Zázračné byliny – V.

Pokračování v popisu účinků byliny NONI - Morinda citrifolia. Poklepete-li 2x na moje foto otevře se můj soukromý blog a  zde jsou všechny články které jsem zatím vyprodukoval.

Nyní, kdy je význam proteinů vysvětlen, je nutno vědět také to, že spousta proteinů není bez xeroninu schopno plnit tyto úkoly. U určitých proteinů existuje specifická charakteristika, díky níž se mohou spojit s xeroniny. Ne všechny proteiny pro svou účinnost spotřebují xeronin, avšak mnohé životně důležité proteiny, které fungují coby hormony, protilátky a enzymy xeronin potřebují. Pokud se xeronin dostane do spojení s proteinem, umožní to tomuto proteinu splnit jeho úlohu, přeměňovat energii získanou z vody v užitečnou chemickou a elektrickou činnost. Tento proces potřebuje také bližšího vysvětlení.
Voda obsahuje obrovské množství energie. Vodní molekula se skládá z atomu kyslíku, který je v pevném spojení s dvěmi atomy vodíku. Když se setká několik vodních molekul (jako např. ve sklenici vody) je kyslík několika vodních molekul přitahován vodíkovými atomy ostatních molekul vody. Tento proces je znám jako vodíková vazba. Tato vodíková vazba (H-vazba) není tak silná jako vazba mezi původním kyslíkem a vodíkem v molekule samotné, avšak když se znásobí všechny vodíkové vazby v jedné sklenici vody, může to vytvořit něco co je pevnější než ocel. Ve skutečnosti se však všechny kyslíkové a vodíkové atomy na této H-vazbě nezúčastňují. Bylo experimentálně dokázáno, že 15-20% všech H-vazeb se kdykoliv mohou rozpadnout. Voda byla pro vědce vždy obrovským tajemstvím, protože fakta o ní se nikdy nedají jednoduše seřadit do tabulky.
Na jedné straně když se voda pouze chemicky analyzuje, dojde k tomu, že i kdyby se rozpadlo 20% H-vazeb, musela by její struktura být pevnější než ocel. A přesto, když vodu pozorujeme je zřejmé, že její struktura není "pevná jako ocel", nýbrž že ve skutečnosti je velice poddajná. Zde pro vysvětlení: když se H-vazby, dle principu rozpadu, rozloží na celý objem tekutiny, zůstane její struktura pevná, pokud se ovšem rozpadnou v přímce, pak se voda může chovat jako tekutina. Pokud se tyto H-vazby neustále rozpadají v jedné přímce přes celou tekutinu, bude tato vykazovat vlastnosti typické pro vodu, a tak se dá pevnost vazeb ve vodě srovnat také s jejími viditelnými vlastnostmi.
Tím je také srozumitelné, kde berou xeroniny takovou sílu pro aktivaci proteinů. Z důvodu tohoto permanentního dělení H-vazeb vytváří voda pevné "bloky", které se smýkají kolem sebe a na své cestě sebou vláčejí a strhávají vše, co jim přijde do cesty. Kdybychom, čistě teoreticky, dokázali řídit toto uvolňování H-vazeb, mohli bychom regulovat, kde se tyto vodní bloky o sebe budou rozštěpovat. A přesně to činní xeronin. Díky jeho jedinečné chemické struktuře dokáže vysílat signál, který řídí uvolňování H-vazeb ve vodě. Tím, že xeronin deleguje kde budou tyto vazby rozvázány, a to velice rychle, může regulovat také pohyb těchto masivních vodních bloků. Zatímco se tyto vodní bloky smýkají kolem sebe, specifickým způsobem sebou strkávají a do svého středu přitahují protein. To je velmi energický proces, který proteinu propůjčuje ohromné množství energie, aby tak mohl vykonat svou velmi užitečnou práci. Tento proces probíhá na všech úrovních života. Xeronin a proxeronin produkují jak rostlin, tak zvířata. Xeronin pak používají pro mobilizaci svých proteinů stejným způsobem, jako bylo popsáno výše. Stejně tak se to děje i u nás, u lidí. To znamená, že všechny zdravé tkáně rostlin a zvířat obsahují prexeronin. My získáme svůj proxeronin z potravy, kterou přijímáme. Někoho by mohla napadnou otázka: pakliže vstřebáme proxeronin již z naší stravy, k čemu je nám potom zapotřebí něčeho takového, jako je užívání plodů Noni za účelem doplnění proxeroninu, když jsem tento získali již z naší stravy? Tato otázka bude nyní zodpovězena. Je pravda, že člověk vstřebává proxeronin již z potravy, kterou přijímá. Jiná věc je, jestli to stačí. S působením moderní společnosti nám vyvstala také celá řada zcela nových problémů. S dramatickým nárůstem obyvatelstva ve 20. století se drasticky změnilo zemědělství, aby vůbec dokázalo držet krok se stoupající spotřebou. Díky této stoupající zemědělské produkci se nedalo zamezit tomu, aby půda na obrovských, k pěstitelství využívaných plochách neutrpěla na své kvalitě.
