televizi v určitém směru rozvíjí, ani rozhodnutí Rady ho za to odměnit.

3) Jsem přesvědčen, že když se v časech krize správně uskrovňují politici, kteří žijí z veřejných peněz, měli by se takto uskrovňovat i ostatní funkcionáři.

Vím, že spousta lidí třeba na liberecku, kde jsem byl zvolen, musí pracovat za deset či dvanáct tisíc a jsou rádi, že práci mají. Za ubohý stav hospodářství do značné míry mohou politici a bylo by tedy nemravné, kdyby si chtěli zvýšit mzdy na úroveň západoevropských.

Na druhou stranu je ale otázka určitého zvýšení legitimní. Nebudu mluvit o platech poslanců, to mi nepřísluší. Budu však mluvit o platech ministrů a premiéra.

Odpovědnost ředitele české televize nebo drah je jistě velká. Ale je větší než odpovědnost premiéra země, aby měli s odměnami trojnásobek jeho stopadesátitisícové mzdy? Není. Ministr se sto šesti tisíci je proti takovým ředitelům naprostý hadrník. Tohle prostě není spravedlivé. Jestliže se politici právem bojí veřejného mínění a připouštějí maximálně jednoprocentní růst platu (i já to považuji za rozumné a správné) měli by se stejně solidárně v těžkých časech chovat i ředitelé a náměstci žijící z veřejných peněz.

Česká televize a český rozhlas, které by měly být ve společnosti strážci slušnosti a smyslu pro fair play, by měly jít příkladem.