Vánoční stromek v císařském Hofburgu – příběh vánočního stromku u nás i Rakousku

Často se uvádí, že zdobený vánoční stromek se u nás poprvé objevil v roce 1812 u ředitele pražského Stavovského divadla Jana Karla Liebicha na jeho libeňském zámečku Šilboch. Nicméně dosah domácnosti pana Liebicha byl samozřejmě minimální a těžko z toho usuzovat na nějaké širší rozšíření kromě dosahu přátel.

Daleké důležitější a skoro nezmiňovaný byl dosah habsburského arcidomu. Tj. panovnické rodiny. Právě ve Vídni v Albertině a později v Hofburgu se objevily první vánoční stromky, jak je známe dnes. Tj. bohatě zdobený stálozelený jehličan, mnohdy ozářený i svícemi. Zde je jeho příběh.

Poprvé stromek přivezla do svého vídeňského sídla v Albertině[1] Jindřiška Nasavsko-Weilburská. Jindřiška byla manželka arcivévody Karla, vévody těšínského a bratra císaře Františka I. Její manžel byl významný generál napoleonských válek a vítěz bitvy u Aspern a Esslingu proti Napoleonovi I. Jindřiška byla nejmladší dcerou Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského (1768–1816) a jeho manželky purkraběnky Luisy Isabely z Kirchbergu. Byla kalvinistického vyznání a pocházela z protestantského prostředí z německého knížectví. Dne 17. září 1815 se ve Weilburgu vdala za „vítěze od Aspern“, arcivévodu Karla Rakouského. Tímto sňatkem se stali prvním „smíšeným manželstvím“ v Habsburské dynastii, kdy si katolický Habsburk vzal za manželku partnerku jiného vyznání. Manželství bylo velmi šťastné a vzešlo z něho sedm dětí. Byť si její švagr císař František I. představoval pro svého bratra ženu z významnějšího rodu. Její manžel pro ni nechal v Badenu u Vídně vybudovat zámek Weilburg. Ačkoli se tenkrát nesmělo do protestantských modliteben vstupovat z ulice, byl v reformovaném městském kostele ve Vídni speciálně pro ni vestavěna tzv. Henriettina brána (něm. Henriettentor) - Reformierte Stadtkirche Wien v centru Vídně.

Erb Nasavsko-Weilburské dynastie (wikipedie)

Rodina Karla a Jindřišky (wikipedie)

A právě Jindřiška v roce 1816 přivezla do Vídně první vánoční stromek. Zdobený hračkami s hořícími svícemi, zvyk, který v katolickém Rakousku do té doby neexistoval, ale který již existoval v německých zemích. Muselo to být jako zázrak, který velmi udivil rodinu. Uprostřed honosného nábytku a mramoru Albertiny se najednou objevil kousek přírody zářící svícemi. Stromek tehdy uviděl arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský, který byl bratrem císaře Františka I. Jan byl velmi oblíbený v rodině a navštěvoval domácnosti obou bratrů v Albertině i Hofburgu. Byl to patrně on, kdo zprostředkoval tento vánoční zázrak Františkovi I. A kupodivu František I. neměl nic proti tomu, aby se tento protestantský zvyk ujal i u císařského dvora. A tak po roce 1816 se každoročně objevoval vánoční stromek i u dvora.

No a poté již šla cesta stromků skrze vídeňské paláce aristokracie a měšťanské domácnosti a dále do celé mnohonárodnostní říše.

A byla v něm i milá symbolika. Spojení katolického a protestantského náboženství. A inspirace panovnické rodiny měšťanským zvykem, k čemuž docházelo převzácně.

[1] Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemska, dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, který byl jako místodržící z Belgie Francouzi vypuzen. Palác je pojmenován podle něho. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu. Až do roku 1919 byla pak Albertina majetkem některého z Habsburků. Dnes je zde světoznámá galerie umění.