Témata, která spolu zdánlivě nesouvisí. Poslední dobou se ale ukazuje, že spolu v jistých ohledech souvisí až moc. Ukazují, jak někteří politici mění svou tvář, jen aby si zachovali dosavadní výhody.
Letos tomu bude deset let, kdy naplno vypukly události známé jako krize v České televizi nebo prostě jen televizní krize. Z jedné strany nejčastěji podávaná jako boj o svobodu slova, z druhé jako snaha o efektivní hospodaření veřejnoprávní televize. Souboj dobrých a zlých, zlých a dobrých. Ve skutečnosti až na nepatrné výjimky nešlo o žádné vznešené myšlenky, byl to v důsledku souboj o to, kdo urve více z veřejných prostředků, ať už hned nebo později. Jedna ze stran se přitom nestyděla přizvat si na pomoc intelektuály a umělce a pro svůj záměr zneužít důvěry podstatné části národa. Pražské Václavské náměstí se opakovaně zaplnilo nejen zvědavci, ale i těmi, kteří pěkně naletěli a dnes se k událostem dávno minulým raději nechtějí vracet.
O tom všem už bylo napsáno dost a jde o věci známé. Jedna věc je ale nová a zaslouží si pozornost, neboť dobře dokresluje události tehdejší i současné. Je to myšlenkový obrat, který nastal u nezanedbatelné části původních „hodačovců“, ochránců pořádku a pravicových hodnot. Postihlo to politiky ODS na všech úrovních, jejich sympatizanty a například i některé členy tehdejších mediálních rad. Ti všichni tehdy vykřikovali „Ať žije Klaus“ a stáli proti „vzbouřeným“ představitelům havlovské nepolitické politiky pravdy a lásky. Ovšem dnes jsou s nimi fakticky na jedné lodi. Jejich pojítkem se stal nejen více či méně skrývaný odpor k Václavu Klausovi, ale hlavně názor na evropskou integraci a způsob její realizace.
Jenže Klaus se nezměnil, změnili se oni, respektive konečně odhalili svou pravou identitu. Vysvětlení, proč se tak stalo, je zřejmě – jak to často bývá – až dětinsky jednoduché. Klaus jim dnes nemá co nabídnout. Tedy konkrétně, nenabízí jim to, co ze všeho nejvíce potřebují a na co jsou zvyklí – na jistotu teplého místečka ve státním, na kterém by mohli hrát svou divadelní roli. K jejich štěstí je tu ovšem nový fenomén, který tuto zapeklitou životní situaci řeší s naprostým přehledem – Evropská unie. Se svým arzenálem v podobě obrovského množství regulací, byrokracie, přerozdělování, směrnic a úředníků. Zatímco o koryta v České televizi bylo nutno bojovat, Evropská unie jich vytvoří dost pro všechny. Jako by znělo: „Vykašlete se na původní ideje, pořádně ohněte hřbet, netlačte se a možná se dostane na všechny!“
V tomto okamžiku jsme jen krůček od zajímavé myšlenky. Nebyl tohle ze strany některých vlivných skupin EU tak trochu záměr? Po zkušenosti z historie, že války obvykle nemají vítěze, přijít s novou taktikou. Podpořit „správný“ průběh evropské integrace nabídkou pestré palety míst štědře placených z eráru. A že se na to naši politici napříč celým politickým spektrem chytili, to už těžko někoho překvapí. Udělali to, přestože to bylo často v rozporu s jejich programem, přestože to nedokáží věrohodně zdůvodnit a přestože mnozí z nich vlastně ani neví, co všechno je ve hře.
Pokud nevěříte myšlence socialistického státu a blahobytu pro všechny vyčarovaného odnikud, historie říká, že děláte dobře. Ale to samo o sobě u voleb nestačí. Dále je třeba odfiltrovat onen divadelní soubor, spolek kazatelů pravicových myšlenek, kteří si pravicového způsobu života už hodně dlouho neokusili a kteří se nabízejí na volebních kandidátkách v očekávání, že jim to zase projde. Podobně, jako by v obchodě u pokladny podstrčili padělané bankovky.
Mělo by být povinností každého voliče falešný materiál před vhozením do urny včas rozpoznat a vyloučit. Pokud má demokratický systém správně fungovat, musíte to udělat. Nebuďte pohodlní, jde o vás a vaši budoucnost. Politiky, kterých se to týká, většinou poznáte celkem snadno. Pokud se ve vztahu k aktuálnímu vedení strany striktně drží hesla „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“, pokud již navykli penězům ze státní kasy, pokud je jejich rétorika založena na módních líbivých heslech, pokud dobře neznáte jejich minulost a pokud jsou nejvíce slyšet v období před sestavováním kandidátek nebo výběrovým řízením, tak od takových ruce pryč! Nejen, že jejich přínos pro společnost je veskrze nulový, ale je spíše jen otázkou času, kdy své názory stejně otočí. Už to minimálně jednou udělali a budou-li z toho mít osobní prospěch, udělají to kdykoliv znovu.
