Listopadové číslo časopisu „Zázraky medicíny“, v rubrice objevy, popisuje na straně 26 - 28, že ano! Jde o objev vědců, kteří zkoumali účinky vakcíny proti chřipce podané v těhotenství.
Uvádí, že virus chřipky existuje v řadě variant a jeho nebezpečí tkví ve schopnosti neustále se měnit a kamuflovat před imunitním systémem. Proto práce na vakcíně je stále živá. (Má poznámka: Je nutné každoročně reagovat na zmutovaný virus, vyvinout novou vakcínu – jenže než se dostane do výroby, distribuce a aplikace, virus, proti kterému má chránit, je již zmutovaný a vakcína proti takovému je neúčinná. Je to sisyfovská a nekončící práce. Nejde to i jinak?)
Že mezi potratem a vakcínou by mohla být potencionální souvislost, ukazuje nová studie. Jde o první výzkum, který hodnotí účinek opakovaného očkování proti chřipce a riziko potratu. Odborníci tvrdí, že závěry naznačují spojitost, nikoli však nutně příčinnou souvislost, a že výzkum je příliš předběžný na to, aby měnil doporučení předchozích studií.
Vědci se zabývají tím, zda těhotné ženy dále očkovat či nikoli, ale nad zodpovědným doporučením jsou otazníky. Uvádí i názory, že nebezpečí potratu je pouze u těch, které již byly očkovány i před rokem. Zastánci a odpůrci tohoto očkování se zatím nesjednotili.
A já se ptám, proč vlastně očkovat kohokoli látkou, která v době aplikace je již zastaralá a neúčinná? Vždyť chřipkový virus je vždy minimálně krok před vývojem vakcíny. Nejde o vyhozené peníze a zbytečné ohrožování zdraví?
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc, která učila lékaře na Karlově univerzitě a ještě dnes je vědeckou pracovnicí na univerzitě v Kanadě a spolupracuje s dalšími vědci zabývajícími se touto problematikou, napsala knihu „Varovné signály očkování“. Rád poslouchám i její přednášky, pokud se mi naskytne příležitost. To, co se nyní postupně objevuje, jsem z jejích úst již slyšel před rokem.
Jde o velmi činorodého člověka – napsala i příručku pro poslance Českého parlamentu o očkování, aby se uměli orientovat při rozhodování, zda zrušit uzákoněné a tak často odmítané povinné očkování. Děsí ji očkování novorozenců, zvláště hexavakcínou (specializuje se na léčení autizmu a očkování dává do přímé souvislosti se vznikem autizmu). Za snahu objasnit tuto problematiku poslancům, kteří rozhodují i o našem zdraví, oceněna nebyla.
Já osobně se již téměř dvacet let vyhýbám jakémukoli očkování (ale i chemickým lékům). Možná právě proto jsem celou tu dobu nebyl nemocen a farmaceutickému průmyslu nedávám nic vydělat.
Pokud jste na vážkách, zda se očkovat či ne, podívejte se na práci Dr.Strunecké, která se neopírá pouze o jednu studii, ale sama se podílela na celé řadě podobných studií. V její knize najdete statistiky a celou řadu tabulek. Její práce je vyvážená, porovnává i pozitiva. Podává ucelený pohled na tuto problematiku a velmi usnadňuje rozhodnutí zda sebe i své děti očkovat a když už ano, tak jak. Kniha „Varovné signály očkování vyšla již v roce 2012 ve vydavatelství ALMI, ale možná se dá ještě sehnat.