Chemická hnojiva, která byla používána za účelem vyšších výnosů půdy, nedokázala půdě zajistit dostatek mikroorganických výživných látek potřebných pro zdravý růst plodin. Vyčerpání půdy a nevyhovující chemické hnojení, které způsobovalo nezdravé výnosy, vedly k deficitu mnohých, pro nás životně důležitých výživných látek, a to včetně proxeroninu. Vedle ochuzeni půdy vyžaduje dodatečný přísun proxeroninu také skrovná nabídka našich pokrmů. Zrychlený životní styl naší moderní společnosti vyprodukoval potraviny, ve kterých chybí spousta důležitých výživných látek. Dnešní člověk nedostává ze své denní stravy potřebné množství proxeroninu, které potřebuje pro správnou funkci svých orgánů. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdybychom proxeronin získávali pouze ze stravy, kterou člověk přijímá, avšak to není úplně vždy možné, proto je nutné proxeronin doplňovat.
Zvýšenou potřebu proxeroninu ve výživě podmiňuje také celá řada dalších faktorů. Nemoc nebo velmi aktivní způsob života vedou ke zvýšené potřebě proteinů v těle. Aby proteiny mohly vykonávat svou velmi těžkou práci, která je po nich vyžadována, potřebují větší množství xeroninu. Abychom v těle zajistili více xeroninu, musí být denní stravou přijato větší množství proxeroninu. Také ve stáří výkon našeho těla ochabuje, takže aby zůstalo zdrávo, potřebuje více výživných látek.K těmto výživným látkám patří také proxeronin. Všechny tyto výše zmínění situace vyžadují na tělu větší množství proxeroninu, než ho běžným způsobem přijme. Pokud tato potřeba není naplněna, nemusí proteiny uspokojit všechny tělesné požadavky, které jsou na ně kladeny. Pokud se tak stane, následkem jsou nemoci a vyčerpání, eventuálně dokonce smrt. Je docela možné, že celá řada našich moderních nemocí je zapříčiněna právě nedostatkem xeroninu v těle. Pokud by tomu tak bylo, musel by zvýšený příjem proxeroninu tyto nemoci odvrátit a "vyléčit je". V tomu také spočívá opodstatnění mnohého, co bylo plodech Noni atestováno. Někdo, kdo má ve svém těle nízkou hladinu xeroninu, pocítí negativní účinky v tom, že jeho proteiny nejsou schopné správné funkce. Když pak zvýší příjem proxeroninu a přivede tak xeronin ve svém těle opět na zdravou hladinu, překoná účinky svého onemocnění a zakusí účinky, které mu připadají jako "zázrak".
Důvodem, proč se tolik lidí odvolává na výjimečné účinky Noni a referují o úžasných rezultátech, je možno odvodit od té skutečnosti, že Noni do těla přivádí vitální výživnou látku - proxeronin, který u většiny těchto lidí, v jejich denní stravě, zřejmě schází. A to je důvod proč je Noni plod takový jedinečný a zdravý produkt. Namísto přísunu aktivních chemických substancí, tak jak to činí spousta prášků a farmaceutik, zásobuje Noni tělo předsupněm těchto aktivních chemických substatní a přenechává mu dokonce jejich vlastní regulaci. Noni zásobuje tělo proxeroninem, tělo si reguluje tento příjem a využívá takové množství, jaké potřebuje k udržení správné zdravé hladiny xeroninu. Co není spotřebováno, je jednoduše vyloučeno. Proto není možné jakékoliv předávkování proxeroninem z Noni. Jak již jsme se zmínili využívají xeronin jak rostliny, tak zvířata. Zajímavý rozdíl mezi rostlinou a zvířetem je ve způsobu, jaký xeronin redukují, když už ho nepotřebují. Pokud xeronin svou úlohu splní, je pro organizmus nutné se tohoto xeroninu zbavit, aby nemohl dále působit tam, kde to není třeba. Pokud bychom měli nadbytek xeroninu, který způsobuje, že proteiny vykazují více činnosti, než je zapotřebí, mohlo by dojít k problémům. Řešení si vytvořila sama příroda. Xeronin je velmi nestabilní chemická sloučenina. Pokud jí samotné trocha zbude, rozpadne se a stává se neúčelnou. Většina forem života nechává xeronin rozpadnout zcela přírodní cestou. U spousty rostlin je tomu však jinak. Většina živých forem (včetně nás) xeronin, jakmile je jeho úloha splněna, jednoduše zlikvidují. Spousta rostlin si však xeronin přeje zachovat, aby si ho mohla uložit a sice kvůli drahocennému dusíku, který je v něm obsažen. Aby si xeronin mohla uložit, ale zároveň také deaktivovat, přivádí mu rostlina vlákna a uzliny z „molekulárního odpadu“, takže tento se nerozpadne, ale ani se již nespojí s proteiny. Když je xeroninu přiveden na molekulární odpad, vzniká z toho dobře známá chemická sloučenina, nazývaná alkaloid. Alkaloidy byly první biochemické sloučeniny, které byly objeveny. V současnosti je známo přes 10 000 alkaloidů, které byly nalezeny v různých rostlinách. Některé z těchto alkaloidů obsahuji nikotin, kokain, heroin a morfium. Dodnes věda nedokáže zcela vysvětlit, proč rostliny obsahují alkaloidy a jakou funkci tyto alkaloidy u rostlin zastávají. S pochopením xeroninu víme pouze to, že tyto alkaloidy nejsou ničím jiným, než formou xeroninu, která je tu pouze k tomu, aby stabilizovala xeronin, který má být uchován za účelem zajištění dusíku.

Další článek bude závěr popisu účinků NONI:
Zázračné byliny - VI.

Kolísek /senior/. www.interierkm.cz/r.html