Břetislav KAFKA - fenomenální psychotronik minulého století

Právě vánoční čas je velmi vhodným pro vzpomínku na výjimečnou osobnost českých dějin, jejíž dílo, podložené reálným výzkumem a praxí,  mnohokrát přesahuje, svým významem pro zdraví a vývoj lidstva, současné vědecké kapacity.

Dnešní štědrý den je spojen s osobností Ježíše Krista. Geniálního člověka, disponujícího mimořádnými psychickými a energetickými schopnostmi, s přístupem k informačnímu poli „vyšších světů“. Člověka, který vyzařoval do svého okolí lásku. Který tu byl proto, aby lidstvu pomáhal, jenže úspěch a schopnosti (tak jako i dnes) se neodpouští – závistivci a ti u moci takové jedince umlčují. A Břetislav Kafka byl ve „stejném oboru“ mistr nad mistry, rozvíjel to, co skutečně Kristus na Zemi přinesl. (Křesťané teď budou protestovat, ale ti poctiví mi snad prominou –  forma, zisk a moc, o něž církve usilují a tomu přizpůsobují prostředky a obsah, to nejsou. Jan Hus s tím měl zkušenost.)

Vzpomínám si, jak Dr. Koubek, předseda LK, v diskusním televizním pořadu s Dr. Bílkem, předsedou lékařské komory čínské medicíny, použil termín šaman v hanlivém významu, jako by šlo o  primitivního člověka. A já bych právě Břetislava Kafku označil za největšího českého šamana. Dr.Koubek vůbec tehdy netušil, že skutečnému šamanovi svými znalostmi a schopnostmi nesahá ani po kotníky!

„Břetislav Kafka byl nejen fenomenálním a světově proslulým psychotronikem, ale ve svém obsáhlém výzkumu se zabýval i výzkumem toho nejcennějšího, co máme, a při tom nevidíme …“ píše Jan Johan Jaroslav Miška  v článku „DUŠE? Co je to?“ pro časopis Šifra (č. 10/2017).

Kafka je autorem termínu parapsychologie a je zakladatelem tohoto vědního oboru. Já sám, při studiu psychologie na vysoké škole, jsem termín parapsychologie užíval ve stejně hanlivém smyslu, jako užil Dr. Koubek pojem šaman. Netušil jsem, jak se za svou namyšlenost budu za třicet let stydět a za čtyřicet let práci Břetislava Kavky obdivovat a studovat práce vědců, kteří v této oblasti dosahují nejlepších výsledků. Právě nyní třeba práce prof. Dr. Stanislava Grofa.

Zdravotní potíže provázely Kafku téměř celý život a právě ty jej přivedly na jeho mimořádnou životní dráhu. Protože jejich příčiny a zejména průběh léčení považoval za důležité a poučné, ve svých pracích se o nich takto zmiňuje:

„Všechno, co sem o vědomém autosugestivním léčení napsal, jsem nejdříve vyzkoušel sám na sobě. Moje stálé nemoci byly příčinou, že jsem k popsaným poznatkům dospěl.

Milý čtenáři, jsi-li sebevíce nemocen, nikdy nezoufej. Dokud je duše v těle, můžeš se uzdravit. Abych v tobě probudil víru, povím ti něco o svém zdraví, či spíše něco o svých vlastních nemocech, které však měly i jisté dědičné příčiny.

Jako jednoleté dítě jsem služce spadl se schodů. Po delším léčení lékař dosáhl toho, že jsem nebyl do smrti mrzákem. Po roce jsem dostal zápal pohrudnice a další dva roky mě trápil černý kašel. Osypky a spalničky mou slabost jen dovršily. Byl jsem chudokrevný a z nepatrného nastuzení jsem si přivodil revmatismus. Z toho se pak vyvinula vážná srdeční vada – nedomykavost chlopní. Levá ruka v kloubu otekla, zatvrdla a přes snahu lékařů ztvrdla. Hromaděním chorobných látek také zduřely klouby nohou. Do mých šesti let se choroba nohou trochu uvolnila, jen ruka zůstala chromá.

Když mi bylo sedm let, šel jsem od matčiných rodičů z Žernova k otcovým do Ratibořic. Stezka vedla z Žernovské skály do Babiččina údolí. Na vrcholu skály jsem potkal tři výrostky … začali dorážet a ze skály mě srazili. Pozbyl jsem vědomí. Vím, že jsem se probral ze silné horečky v bytě svých rodičů. Lékaři zjistili poruchu obratlů a míchy s výronem krve mezi obratle. Čtyři roky mě léčili nejpřednější lékaři. Dosáhli jen toho, že jsem mohl pomalu, ale s bolestí chodit. Obratle zůstaly zduřené, páteř křivá a neohebná. Porucha míchy měla následek – všeobecnou nervovou zesláblost. Stále jsem pokašlával, slábl a chřadl.

