Letošní léto jsem strávil v USA. Dva měsíce jsem pracoval v dětském campu a měsíc jsem cestoval. Tento blog bude o mém pobytu v campu, o cestování budu psát v dalším blogu.
Práci v campu mi zajistila agentura CCUSA. Nejdřív jsem na internetu vyplnil celkem obsáhlou přihlášku a agentura mi pak našla camp. Pracoval jsem v campu Birchmont ve státě New Hampshire jako maintenance - údržba. Můj camp byl tradičního typu, pro děti z lepších rodin (podle toho také vypadala cena za pobyt v něm). Vedení bylo velmi vstřícné a přátelské, taková velká rodina. Bylo znát, že spolu ty lidi pracují mnoho let a že je to baví. To samé platí i o vedoucích - counselorech. Areál campu byl vybaven mnoha sportovišti (fotbal, baseball, střelnice, tenis, golf atd.), která jsme mohli využívat i my zaměstnanci, pokud na nich nebyly děti. Děti měly velmi pestrý, ale zároveň striktní program. Na mé gusto měly málo volnosti, každou část dne měli předem určeno, co budou dělat. Každá skupina (podle věku a pohlaví) dělala vše společně, společně jedli, společně sportovali, společně koukali na film atd. Nicméně to vypadalo, že to ty děti baví.
Já a celý support staff (pomocná síla) jsme bydleli v jedné chatě, kluci v klučičí části, holky zase v té holčičí. Kromě údržby se pracovalo ještě v kuchyni a v prádelně. Práce je to dost tvrdá, nic pro někoho, kdo není zvyklý pracovat rukama.
Kromě mě byla v campu ještě jedna Češka. To byla na jednu stranu výhoda, protože jsme si mohli radit a pomáhat, na druhou stranu to je nevýhoda, protože jsme spolu přirozeně trávili většinu volného času, takže jsme nebyli nuceni mluvit anglicky. Každý týden jsme měli jeden den volna (day off). Během něj jsme mohli jezdit na výlety pořádané campem, nebo jsme zůstali v campu. První den volna jsme jeli nejdřív na pláž Old Orchard Beach. Odsud jsme jeli do Portlandu ve státě Maine. Mně osobně se Portland jako město vůbec nelíbil. Další den volna jsem výlet vynechal a zůstal v campu. Další day off jsme vyrazili s kamarádkou pěšky do města Wolfeboro, které bylo campu nejblíž. Týden na to jsme si společně ve třech lidech půjčili auto a vyjeli jsme do národního parku White Mountains, kde jsme si dali takovou lehčí túru. Tento den volna mě asi bavil nejvíc. Doporučuju půjčit si ve více lidech auto a vyrazit někam. Člověk si tak nejlíp odpočine od campu. Další den volna jsme si půjčili loďku a vyjeli jsme na velmi klidnou řeku schovanou uprostřed vegetace. V areálu campu je pláž a ohraničená část jezera, kde jsme se mohli koupat, ale jen v určitou dobu. Když byla pláž zavřená, nikdo tam nesměl. Další day off jsme po dlouhé době jeli na výlet pořádaný campem, tentokrát do Bostonu. Boston je docela pěkné město. Metrem jsme se snadno dostali na Harvard, asi nejprestižnější univerzitu vůbec. Poslední den volna jsme jeli do nákupního centra - mallu - u města Portsmouth, kde jsem nakoupil věci na cestování po campu.
Vedle výletů ve dny volna jsme také mohli jezdit téměř každý večer do města Wolfeboro. Tam jsme si mohli nakoupit nebo zajít do baru, kde je ovšem vstup povolen až od jednadvaceti let, což se striktně kontroluje. Stejně tak když si v obchodě kupujete basu piv (což jsem dělal často), musí vám být přes 21 let. Camp pro nás také pořádal party na lodi, jindy jsme jeli všichni zaměstnanci do typické americké hospody. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit některé diskotéky pořádané pro děti.
Celý support staff byla jedna velká národnostní směska. Kromě nás dvou Čechů tam byli dva Slováci (hovořící ovšem maďarsky), jeden Maďar, pět Polek, čtyři Francouzi, dva Britové, Ukrajinec, Bělorus a sedm Rusů. Samo sebou se vytvořily skupinky podle národností a rodných jazyků, hlavně s postupujícím časem už jsme nevydrželi mluvit jen anglicky, když jsme mohli mluvit svou rodnou řečí. To ovšem neznamená, že by jsme nemluvili anglicky. Mnoho večerů jsme trávili společně u chaty a bavili se anglicky. Samozřejmě jsme k tomu měli nějaký ten alkohol, který byl sice v campu zakázaný (oficiálně), ale to se moc neřešilo. V naší chatě pojmenované Jefferson se zkrátka a dobře kalilo, často k nám zavítali někteří counseloři, někdy dokonce někdo z vedení.
Na závěr campu se konal rozlučkový večer pro děti u táboráku. Vedoucí a jedno dítě z každé skupiny vždy něco pronesli a každý, kdo měl co do činění s campem, zapálil svíčku. Celý ten večer byl plný emocí, mnoho dětí si pobrečelo, až mě to překvapilo, jak to i mnozí counseloři prožívali. Většina zaměstnanců odjela ve stejný den jako děti. Někteří zůstali na postcamp, tedy o týden déle, za což dostali dobře zaplaceno. Já a Martina, moje česká parťačka v campu, jsme odjeli z campu druhý den po dětech v pronajatém autě a vydali se na cestu po Americe, ale o tom až příště.
Na svůj pobyt v campu Birchmont vzpomínám rád. Práce tam byla někdy sice docela tvrdá, ale nic, co se nedá zvládnout. Poznal jsem spoustu fajn lidí z různých zemí, trochu zlepšil angličtinu, odnesl si spoustu zážitků a zkušeností, které bych doma nezískal. Příští rok možná pojedu znova.
