Miloš Zeman truchlí kvůli topolům na hrázi Veselského rybníka, píše se v článku vydaném před pár dny. Ačkoli důvody pro odstranění topolů byly nejspíše racionální, vážím si Zemanovy odezvy a jeho vztahu k prostředí kolem sebe, neboť takový vztah je dnes u spousty lidí oslaben či zdeformován. Zemanův postoj příjemně kontrastuje s pokleslými postoji jeho politických protivníků, kteří měří svět pouze podle peněz a moci.
Podobných alejí topolů, jako byla ta na hrázi Veselského rybníka, najdeme v naší zemi nespočet. A nejen alejí, ale i různých zákoutí a nakonec i lidských obydlí. Prohřeškem některých ovšem je, že stojí nad ložisky uhlí. A zde Zeman překvapivě připouští, že uhlí by mohlo dostat přednost. Lidé přece dostanou práci a energie nezdraží. Takové argumenty považuji za nedostatečné.
Představme si zřejmě nejhorší (a nikoli nereálný) scénář. Přijmeme lidi do práce, jejíž náplní nebude nic jiného než devastace jejich vlastního domova, zahájíme těžbu, začneme pořádně topit pod kotlem, trochu se ohřejeme, posedíme si déle a levněji u televize, uhlí vytěžíme, lidi propustíme a jsme zase tam, kde jsme byli. Jen chudší o přírodní bohatství a cennou surovinu, která byla promrhána. Nikdo dnes není schopen říci, zda se nám zásoby uhlí jednou nebudou opravdu moc hodit. Jejich vytěžení si proto nedovedu představit bez jasně deklarované podmínky, že se tak stane ze skutečně nezbytných, existenčních důvodů. Strategicky přijatelné by ještě bylo směřovat prostředky získané z uhlí přímo na výstavbu energetického zdroje vyšší úrovně (kterým je v naší zeměpisné poloze při současném stupni poznání pouze jádro). Jinak se o prolomení těžebních limitů nelze bavit.
Dnes se viditelně nenalézáme v zajetí nějaké energetické krize, kvůli které by bylo v zájmu zachování fungujícího státu nutno přistoupit k těžbě. Ostatně, pokud dnes lesy a louky burácejí pod náporem šašků na čtyřkolkách a jiných zbytných motorových nesmyslech, vůbec bych se neodvážil hovořit o nějaké krizi, snad jen s výjimkou krize morálky a zdravého rozumu. Hojně rozšířené využívání energie pro účely „zábavy“ je tím posledním důvodem, proč by spousta „topolů“ měla být navždy vymazána z mapy. Důvod pro těžbu a pro vážný zásah do vlastnických práv dnes patrně není, spíše hrozí vyplýtvání cenné suroviny. Chceme-li, aby lidé měli smysluplnou práci, podívejme se na důvody, proč zaměstnavatelé odcházejí nebo nenabízejí dostatek pracovních míst. Chceme-li levnější energii, okamžitě skoncujme se státní podporou tzv. obnovitelných zdrojů, zejména se znehodnocováním zemědělské půdy pěstováním řepky nebo výstavbou fotovoltaických elektráren. Jejich ekologický přínos je pravděpodobně záporný.
Uhlí však nechme uschované tam, kde je.