Ve mně však žilo vědomí, že musím být zase zdráv jako druzí, že se musím uzdravit. Ve škole jsem vlivem své nemoci mnoho zameškal. Doma jsem se nabil ničím jiným, než přírodními spisy a dosáhl jsem toho,  že v patnácti letech jsem uvolnil choroboplodné látky v ruce i páteři a obojí jsem mohl ohýbat.

V devatenácti letech jsem znovu dostal zápal pohrudnice a rozklad pravého plicního laloku. Nejdříve jsem hledal pomoc u nejlepších lékařských kapacit, jejich rady však nepřinesly žádné výsledky. Když jsem už nemohl ani utáhnout nohy, sebral jsem znovu svou vůli a začal jsem se léčit přirozenými prostředky, které jsem si sám sestavil. V půlroce jsem vyčistil plíce a pohrudnici od choroboplodných látek a nadobro zastavil i hnisání plic. Zůstala však slabost nervů a srdce.

Potom jsem převzal větší dílnu a pracoval se 7-9ti dělníky. Zasílal jsem zboží na úvěr do světa a hlavu jsem měl plnou starostí o výplatu dělníků. Nervy tím ještě více zeslábly a dostavovala se duševní muka. Začal jsem tudíž hledat prostředky na uklidnění duše. Studoval jsem duševní poruchy, a tak jsem se dostal ke studiu duševní vědy. Pak se dostavil i silný srdeční záchvat, který trval pět a půl hodiny. Tělo bylo modré a studené, údy a oči úplně nehybné. Jen vůli jsem měl pevnou a věřil jsem, že mi Bůh pomůže, abych tento záchvat překonal.

Mé poloviční umírání zanechalo ještě větší duševní poruchu a strašná duševní muka. Nedovedl jsem sestavit jedinou větu, za ní zela propast, konec myšlení. Dvaadvacet týdnů jsem ležel za stále se opakujících srdečních záchvatů. Trvalo čtyři roky, než jsem se probral z duševní mrákoty. V té době v mé hlavě všechno pohasínalo a já pozbýval pochopení pro svět. Všechno mě děsilo. Proto jsem chodil se svou ženou do přírody a v klidu jsem se učil všechno znovu poznávat. Pokud to mé nervy dovolovaly, studoval jsem lékařskou vědu. Denně jsem cvičil svou vůli, takže jsem dokázal překonávat duševní muka a dovedl jsem si podmanit i jiné osoby.

Ač mám vytrénované nervy, musím se stále vést, držet, řídit. Kdybych neměl silnou vůli, nemohl bych jít na ulici, mezi lidi, do společnosti, jet vlakem, vydávat ze sebe při pokusech magnetický proud apod.

Abych posílil ducha i tělo, pravidelně každý šestý den držím naprostý 36 hodinový půst. Každému doporučuji. Až to zkusíte 4 – 6x, poznáte jeho cenu. Ani nedostanete chuť na jídlo, naopak, vaše přirozenost se postního dne nebude moci ani dočkat. Do studené vody se ponořují denně.

Přesto všechno, co jsem zakusil, jsem veselého ducha a sotva kdo by na mně co poznal. Autosugestivní léčba má úspěch tam, kde se veškerá lékařská pomoc ukázala marná. Teprve, když člověk zůstane odkázán sám na sebe, bude se umět podle této metody léčit a bude mít  úspěch. Nebude ho totiž trápit a vtírat se mu myšlenka, že by mu snad ještě někde jinde pomohli“

Citoval jsem z Kavkova příběhu proto, abych ukázal, že NIKDY není pozdě, že vždy lze něco pro své zdraví udělat, jen to stojí mnoho vlastních sil, i když jsem „v dobrých rukou“, natož když vnější pomoc selhává. Při každé příležitosti říkám a píši, že nikdo nikoho nemůže vyléčit, každý se musí vyléčit sám svými vnitřními léčebnými silami. Musí si chránit a aktivoval vlastní imunitní systém. Lékař, léčitel či terapeut pouze vytváří podmínky pro to, aby imunitní systém mohl pracovat.

Kafka se nezaměřoval jen na nemocné, za využití lidských médií (byl vynikající hypnotizér) byl schopen najít zloděje, vraha, hledat nezvěstné a dokonce i předpovídat budoucnost.

Celým svým dílem se snažil překročit hranice aktuálních vědeckých možností. Snažil se dosáhnout toho, aby člověk prozkoumal a pochopil to co se běžnými vědeckými metodami a prostředky ještě nedaří.

A protože je dnes štědrý den, přeji všem svým čtenářům, aby si z životního příběhu Břetislava Kavky vzali příklad. Abyste si uvědomili, že nic se nemá vzdávat a „že jste mnohem víc, než se jevíte, že ve vás dřímá veškerá  síla a moc světa“, jak se píše v knize „Mnich, který prodal své Ferrari“. Přeji vám pevnou vůli, odhodlání plnit si své sny a dostatek energie a víry v úspěch.  A ještě to nejcennější – přijímat a vyzařovat lásku.