Průvodu hrdosti jsem se zúčastnil z čiré zvědavosti a touhy zažít něco nevšedního a musím říct, že to opravdu stálo za to a byl to pro mě skvělý zážitek.
Ten průvod, který se konal již několikátým rokem, je sice hlavně záležitostí homosexuálů, ale ve skutečnosti se ho zúčastnili lidi všech sexuálních orientací. Já ho vnímal především jako dobrou zábavu, jako karneval, jímž taky byl, neboť v něm nechyběly úžasné kostýmy, bujará hudba, divoký tanec a dobrá nálada všude kolem. Debaty o tom, jestli je vhodné takový průvod dělat nebo jestli je pro homosexuály důstojné se takto vystavovat na veřejnosti, šly úplně mimo mě. Pro mě to byla hlavně zábava a příjemné zpestření pro jinak hektické pražské ulice, kde si člověk normálně připadá jako cizinec ve svém vlastním městě.
V průvodu bylo vidět vedle hlavních aktérů homosexuálů také další jasně vyhraněné skupiny - sociální demokraty a Zelené, kteří se asi chtěli zviditelnit, či křesťany hlásající, že Ježíš vás vyléčí z homosexuality, a plnící tak vlastně roli nepřítele homosexuálů; dále tam pak byli obyčejní turisté, fotografové, kameramani, novináři a zvědavci jako já. A také řada více či méně vtipných transparentů (jeden z těch, který mě opravdu rozesmál, je tento: "Ten kdo stojí na chodníku, nerad penis v konečníku.")
Krásné na celém průvodu bylo, že přestože v něm šli lidé otevřeně vyjadřující svůj odpor k homosexualitě jako k něčemu deviantnímu či nenormálnímu, v čele se zmiňovanými křešťany, nikomu to vlastně nevadilo a průvodem se neslo veselí a dobrá nálada; atmosféra v něm byla natolik strhující, že nějaké ideologické či politické spory nikoho nezajímaly a všichni si prostě užívali průvod jako takový. Na místech, jimiž se průvod šinul, jako by se zastavil čas - zaměstnanci prodejen a restaurací postávali před svými podniky a s úžasem sledovali to divadlo, které se před nimi odehrávalo - obchod šel prostě stranou; lidi na ulici, kteří se k průvodu nachomítli, najednou přestali spěchat bůhví kam a zvědavě se dívali, co se děje. Průvod pohltil snad každého, kdo se vyskytl v jeho okolí. Celou tuhle báječnou atmosféru ale narušil jeden incident, kterého jsem byl očitým svědkem. Šli jsme zrovna po Národní, když si to proti směru průvodu štrádovala skupinka mladých kluků, které bych tipoval podle vzezření na skinheady či něco takového. Ti začli řvát směrem na průvod "Zrůdy!" a další nadávky adresované gayům a lesbám. Jeden z těch kluků v tom byl zvlášť aktivní a řval ty nadávky tak dlouho, až se z průvodu vynořila jedna holka, patrně lesba, a postavila se mu čelem a řvali na sebe z plných plic. Už už to vypadalo, že nezůstane jen u nadávek a dojde ke rvačce, ale ten kluk se nakonec otočil a šel pryč. To byl jediný otevřený projev nenávisti vůči homosexuálům, který jsem během průvodu viděl.
Jinak byl průvod tvořen hlavně prapodivnými vozy, z nichž se linula hlavně taneční hudba, a které byly narvané gayi a lesbami, kteří tancovali až do roztrhání těla. Úplně mě fascinovalo, že to vydrželi na tak stísněném prostoru v podstatě po celou dobu průvodu. To vše bylo doplněno různorodými kostýmy, tu v podobě brnění, tu v podobě pestrých barev ve stylu Rio de Janeiro, tu v podobě pomalovaných těl zahalených jen na těch nejintimnějších místech. Prostě skutečná pastva pro oči i pro uši.
Nakonec průvod úspěšně dorazil od sochy svatého Václava až na Střelecký ostrov a já si tak říkal, že bychom měli homosexuálům poděkovat, že něco takového v Praze uspořádali, protože přesně takové akce Praze chybí, akce, kde se lidé masově nescházejí jen proto, aby proti něčemu protestovali, ale aby se bavili a užili si ten únik z každodenního života, povinností a starostí, který občas potřebuje každý z nás a který karneval nabízí.
