Z moří až do srdce Evropy. Povídání o maltézském velkopřevorovi Ferdinandu z Kolowrat

Adventní vyprávění o barokním velkopřevorovi Ferdinandu Ludvíkovi Libštejnském z Kolowrat. Jeho působení na Maltě i u nás ve víru druhé poloviny 17. století.

Původ a mládí

Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolowrat pocházel z významného českého šlechtického rodu Kolowratů, a to větve píšící se podle západočeského hradu Libštejna. Narodil se roku 1621 v Innsbrucku jako druhorozený syn Albrechta IV. Libštejnského z Kolowrat sezením v Rychnově nad Kněžnou, Zámrsku a Borohrádku a jeho manželky Sabiny Viktorie svobodné paní z Wolkensteinu – Trostburgu [1].

Záznamy o úmrtí (vlevo) a narození velkopřevora (viz poznámky pod čarou s odkazem na matriku)

Možná ho od útlého věku fascinovaly příběhy rytířů, mořských bitev a vzdálených krajin. Snad v rytířských sálech četl o hrdinství křesťanských bojovníků v bitvách s osmanskými vojsky. Takových děl bylo jistě na dvoře arcivévody Leopolda Habsburského v Innsbrucku nemálo a jitřily fantazii mladého chlapce. Od útlého mládí byl pážetem tyrolského arcivévody Leopolda, který kdysi stál spolu s Rudolfem II. za tzv. vpádem pasovských do Prahy roku 1611.

Cesta na Maltu a admirálská služba

Víra a snad i touha po dobrodružství jej přivedla roku 1638 jako mladíka ke vstupu do Řádu maltézských rytířů – mladý Ferdinand vyměnil pohodlí rodového sídla a dvorské služby za nebezpečnou palubu galéry, ve společnosti podobných mužů odhodlaných chránit katolickou víru a její svět před mocnou velmocí Osmanů. První pohled na skalnatý ostrov, omývaný vlnami Středozemního moře, musel být pro mladého šlechtice neopakovatelný. Pod vlajkou Řádu sv. Jana Jeruzalémského tedy začal Ferdinand svou službu mezi rytíři. Na moři se velmi osvědčil jako velitel řádových galér a několikrát se stal admirálem celé flotily. Síla Řádu ve Středomoří byla mocná a rostla. Mezitím byl jmenován komturem mnoha řádových komend – od Vídně přes Opavu až po Dívčí Hrad [2]. Roku 1664 se stal vyslancem Řádu ve Vídni a německým velkobailli [3]. Nakonec se roku 1676 stává velkopřevorem Českého velkopřevorství. To byl již dávno na pevnině a zvuk mořských vln i bitevní vřavy byly jen vzpomínkami [4].

Portrét velkopřevora a válečná šebeka (plachetnice) Řádu kolem roku 1600 (wikipedie)

Mezi velmistrem a císařem

Velkopřevor prokazoval loajalitu nejen vůči svému velmistrovi, ale jako jeho otec i rod také panovnickému domu Habsburků. Je povýšen císařem Leopoldem I. do říšského a českého hraběcího stavu. Zároveň mu Leopold I. dopomohl ke znovuzískání tzv. rodové komendy Corpus Christi ve Vratislavi u Svidnické brány (v bývalé komendě je dodnes gotický kostel založený Řádem již ve 13. století). Komendu i kostel pak vlastním nákladem obnovil a zvelebil, následně sloužila libštejnské větvě Kolowratů až do roku 1810. Ferdinand císaře Leopolda I. významně podpořil v jeho vleklém sporu s pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna. Jednalo se o spor o církevní desátky, které císař použil na financování vojska a stavbu uherských pevností. Velkopřevor tento postup kvitoval– prioritou Řádu byl boj s Osmany. Za to byl jediným prelátem, který se mohl účastnit českého zemského sněmu. Zbytku duchovenstva byla účast na sněmech zakázaná, a to až do roku 1694.

