Vzestup židovské rodiny Schey von Koromla - barony za 10 let

Instituce šlechtictví byla v habsburské monarchii, ale i jinde, původně vyhrazená jen křesťanům (včetně konvertitů), nicméně doba osvícenství a nové ekonomické a společenské poměry způsobily, že panovník začal udílet šlechtické tituly i příslušníkům židovské obce.

Zatímco ve druhé polovině 18. století byly nobilitace Židů v podunajské monarchii ještě velmi vzácné, od počátku 19. století k nim docházelo stále častěji. Zejména před rokem 1848 byla pro Židy nobilitace způsob zrovnoprávnění s katolickým obyvatelstvem monarchie. Nesmírně vysoké zásluhy občanů císařství židovského původu o všestranný rozvoj státu nemohly být ponechány stranou. Jedním z takových příběhů je i vzestup židovské obchodnické rodiny Scheyů. Vystoupali na šlechtickém žebříčku od prostého šlechtictví až do stavu svobodných pánů v průběhu pouhých deseti let.

Prvním nobilitovaným členem obchodnické rodiny Scheyů byl Philipp (1798-1881), syn Mózsese Markuse Scheye (+1869) ze západouherského města Kőszegu. Hlavním důvodem povýšení byla, kromě pomoci rakouskému vojsku během uherského revoluce 1848-1849, především jeho humanitární činnost. Ve svém domovském městě podporoval katolický konvent milosrdných sester, nemocnici, četnictvo, pro chudé nemocné bez rozdílu vyznání zřídil zaopatřovací ústav, který nadal kapitálem 10000 zl. a ročními příspěvky na chod ve výši 200 zl. po dobu svého života. Jako výraz vysokého uznání propůjčil tomuto ústavu své jméno generální guvernér a velící generál v Uhrách arcivévoda Albrecht. Dalšího uznání se Philippu Scheyovi dostalo od císaře Františka Josefa I., který mu 3. září 1857 propůjčil zlatý Záslužný kříž s korunou a nejvyšším rozhodnutím z 3. března 1859, jej povýšil do šlechtického stavu. Listina byla vydána 13. května 1859. Philipp Schey v ní obdržel titul a predikát Edler von Koromla a erb.

Friedrich von Koromla (wikipedie)

Synovec Philippa - Friedrich Schey – žil ve Vídni, v roce 1854 se stal ředitelem továrny na česanou přízi ve Vöslau a založil „Firma Schey, kk priv“, která obchodovala s textilem a provozovala finanční transakce. Byl bankéřem arcivévody Albrechta a díky tomuto kontaktu se stal dodavatelem císařské armády . V roce 1857 byl jedním ze spoluzakladatelů vídeňské obchodní akademie a byl jejím prvním prezidentem. Friedrich Schey von Koromla podporoval Vídeňské městské divadlo , jehož byl prezidentem, výstavbu Vídeňského hudebního spolku , Künstlerhaus Vienna , přispěl na financování rakousko-uherské expedice na severní pól a na stavbu řady pomníků ve Vídni.

Oba Scheyové, strýc a synovec, obdrželi v následujících letech Řád železné koruny III. třídy: Philipp kabinetním listem ze 7. února 1861, Friedrich 7. října 1862. Na základě stanov byli oba dva povýšeni do rytířského stavu. Listina pro Philippa byla vydána 2. prosince 1863. Ve stejný den měla být datována i listina pro Friedricha, ale nakonec bylo její vydání posunuto o dva dny na 4. prosince 1863. Nicméně dispozice je v obou případech totožná. Predikát se změnil na Ritter Schey von Koromla,

18. října 1869 udělil František Josef I. Friedrichu rytíři Scheyovi von Koromla, který je v listině uváděn jako šéf bankovního domu Friedrich Schey, Řád železné koruny II. třídy, jenž svému nositeli dával právo na povýšení do stavu svobodných pánů. K tomu došlo 25. prosince 1869. Predikát mu byl změněn na Freiherr Schey von Koromla. Strýci Philippovi se stejného řádu dostalo až 16. května 1871, do stavu svobodných pánů byl povýšen 20. prosince 1871 se stejným erbem.[1]

Erb rodiny (foto autor článku)

Friedrich měl syna Josefa Schey von Koromla. Od roku 1882 působil na ministerstvu kultury a školství a v témže roce získal titul docenta. Od roku 1884 vyučoval jako docent římského práva a rakouského soukromého práva na vídeňské univerzitě, kde se v roce 1885 stal řádným profesorem. Od roku 1885 vyučoval římské právo na univerzitě ve Štýrském Hradci , v roce 1893 zde převzal katedru rakouského občanského práva a v letech 1889/1890 byl děkanem právnické fakulty.

V roce 1897 se vrátil na vídeňskou univerzitu jako profesor rakouského občanského práva a byl děkanem tamní fakulty v letech 1900/1901 a 1910/1911. V roce 1903 byl jmenován dvorním radou a v roce 1907 doživotně členem panského dvora Říšské rady . V roce 1925 se stal členem korespondentem Rakouské akademie věd . V roce 1925 odešel do důchodu, ale až do roku 1933 pokračoval ve výuce jako čestný profesor.[2]

Philipp i Josef jsou pohřbeni v rodinné hrobce v židovské části Vídeňského ústředního hřbitova.

Ve Vídni je i významná památka po této rodině. Palais Schey von Koromla je historizující palác na rohu Goethegasse 3 a Opernring 10 ve Vídni , Innere Stadt (1. obvod). Byl postaven v letech 1863/64 jako součást výstavby vídeňské Ringstrasse kolem historického starého města, kterou v roce 1865 otevřel císař František Josef I. O pět let později, v roce 1869, byla o blok dál otevřena dnešní Vídeňská státní opera. Budova je pětipodlažní zděná budova s ​​tradičními, světlými omítkami. Hlavní průčelí směřuje do bývalé císařské zahrady, která byla součástí souboru Hofburg a byla do roku 1918 soukromou zahradou císařského dvora. Na průčelí se dodnes skví rodinný erb.

Palais Koromla (wikipedie)

[1] https://www.novanobilitas.eu/rod/schey-von-koromla

[2] https://www.parlament.gv.at/recherchieren/personen/parlamentarierinnen-ab-1848/parlamentarier-1848-1918/Schey