Miloš Zeman je mimořádným státníkem, avšak občas jej upřímnost a cit pro čestné jednání přemohou nad diplomatickým taktem – jenže proto jej lidé milují! A někteří nemají rádi.
Všimněme si, kdo reagoval negativně při projevu presidenta Republiky a kdo po něm.
Odstartovala to uražená ješitnost jedné z nejvýše postavených dam ODS a díky ní si dodalo odvahu odejít v průběhu slavnostního aktu ještě několik jedinců. To ale nepřekvapuje – pro takovouto exhibici by využili jakékoli záminky.
Je otázkou, co bylo méně slušné. Jestli při slavnostním projevu upřímně vyjádřit svůj názor na neuvěřitelné rozkrádání majetku či na neobjektivní novinářskou práci některých institucí (na což by šlo upozornit i při jiné příležitosti), či nekulturní odchod ze sálu, kterým těchto pár jedinců dalo najevo souhlas s kritizovanými nešvary.
Setkal jsem se také s velmi nelichotivými předpověďmi presidentova zdravotního stavu – myslím, že i on si některé články, tohoto nevhodného charakteru, o sobě přečetl, proto se v závěru zmínil i o svém zdraví.
Jenže zdravotní stav obyvatelstva a zvláště pak nejvyšších ústavních činitelů, je vizitkou úrovně zdravotnictví daného státu. Využívá se opravdu všeho, co je pro uzdravení dostupné, nebo zdraví obyvatelstva včetně nejvyšších špiček je závislé na politické zvůli „zákulisních sil“ tahajících za šňůrky loutek světové scény?
A když jsem si přečetl na Novinkách.cz článek „Nepochopil situaci a poskvrnil posvátnost chvíle, strhal Klausův institut Zemanův projev“, zamrzelo mě to. Bývalý prezident, jehož „Institut“ je trafikou, která možná má podobné pozadí jako v projevu kritizované „aktivity“ jednoho miliardáře, kritizoval svého nástupce, protože měl pocit, že se ho to také dotýká?
Být jiný, být upřímný, čestný a jít „se svou kůží na trh“, umět věci správně pojmenovat a nebát se toho, to se již – až na vzácné výjimky – v politice nenosí.
Ano, bylo možné pronést neutrální projev. Ale i nejvyšší státní představitel je jen člověk a když se musí brodit špínou, kterou na něj kydají tací, kteří mu nesahají ani po kotníky, jeho přirozenost jej popostrčí ukázat, kde jsou opravdové problémy.
Četl jsem i kritiky na jeho amnestie. Zvláště byla kritizována amnestie udělená domnělému vrahovi Kájínkovi. Zamýšlel se někdo nad tím, proč je nutné, aby měl prezident Republiky takovouto pravomoc? Z logiky věci vyplývá , že amnestie by měla sloužit tomu, aby bylo možné napravit zjevnou chybu soudu, kterou, dle platné legislativy, opravnými prostředky nelze napravit.
A o to tady právě šlo. I když se nejednalo o čestného člověka, vraždy, jak bylo i několikrát při rekonstrukci dokázáno, provést nemohl. Ať už byl jakýkoli důvod, proč padl takový rozsudek, právě tato amnestie naplnila to, co se od ní žádá – odstranit nespravedlnost.
Je mnoho, o čem by bylo možné v souvislosti s inauguračním projevem Miloše Zemana diskutovat.
Každý si ale musí uvědomit, že to byl právě Miloš Zeman, kdo získal největší podporu voličů. A právě jeho schopnost cítit s lidmi a otevřeně poukazovat nejen na pozitiva, ale i na to, co lidi trápí, jej vynesla do nejvyšší funkce. A jeho voliči očekávají, že se nezmění. Není tím, kým je možné manipulovat a to ani s miliardami na kontech.
