Vracím se zpět na svůj blog po delší přestávce, kterou jsem věnoval studiu a léčitelské praxi. Je vánoční čas a tak se sluší začít pohádkou.
Sahám do šuplíku a vytahuji své staré poznámky. Vycházím z překladu dávných sumerských textů – je to opravdu pohádka? Někdy je v pohádkách více pravdy, než ve vědeckých studiích. Posuďte sami.
Je to již dávno … tak začínají pohádky, kdy planeta Země byla panensky čistá, pevnina plná vegetace, moře, řeky i jezera plné života a životem oplývaly i všechny kontinenty. Země byla velice bohatou planetou na suroviny i genetický materiál. Tato modrá planeta byla jedním ze šperků vesmíru.
Toho si byly vědomy vyspělé vesmírné civilizace a tak některé z nich zavítaly na tuto nádhernou a nikým nemrzačenou Zemi, aby si zajistily suroviny pro vlastní technologie a zároveň zde budovaly genetickou databanku příslušné části vesmíru. Doplňovaly biologický materiál přivezený i z dalších, již obydlených planet.
Jedna z těchto civilizací se rozhodla zde vytvořit svá detašovaná pracoviště. Na geologicky zajímavých místech byly postaveny základny pro kosmická plavidla a vytvořeno zázemí pro život řídících struktur a pracovních sil k zajištění těžby surovin. Byly přivezeny potřebné technologie a zahájena těžba. Ovšem i přes velmi vyspělou technologii byla práce v dolech pro tyto bytosti nesnesitelnou.
Objevovali se nespokojenci a dokonce i rebelanti. Tehdejší osídlenci měli rozdělenu naši planetu na několik samostatně řízených center. Severní polokouli chápali jako „svět“ a jižní jako „podsvětí“. Nejtěžší podmínky byly právě na jižní polokouli v dolech na území dnešní Afriky. Tady, i v tak vyspělé společnosti, vznikla vzpoura, kterou bylo nutné vyřešit. Šlo o společnost, kde všichni, bez ohledu postavení (i přes vnitřní mocenské boje) si byli rovni – nepřicházely v úvahu represe. Řešením mělo být vytvoření robota (otroka), který by nahradil stávající pracovní sílu. Z domovské planety byl povolán genetik, který dostal za úkol takovéhoto pracovníka vytvořit.
Genetické manipulace s pozemským „materiálem“ nevedly ke kýženému výsledku, i když byl využit částečně i genetický kód samotných inteligentních bytostí. Vzniklé kreatury (vlkodlaci a další uměle vytvoření živočichové) nebyli vhodní jako pracovní síla. Vytvořili tedy bytost dle vlastního obrazu, ale bez duše a se smysly potřebnými pouze pro účely pozemského života. Ukázalo se, že pro účely samostatně pracujícího robota je nezbytná i inteligence, která bez duše není možná. Smísili tedy pozemské s „vlastní krví“ a přivezené rodičky rodily „náhradní pracovníky“ - na Zemi vnikl člověk! A když už byl člověk téměř kompatabilní s „bohy“, začali se „bohové“ s jeho dcerami ženit a plodit s nimi děti.
Lidé postupně, řízeni svými stvořiteli „bohy“, osidlovali tuto krásnou modrou planetu, učili se od „bohů“ až jejich poznání v řadě oblastí výrazně překračovalo poznatky dnešní civilizace. Tu nyní zajímá nejen současný technický a společenský rozvoj, ale skupiny vědců – archeologů – zkoumají i dávnou lidskou minulost.
A tak se stalo, že při vykopávkách narazili na staré civilizace a získali rozsáhlou knihovnu hliněných tabulek. Došlo k rozluštění sumerských, babylonských, asyrských, chetitských, kanaánských a dalších starověkých textů starých šest tisíc i více let díky tomu, že roce 1799 Napoleonův důstojník – učenec, zkoumající Egyptské památky, nalezl u Rossety kamennou desku popsanou hieroglify a dvěma neznámými písmy a jazyky. Šlo o stejný text. Jejich rozluštění otevřelo dlouhou a trnitou cestu k znovunabývání vědomostí lidí z dávné minulosti.
Více jak 30 let se překlady tabulek staré sumerské civilizace zabýval jazykovědec Zecharia Sitchin. Velmi zajímavý je například překlad eposu „Doba, kdy na zemi žili jen bohové a pracovali jako lidé“.)* Způsob, jak se dostat k dávno zapomenutým informacím je i další. Nás zajímá ale především současný člověk – to úžasné a jedinečné čím jsme a jak obrovskou silou disponujeme i přes to, že ji stále ještě neumíme plně využívat.
Člověka máme na zemi možná již 35 tisíc let. Podívejme se tedy na něj a prostředí ve kterém žije blíže. A to v příštím článku.
)* Zacharia Sitchin, narozen v Baku, vyrůstal a studoval jazyky (i starověké) v Palestině, dějiny ekonomie na univerzitě v Londýně. Pracoval v Izraeli a New Yorku. Jeho překlady Sumerské mytologie do jazyka konce 20. století, jež ukazují mimozemský původ člověka, vyvolávají časté polemiky. To ale nejen v archeologii není nic nového. Např. geolog H.J.Zillmer, který nevyvratitelně geologickými a archeologickými důkazy, získanými po celem světě, vyvrátil Darvinovu teorii evoluce, se setkal se zatajováním archeologických nálezů a šikanováním progresivních mladých vědců ze strany „zavedených kapacit“ jen proto, že jejich dizertace a celá vědecká kariera byla postavena právě na teorii evoluce.
