Bude prezidentem ČR loutka, nebo nemocný člověk?

Ani jedno není optimální a každé má svou má výhodu i nevýhodu. Po příchodu k urnám nás nečeká jednoduché rozhodování.

První případ přináší výhodu Jiřímu Drahošovi a jeho loutkovodičům (které si možná ani neuvědomuje) a nevýhodou je, že ČR zprostředkovaně bude v rukou manipulátorů přesahující i samotnou EU. V druhém případě je to sice výhoda pro ČR, ale nevýhoda pro samotného Miloše Zemana. Takto exponovanou funkci sice psychicky a intelektuálně dobře zvládne, ale fyzické tělo může zradit.

Je náhoda, že do finálního hlasování postoupil nejméně připravený člověk k zastávání takovéto funkce a člověk, který má zdravotní problémy? Vím, že nic není náhoda.

Jako léčitel vím, že každá nemoc se dá vyléčit, ale ne každý člověk. Bez jeho aktivní spolupráce se to nemůže podařit. A má Miloš Zeman dostatek vůle a prostoru při výkonu prezidentské funkce, aby svůj zdravotní stav změnil? To nevím, ale pokud ne, znamená jeho případné znovuzvolení své zdraví obětovat.

Oba kandidáti mají další „chybičku“. Občas, byť možná nechtěně, někoho urazí.

U Miloše Zemana nevím, zda opravdu nechtěně, protože to může mít svůj podtext a sledovat určitý cíl. Vše, co dělá i říká má promyšlené a má to logiku. Koneckonců to odráží i to, že je výrazným vítězem prvního kola voleb.

Jiří Drahoš k tomu neměl na veřejnosti zatím dostatek příležitosti. Do voleb byl pro veřejnost  fakticky „neviditelný“. Ale jeden úlet se mu přece jen podařil. A odráží jeho smýšlení o sobě a svých voličích. A myslet si o voličích, kteří prosazují referendum pro důležité rozhodnutí, že jsou primitivové, jej charakterizuje. Mít vyšší IQ neznamená, že dotyčný je inteligentnější, inteligence zahrnuje celý soubor schopností a vlastností. A musí mít i výstupy. Tedy pokud jsem vědec (neznamená to, že víc vím než ostatní, to každý ve svém oboru, vědec je také jen profese). Jsem-li jako vědec úspěšný,  pak za mnou musí být nové poznatky i patenty. Vědec není významný tím, co se naučil, ale vlastním poznáním a objevy. Nelíbí se mi povýšenecký pohled na lidi. Nikdo není ani lepší, ani horší a nemá právo se nad někoho povyšovat.  

Pokud chceme prezidenta, který bude vyhovovat ve všech parametrech, tak takového nyní na výběr nemáme. Musíme se smířit s tím, že president je také jen člověk a má své chyby. A byť se zdá, že funkce prezidenta nemá praktické pravomoci a je více reprezentativní, nenechme se mýlit.

Prezidentova slova i činy mají obrovský vliv na myšlení a konání obyvatelstva. Dokáže lidi sjednotit i rozdělit. Dokáže pohladit na duši, či vyvolat značnou nelibost a při tom jedno i druhé vyvolává aktivity. A je důležité, aby ty aktivity byly ve prospěch všech.

Volme svého prezidenta srdcem. Nedívejme se jen na fyzickou osobu, ale na to, co si do budoucna přejeme a jak k tomu „můj“ kandidát může přispět. Každý jsme jiný. Mám až tak široké srdce, že jsem ochoten přijímat a podporovat přistěhovalce z muslimských států? Jsem více pročeský, nebo mi vyhovuje „proevropská“ politika nenápadně řízená stínovou světovou vládou o níž jsem již na tomto blogu několikrát psal. Každý má prostě jiné priority – někdo je světoběžník, někoho víc zajímá, jak se má zde.

Srdce každého bije pro nějaký svůj cíl, svůj sen. Žádný prezident vám jej nesplní. Může vám ale otevřít cestičku, po které když budete kráčet a budete aktivní, splnění vašeho snu se bude blížit. Může vám ale takovou cestu i úplně zavřít.

Věřte, že vaše účast na těchto volbách a rozhodnutí dle toho co cítíte jako lepší (rozum vám většinou správně neporadí) a má svůj obrovský význam.