Před svou cestou do USA jsem se dočetl, že se mám připravit na kulturní šok, který mě tam čeká. Ve skutečnosti jsem v Americe žádný kulturní šok nezažil, ale naopak jsem ho zažil po svém návratu domů, do Čech.
Jednou jsem se v Praze zúčastnil jednoho mezinárodního Workshopu, který probíhal v angličtině. Někdo tam měl prezentaci, ve které se zmínil, jaké mají různé národnosti vlastnosti, že Němci jsou puntičkářští, Italové jsou prý netrpěliví ap. Jedné Češce to nedalo a zeptala se, co je typické pro nás Čechy. Slovo si hned vzala mladá Turkyně a odpověděla, že Češi jsou velmi rezervovaní, odměření. Na to se ozvala jiná Češka a oponovala, že to je pravda, ale že se to týká jen Prahy, že jinde v Čechách tomu tak není.
Já jsem rodilý Pražák, takže nevím, jak se žije jinde v Čechách. Ale když jsem se vrátil z USA do Prahy, měl jsem z lidí přesně ten pocit, o kterém mluvila ta Turkyně. Strávil jsem v Americe čtvrt roku a zvykl jsem si na tamní prostředí velice snadno. Když jsem přijel do Prahy, bylo to úplně něco jiného, necítil jsem se tu moc dobře. Zkrátka lidé v Americe jsou vstřícnější a ochotnější než u nás a netýká se to jen Američanů, ale i cizinců, které jsme tam poznali. Za celou dobu se mi tam nestalo, že by mi někdo odmítl pomoct, vždycky, když jsem potřeboval poradit, každý mi ochotně pomohl. To je tam naprosto samozřejmé a přirozené. Dokonce i ve velkoměstě jako je New York mi přišli lidé přátelštější než v Praze. Do Prahy jsem také přiletěl z New Yorku, onen kulturní šok jsem pocítil až v Praze.
Já sám jsem docela uzavřený člověk. Otázka je, jestli to je dané mojí povahou nebo kulturou, ve které žiji. Myslím si, že obojím. Já určitě nejsem žádný extrovert, který se rád předvádí. To ale není důvod, abych byl odměřený. Jenže když všude kolem sebe vidím odměřenost a lhostejnost, jak můžu být jiný? Podle mě hraje větší roli prostředí, v němž žijeme, než naše vrozená povaha. Tak soudím z vlastní zkušenosti. Já jsem se v zahraničí cítil lépe než v Čechách, všechno mi přišlo snadnější, optimističtější, pozitivnější, protože tak na mě působilo moje okolí.
Ještě bych se rád zmínil o jedné vlastnosti, a tou je respekt. Jak napsal jeden student, který se zúčastnil v USA stejného programu jako já, Američané každého okamžitě respektují. Každého. Zato u nás mám často pocit, že lidé koukají na někoho, koho neznají, automaticky skrz prsty, jako by si ostatní museli nejdřív zasloužit jejich úctu. Na něco takového v Americe prostě nenarazíte.
Nechci tím říct, že Američané jsou úžasní a dokonalí, to určitě ne. V USA jsem poznal i spoustu cizinců a to, co jsem napsal, se týká i jich, nejen Američanů. Jsem přesvědčený, že my Češi jsme přehnaně rezervovaní a že to je na škodu nás všech. Buďte k sobě, lidi, vstřícnější. Zpříjemníte tím život sobě i všem kolem vás.
