Urozená a šlechetná panna Anna-z Milešovky až na Malou Stranu

V kostele Panny Marie pod řetězem spí urozená a šlechetná panna Anna, dcera Matouše Horáka z Milešovky. Vpravdě jméno a predikát pevně spojený s českým středohořím. Kdo tedy byli Horákové z Milešovky?

Už několikrát jsme nahlédli do nekropole kostela Panny Marie pod řetězem v Praze. Starobylého chrámu, který byl duchovním centrem johanitské (maltézské) komendy na Malé Straně od poloviny 12. století u paty tehdy postaveného Juditina mostu. Chrám nesloužil jen rytířům, ale i jiným obyvatelům Malé Strany. Ostatně je tomu tak dodnes.

Vedle maltézských rytířů zde proto spočinuli i významní šlechtici či patricijové spojení s Řádem, i když třeba nebyli jeho členy. Nalezneme zde také monumentální renesanční epitaf z roku 1586, který svým provedením napodobuje antický dórský řád a evokuje řecký chrám. Bezpochyby se jedná o dílo umělecké kvality, včetně jemného ztvárnění erbu.

Epitaf panny Kunhuty v kostele Panny Marie pod řetězem

Erb Horáků z Milešovky po roce 1541 (malba Mgr. Ondřej Štěpánek)

Nespí zde však věčným spánkem antický hrdina z Homérových děl, ale urozená a šlechetná panna Anna, dcera Matouše Horáka z Milešovky. Vpravdě jméno a predikát pevně spojený s českým středohořím. Kdo tedy byli Horákové z Milešovky?

Horákové pocházeli z okolí hradu Hazmburka. Nedaleko vrchu Milešovka. V 16. století se rodina Horáků přestěhovala do Litoměřic a stala se tamními měšťany. V Litoměřicích v polovině 16. století vstupují do dějin Jan Horák s bratrem Řehořem Horákem, kteří se narodili v Siřejovicích (nikoli Klapý, jak se uvádí), jejich otec Jakub Horák Horovský se později přestěhoval do Litoměřic. Jan byl nadaný, a proto studoval na univerzitě v saském Lipsku, nejdříve filozofii a pak teologii. Byl horlivým katolíkem a polemizoval s Martinem Luterem. Roku 1528 byl Horák jmenován olomouckým kanovníkem i kanovníkem vratislavským a roku 1534 se stal kapitulním děkanem litoměřickým. Roku 1542 byl jmenován proboštem litoměřickým. Patřil ke vzdělanostní elitě katolické církve své doby, dle humanistického zvyku si zvolil latinské jméno Horatius Hasenbergius podle hradu Hazmburku z rodného kraje. Znal téměř všechny literáty z okruhu Jana st. Hodějovského z Hodějova a udržoval mj. korespondenci s Erasmem Rotterdamským. Zároveň starostlivě pečoval o majetek litoměřické kapituly.

Nejvýznamnější období jeho života nastalo, když se v letech 1540–1541 stal vychovatelem dětí krále Ferdinanda I. Roku 1539 nahradil Casp. Velia Ursina. Děti krále učil latině a češtině. Horák vypracoval pro tento typ praktické výchovy i „Úvod do českého jazyka“ a češtině věnoval velkou péči. Císař Ferdinand využil Horákovy schopnosti a nadání a pověřil ho i důležitými diplomatickými úkoly jako bylo císařské zastoupení na tridentském koncilu nebo na říšském sněmu v Augšpurku. Horák se stal jeho důvěrným rádcem. Bylo o něm uvažováno i o jako kandidátovi na pražského arcibiskupa, kdy byl na funkci navržen českými stavy. Roku 1551 však Jan Horák umírá.

