Znak města Plzně: Historie a symbolika velblouda

Význam pole s velbloudem ve znaku města Plzně a jeho původ v době husitských válek (1433–1434). Velbloud a porážka radikálního husitství.

Věnováno mé vždy inspirující ženě, Veronice. Jako poděkování za vše z posledních dnů

Znak Plzně

Znak města Plzně patří mezi nejvýznamnější městské znaky v českých zemích. Jeho současná podoba je výsledkem dlouhého historického vývoje a odráží důležité události, které utvářely dějiny Plzně. Jedním z nejzajímavějších prvků znaku je pole s velbloudem, jehož přítomnost není v české heraldice zcela obvyklá, a to ani v rodové heraldice. Tento článek se zaměřuje na popis plzeňského znaku, zejména na pole s velbloudem, a vysvětluje, jak souvisí s obdobím obléhání Plzně husity v letech 1433–1434 a osobností Jana Čapka ze Sán.

Dnešní Plzeň, Kolačkovský

Znak je tvořen štítem, děleným do čtyř polí. Každé pole obsahuje specifický symbol, který odkazuje na různé aspekty historie a významu města. Nejznámější a zároveň nejzajímavější je právě pole s velbloudem. V heraldice se jedná o zlatého velblouda na červeném poli, stojícího na zelené půdě. Velbloud je často zobrazen s postrojem a někdy i s ozdobnými prvky.

Znak Plzně (Kolačkovský)

Znak řádu Františkánů

Obléhání Plzně husity (1433–1434)

Plzeň byla v letech 1433–1434 obležena husitskými vojsky. Radikální husité si chtěli upevnit své pozice v zemi. Proto bylo tábory, sirotky, pražany a žatecko-lounskými dojednáno společné obležení poslední velké katolické bašty v Čechách –Plzně. Spojená vojska vedl Prokop Holý. Hlavní sirotčí síly vedené vrchním hejtmanem Janem Čapkem ze Sán se do obléhání Plzně zapojily na konci října 1433, kdy se vrátily ze svého tažení na pomoc polskému králi Vladislavu II. Jagellovi. Byla to husitská spanilá jízda, kterou Čapek ze Sán vedl na pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů, a která měla husitům zabezpečit polské spojenectví. Čeští bojovníci při ní dorazili až k Baltu. Tehdy obdržel Čapek darem od polského krále velblouda, který putoval se sirotčím vojskem až k hradbám Plzně.

Plzeňští však před Vánocemi roku 1433 podnikli velký výpad, přičemž se jim mimo jiné podařilo uloupit i trofejního velblouda.

Obraz AI

O velbloudu v městském znaku se zmiňuje kněz Hilarius Litoměřický (dobový katolický kazatel a kněz): „Plzeňští při jednom výpadu za obležení Plzně Sirotky ukořistili v táboře nepřítele velblouda a s velikou radostí do města ho přivedli. Sirotci chtěli si nevídané to zvíře vyplatiti padesáti kopami, což Plzeňští odmítli a nepřistoupili ani na druhou nabídku nepřátel, že jednoho z nejpřednějších zajatých Plzeňských, vyceněného na dvě stě kop, za něj vydají. Když nebezpečí minulo, darovali Plzeňští velblouda Norimberským za pomoc, poskytovanou městu všemožně za obležení.“

Polepšení znaku o velblouda a důsledky neúspěchu husitů u Plzně

Král Zikmund Lucemburský roku 1434 Plzni polepšil znak o obraz velblouda jako památku na věrnost města králi a katolické straně.

Dnešní Plzeň

Nakonec obléhání skončilo neúspěchem pro husity a znamenalo pro radikální husitské křídlo porážku. Od polních husitských vojsk se během vyčerpávajícího obléhání Plzně odklonila většina českého venkova, kde již rolníky unavovalo úmorné vydržování ohromného počtu profesionálních vojáků a s tím spojená drahota a bída v zemi. Proti radikálním a fanatickým svazům táborů a sirotků odmítajících zastavení bojů se, s přispěním diplomacie Jana Palomara (teolog, aktivní účastník basilejského koncilu. Od roku 1433 byl pověřen vyjednáváním s husitskými Čechy na koncilu a při poselstvích do Prahy) zformovala koalice umírněné husitské šlechty. A zároveň obou pražských měst a českých katolíků, která si přála okamžité uklidnění situace v zemi a dohodu s koncilem. Dne 30. května 1434 došlo mezi oběma stranami k rozhodující bitvě u Lipan, v níž zvítězili umírnění husité spojení s domácími katolíky.