Jeho znalost a aplikace každému změní život k úspěchu, prosperitě, štěstí a naplnění i těch nejtajnějších tužeb.
Po odmlce, kterou jsem využil na další studium, další osobní rozvoj i praktické uplatňování získaných poznatků, se vracím zpět na stránky svého blogu.
Sám na sobě jsem si ověřil, že vysokou školou vzdělání nekončí, že poznatky, které člověk získává, musí průběžně doplňovat, velice často i korigovat a že jejím největším přínosem je vytvoření si návyku permanentního sebevzdělávání. Mnohé „pravdy“, dodnes vyučované vzdělávacími institucemi, které jsem i já v minulosti přednášel, jsem musel opustit. Mnozí dosud nechápou, že člověk má - pod tíhou nových objevů – změnit zastaralé principiální postoje. To se promítlo právě i v mých článcích tohoto blogu. Nyní se snažím neposuzovat názory a výsledky práce ostatních přes „svou optiku“ tak, jak to například činí skupinka lokálních vědců při udělování „bludných balvanů“(může se stát, že posun v poznání lidstva jej může udělit jim samým). Jde mi to velmi obtížně, protože první reakce vždy souvisí s naprogramováním mozku – a na něm se nejčastěji podepisují právě školy a člověk se nerad vzdává naučeného, zvláště pokud na tom založil svou karieru.)*
Motivován reakcemi některých čtenářů mých článků, jsem se zaměřil na neurotechnologie, získal certifikát pro práci s nimi a působil v neurolaboratoři mozku v centru Prahy (v jednom ze tří špičkových pracovišť v České republice). Byla to pro mě obrovská škola. Setkával jsem se s nejúspěšnějšími i s nejbohatšími lidmi Česka, poznával jejich myšlení, reálně viděl na obrazovce, jak pracuje jejich mozek při zátěži. A hlavně jsem viděl, že bohatí a šťastní zároveň byli především Ti, kteří nesledovali konečný cíl, ale dělali věci proto, že je to naplňovalo a přinášelo uspokojení. Oskarový režisér Jiří Menzel mi řekl, že se necítí nějak výjimečný, že vždy dělal to co měl rád a považoval za správné, nikdy „netlačil na pilu“ a také neohýbal záda. A úspěchy přišly samy jako vedlejší produkt jeho práce.
Vraťme se ale k nejvyššímu principu šťastného lidského života. První dvě slova nadpisu jsem si vypůjčil z názvu knihy Dr.Loyda „Nejvyšší princip“. Je to kniha, která by měla být „biblí“ každého, kdo chce být úspěšný, bohatý a při tom i šťastný! Objevil principiálně jiné schéma, než učí drtivá většina škol osobního rozvoje. Zatím, co při klasickém schématu : Cíl – Plán – Akce platí stoprocentně Paretovo pravidlo (80% neúspěšných x 20% úspěšných), ale v případě Nejvyššího principu platí poměr 3% neúspěšných x 97% úspěšných (z cca dvacetileté statistiky Dr. Loyda - a věřím tomu). Přitom verbální vyjádření je velmi jednoduché: „Ať děláte cokoli, vycházejte z vnitřního stavu lásky a zaměřujte se na přítomný okamžik“. Přičemž lásku je třeba chápat jako inteligentní vesmírné energetické pole společné všem entitám na této planetě i mimo ni, která je i součástí každého člověka, umožňující vyjadřovat svůj vztah k sobě, okolí a ostatním bytostem, vzájemně komunikovat a harmonizovat i léčit svá fyzická těla.)**
Aby člověk dokázal využít hloubku této jednoduché teze Nejvyššího principu lidského štěstí, musí velmi pozorně prostudovat všech více jak tři sta stránek knihy a přesnými postupy přeprogramovávat svou podvědomou mysl. V momentě, kdy své cíle přestane vidět ve vnějším – materiálním světě, ale pochopí na co potřebuje věci, finanční prostředky a další požitky materiálního světa (je to vždy k uspokojení vnitřních potřeb) , správně nastaví směr, tedy cestu, po níž chce jít. Nesmí na ní mít termínované cíle, (ty způsobují buněčný stres neslučitelný s úspěchem). Dopředu musí být veden jasnou vizí a musí pracovat jak nejlépe umí ve prospěch svůj i ostatních. Pak nalezne vše po čem touží, včetně lásky, zdraví, úspěchu a osobního štěstí. Nesmí při tom „tlačit na pilu“- jak jsem již citoval pana režiséra Menzela.
Poznámky:
)*OSHO, významný indický myslitel, provozující věhlasné světové vzdělávací centrum, říká: „Všechny významné objevy činí amatéři.
Běžně se stává, že jakmile se pustíte do něčeho nového, jste velmi tvořiví, jste tím zaujati, vložíte do toho celé své bytí. A jak se s novou oblastí postupně seznamujete, přestáváte objevovat a tvořit a začnete prostě jen opakovat. …
Proto činí všechny významné objevy amatéři, zkušený člověk by tím už příliš riskoval. Co by se stalo s jeho bývalými zkušenostmi, kdyby bylo něco jinak, než dřív? Člověk se dlouhá léta učil a teď je z něho expert. Proto nemohou odborníci nikdy nic objevit; nikdy nepřekročí hranice své odbornosti….Nenabízí nic nového, co by je vzrušovalo – už vědí, co se stane, vědí co budou dělat; není v tom žádné překvapení.
A z toho plyne poučení: Je dobré dosáhnout určité zručnosti, ale není dobré být s ní navždy spokojen Jakmile ve svém nitru ucítíte, že je něco vyčerpané, změňte to. … Osvoboďte se od zaběhlých vzorců jednání – a to znamená osvobodit se od získaných dovedností – a staňte se znovu amatéry. Stát se opět amatérem vyžaduje odvahu a pevné odhodlání, ale jen tak může být život krásnější.“
OSHO na každý den, Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha 2010, str. 8.
)** jde o mou definici lásky, dr. Loyd ji nikde neuvádí. Možná někdo dokáže tento pojem definovat úplněji a v diskusi mou definici doplní. Vycházím i ze zápisu této frekvence do vody a zobrazení jejího grafického vyjádření (dle metody Dr. Masaru Emoto).
