V zemědělství prý pro letošek chybí tisíce pracovníků, kvůli karanténám a uzavřeným hranicím. Naproti tomu tisíce práceschopných lidí sedí doma z důvodu zavřených provozoven a fabrik.
Opravdu nemám nic proti lidem, kteří v nelehké době přišli o práci. Oni za svou situaci nemohou. Ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Naprosto mě děsí představa, která se nyní s takovou vážností objevuje v médiích, a sice, že nicnedělání těchto lidí bude stát finančně podporovat hrazením jejich mzdy, zatímco například zemědělci z důvodu absence pracovních sil ani nezasejí!
Myslím, že už jsme se (převážně vlastní hloupostí a naivitou) dostali do dost těžkého maléru na to, abychom dál rezignovali na zdravé uvažování a rozum. A proto bychom neměli zavádět další státní programy na podporu zahálení nebo se snažit křečovitě a uměle udržet produkci kdečeho bez ohledu na skutečnou poptávku. Čert vem nějaké komponenty do nových aut. Pravda je taková, že tahle hra končí ve chvíli, kdy je v sázce uspokojení natolik základních, opomíjených a podceňovaných potřeb, jako je mimojiné dostupnost potravin.
Ano, jak směšně to zní, když nyní z obchodů tlačíme narvané vozíky. Přece se nebudeme někde ohýbat k zemi a hrabat se v hlíně. V moderní době už se takové věci nedělají, zeleninu i ovoce normálně dovezeme. Opravdu? A odkud? Dozajista všechny cesty jsou otevřené, celý svět nyní přetéká nadbytkem a vyhlíží prosperitu. A čím budeme platit? Vůbec žádný problém, každý na to má, navíc nám pomáhají moderní finanční nástroje ve formě pobídek, náhrad, dávek, půjček, příspěvků, intervencí, kompenzací, injekcí, dluhopisů, valorizací a dotací.
Tak to jo. Vytiskneme a rozdáme nějaké prachy, trochu zašvindlujeme, pole necháme zarůst křovím a řepkou, a bude dobře. Vždyť se vůbec nic neděje.