Hora Milešovka

Výše uvedené zásluhy vedly k tomu, že císař Karel V. (bratr Ferdinanda I.) udělil dne 22.8.1541 ve Špýru říšský rytířský stav a polepšený erb Janu Hasenbergiovi a jeho bratru Řehořovi, zvanému Horáz. Mohli užívat predikátu von Milschau (z Milešovky). [1]Predikát i erb odkazuje k hoře Milešovka, k rodnému kraji obou bratrů. Oběma bratrům byl také polepšen stávající erb o pole s říšským orlem (zásluhy o císaře) a o pole se zajícem (Hazmburk-německé slovo Hase znamená zajíc). [2]Oba bratři tedy již před rokem 1541 používali erb, a to lva s horou Milešovka. Patrně byli erbovníky a roku 1541 byli povýšeni do rytířského stavu. Na tomto místě je třeba upozornit na existenci další rodiny z Litoměřic, která užívala stejný predikát „z Milešovky“. Jednalo se o Mráze z Milešovky. Roku 1558, dne 10.12., bylo majestátem krále povoleno litoměřickému radnímu Jiřímu Mrázovi a Janu Tišňovskému, aby užívali erb se lvem a horou Milešovka (původní erb Horáků před polepšením).[3] Pravděpodobně šlo o erbovní strýcovství. Erbovní strýcovství byl právní institut předbělohorského práva, kdy erbovní rodina mohla přijmout se souhlasem krále k erbu jinou rodinu. Erbovní strýcovství však nevytvářelo nárok na dědictví ani nevytvářelo příbuzenství. Byla to cesta, jak mohla získat rodina bez erbu erb, který mohl otevřít cestu k pozdějšímu vstupu mezi šlechtu. Proto pak několik rodin mohlo používat stejný erb a predikát, byť nebyly nijak příbuzní. Horákové pravděpodobně přijmuli rodinu Mrázů z Litoměřic ke svému původnímu erbu. Mrázové se pak účastnili stavovského povstání a vyskytují se v polovině 17. století v Praze s predikátem z Reifenberku a Milešova. Následně rod vymírá a mizí z dějin. [4]

Návrh erbu z erbovního spisu z roku 1541

https://www.archivinformationssystem.at/detail.aspx?ID=2259972

Malostranský epitaf dokládá, že na Malé Straně žil potomek Horáků z Milešovky. Jan byl duchovní, děti mít nemohl, a tak lze předpokládat, že šlo o potomka jeho bratra Řehoře – Matouše, který měl dceru Annu, která je v kostele pohřbená.

Náhrobní nápis zní: Letha Panie 1586 Strzedu Po Swatim Bartolomiegi vSnvla w Kristu Panu. Vrozena A Slechetna Panna Anna pana Mata[uss]a Horaka z Mileziowky Czera a tvto Pochowana gest ocziekawagicze…z mrtwichwstani

Na závěr je možné dodat, že se jemná kamenická práce u provedení erbu Kunhůty Horákové podobá kamenické práci erbu na epitafu svatojakubského rytíře Menesia de Toledo v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. [5]Španělský šlechtic zesnul roku 1564. Jeho epitaf je mnohem honosnější, ale provedení erbu vykazuje jisté podobnosti, zároveň byl taktéž dvořanem u Ferdinanda I. jako probošt Horák. Epitafy mohou být ze stejné kamenické dílny, byť je dělí 22 let a v každém případě zrcadlí interakci dvorského prostředí s prostředím zámožného patriciátu i skrze umělecké zakázky.

Horákové z Milešovky byli významnými obyvateli tehdejšího pražského souměstí v dobách předbělohorských a dokládají úzké vazby mezi dvorským prostředím a zámožným patriciátem Menšího Města pražského.

[1] https://www.archivinformationssystem.at/detail.aspx?ID=2259972

[2] SEDLÁČEK, August, Českomoravská heraldika II, Praha, 1997, st. 441

[3] SEDLÁČEK, August, Českomoravská heraldika II, st. 537

[4] MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M, Praha, 2008, s. 658

[5] https://blog.idnes.cz/kolackovsky/svatojakubsti-rytiri-v-praze-los-caballeros-de-santiago-en-praga.Bg22010356