Dnešní podoba kostela Božího těla a náhrobek johanitů v interiéru (wikipedie)

Mecenáš a hospodář

Ferdinand za svého působení v čele velkopřevorství dle projektu architekta Francesca Luraga barokně přestavěl kostel sv. Prokopa na Malé Straně. Kostel vysvětil sám arcibiskup Valdštejn. Bylo to na území maltézské jurisdikce a kostel obdržel ostatky sv. Angela a Benigny. Kostel byl zrušený roku 1782 a s využitím původních konstrukcí přestavěný na obytný dům čp. 625/III v Prokopské ulici v Praze 1 na Malé Straně.

Velkopřevor prodal městu Cheb tamní nevýnosnou komendu a získal pro velkopřevorství panství Měcholupy (nedaleko Klatov v jihozápadních Čechách) od Mikuláše hraběte Morzina za 60 000 zlatých. Přikoupil ještě statek Pečetín, který připojil k měcholupskému panství, a vytvořil tak sídlo pro novou komendu. Později roku 1749 navíc Řád zakoupil i sousední panství Obytce, čímž posílil své postavení v této oblasti jihozápadních Čech. Centrem měcholupského panství byl tehdy doposud stojící zámek, dnes nazývaný „Starý“.

Nezanedbával ani rodové statky. Nechal mj. v raně barokním stylu postavit kostel sv. Michaela Archanděla v městečku Borohrádek nad Orlicí. Kostel má cennou freskovou výzdobu a barokní a rokokové zařízení. Kostelu věnoval alabastrovou sochu Panny Marie ze sicilské Trapanani.

Původní kostel sv. Prokopa a kostel sv. Michaela (wikipedie)

Finis vitae

Velkopřevor Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat zemřel 30.9. 1701 ve svém sídle v Borohrádku nad Orlicí a zůstává v paměti jako barokní velkopřevor, v němž se snoubila služba církevnímu katolickému řádu se službou panovníkovi, provázená snahou o zvelebování a rozšiřování řádových i rodových statků. Zároveň kladl důraz na rodovou i řádovou reprezentaci skrze donace církevních staveb. Jako hodnostář nadnárodního Maltézského řádu dokázal vnímat středoevropskou politiku v širších souvislostech zápasu mezi habsburským soustátím a říší Osmanů.

Byl pochován v kostele sv. Prokopa na Malé Straně, daleko od vlnobití středozemního moře u skal Malty [5].

[1] Odkaz na matriku, křtěn 12. prosince 1621, kmotrovství přijali císař Ferdinand II. a Marie, vdova po Jakubu svobodném pánovi z Firmianu: https://matriken.tirol.gv.at/view/499776

[2] Komendy byly v podstatě řádové velkostatky, které byly přidělovány zasloužilým profesním rytířům. V potaz se při tomto přidělování braly zásluhy a délka služební doby kandidátů. Služební doba se počítala ode dne přijetí kandidáta na obdržení komendy za profesního rytíře. Rytíř, který obdržel komendu, se stal komturem. V případě hrubého porušení správy komendy či jiných pochybení, mohla být komenda komturovi odebrána.

[3] Bailliva, též „Bailie“ bylo řádové panství, v jehož čele stál bailli. Historicky to bývalo uskupení více komend.

[4] BUBEN, Milan: České velkopřevorství maltézských rytířů v dějinách: Praha, 2022, S. 93-97

[5] Záznam o úmrtí- (zemřel)..Pan na Borohrádku, v zámku, v svém pokoji, v den po svatém Michalu Archandělu, v 6 hodin, a v sobotu jest byl průvod do chramu páně svatého Michala Archanděla. https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/7ca8c3e5-b6ad-4c83-9f29-5a487af1d3a7/dao/7ca8c3e5-b6ad-4c83-9f29-5a487af1d3a7/file/8d2c8fc5-7d1f-41de-b0a0-3f1b8b2c60df