V srpnu 1968 stále žila dáma z jiných dob – Ernestina Thun – Hohenstein od sv. Andělů

Hrob Karla Kryla, básníka a písničkáře patří mezi nejnavštěvovanější na břevnovském hřbitově. V srpnu 1968 však ještě žila i jiná osobnost. A je zde také pohřbená. Poslední kapitulářka Šlechtického ústavu od sv. Andělů v Praze.

Srpnová okupace roku 1968 a následující roky byly ve znamení různých lidských osudů, málokoho nechaly tyto události lhostejnými. Některým však již život udělil roli jen pasivních pozorovatelů. A dnes již těžko dohlédnout, co si tito lidé mysleli. Rodinný archiv Thun – Hohensteinů je dnes uložena v SOA Zámrsk, RA Thunů Choltice. Snad z korespondence by bylo možné zjistit více.

Asi nikoho z demonstrujících či bojujících lidí v srpnu 1968 nenapadlo, že je tiše pozoruje zamyšlená dáma, která se narodila a byla vychována pro život ve zcela jiných poměrech. Byla jí poslední kapitulářka Novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů (Freiweltlich-adeliges Damenstift zu den heiligen Engeln zu Prag). Hraběnka Ernestine Marie Luise von Thun-Hohenstein.

Náhrobní desky kapitulářek a pohřební místo Novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů – Praha 6-Břevnov

Tato dáma se narodila v roce 1890 v Cholticích a byla dcera Jana Nepomuka Rudolfa von Thun und Hohensteina a Marie Karoliny von Sternberg. Rodinou byla nazývána „Nesti“. Stala se kapitulářkou dnes méně známého ústavu šlechtičen v Praze, a to u sv. Andělů, protože finanční situace její rodiny nebyla dobrá a nemohla jí poskytnout věno, tím fakticky neměla možnost odpovídajícího sňatku. Interní ústav v Praze vznikl roku 1701 z iniciativy hraběnky Heleny Zuzany z Bedarrides, rozené z Goltze. Budova byla postavena podle návrhu Marcantonia Canevalleho. Později se stala hlavní budovou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Předepsaný věk uchazeček se pohyboval mezi 16 a 30 lety, podmínkou bylo katolické vyznání, nemajetnost, morální bezúhonnost a dobrý zdravotní stav bez viditelné tělesné vady. Přijímány byly pouze dámy z českých šlechtických rodin, které doložily osm ve šlechtickém stavu narozených přímých předků. Kromě modliteb a exercicií se zde členky učily číst a psát v jazyce českém i německém a učily se kuchařství, počtům, geometrii a dobrým mravům. Ústav později sídlil v dnešní Revoluční ulici v Praze v bývalé koleji strahovských premonstrátů. Ústav zakončil svojí činnost v roce 1927 v Kladské ulici 3 na Vinohradech. Ernestiny se po zániku ústavu patrně ujali Sternbergové ze Zásmuk a Častolovic, tedy rodina její zemřelé matky, protože vztahy s bratrem a jeho rodinou byly velmi špatné a nemohla žít v Cholticích. Za války se musela vystěhovat i ze Zásmuk po uvalení vnucené správy. Poté patrně žila v Praze.

Ernestina zcela vpravo, vedle bratr Leopold a Karolína ( Wiener Salonblatt 1905)

Ernestina přežila své rodiče i všechny své sourozence, někteří byli pohřbeni v rodové hrobce v Cholticích. Sestru přežila o rok, ale Karolina Marie (provdaná von Haugvic) zemřela roku 1967 daleko ve Švábsku na zámku Blumenthal. Přežila i ostatní dámy šlechtického ústavu. Poslední představená ústavu Eleonora hraběnka von Gatterburg zemřela v Praze roku 1944 a kapitulářka Helena hraběnka Belrupt – Tissac roku 1965 tamtéž. Všechny nyní spí svůj věčný sen na Břevnovském hřbitově v Praze, vedle zesnulých kapitulářek Tereziánského ústavu šlechtičen.

Odznak ústavu (volná licence wikipedie)

Hraběnka Ernestina ve svém životě nikdy nebojovala žádné bitvy ani s nikým nesoupeřila a nic nikde neprosazovala. Trpělivě žila život, který měl být jiný, s výchovou, která jí byla dána. Možná k ní doléhal ruch z ulice i střelba a rachot těžkých válečných strojů. Snad měla před očima svůj nadační odznak, smaltovaný oválný porcelánový medailon pod červeně smaltovanou knížecí korunkou. Na jeho averzu byl vyobrazen Anděl strážný, vedoucí levou rukou chlapce a ukazující ukazovákem napřažené pravice vzhůru na nápis „Solus Deus“ - Jediný Bůh. Ten po celý život vedl Ernestinu v jejím osamělém životě daleko od její doby.