Tváří v tvář pánovi z Talmberka - Kingdom Come: Deliverance

Je jedno místo, kde se lze setkat s pány z Talmberka tváří v tvář. A možná se i zamyslet nad jejich osudem s přesahem, který PC hra neumí postihnout, ba to ani není jejím účelem. Seznamte se s maličkým Ferdinandem z Talmberka.

Můj článek začnu poněkud netradičně, a to odkazem na hru Kingdom Come: Deliverance. Kingdom je akční hra na hrdiny z roku 2018 vyvinutá českou společností Warhorse Studios, kterou spoluvydala rakouská firma Deep Silver. Děj titulu je zasazený do českých zemí na začátku 15. století, do oblasti s městy Sázava, Rataje nad Sázavou a Stříbrná Skalice. Hra se dočkala i pokračování. A získala si hráčská srdce po celém světě. Jednou z historických postav, kterou hra oživuje je i Diviš z Talmberka († 1415?). Diviš byl český šlechtic a od 10. září 1400 purkrabí Pražského hradu, příslušník rodu pánů z Talmberka. Ve hře vystupuje i hrad Talmberk. Příznivci a hráči této hry rádi putují po místech spojených s jejich hráčskou vášní. Většinou, ba téměř výlučně, jsou to stavby. Nicméně je jedno místo, kde se lze setkat s pány z Talmberka tváří v tvář. A možná se i zamyslet nad jejich osudem s přesahem, který hra neumí postihnout, ba to ani není jejím účelem. Seznamte se s maličkým Ferdinandem z Talmberka.

Malý Ferdinand je pochován a zobrazen na epitafu v maltézském kostele Panny Marie pod řetězem, a to přímo pod barokní kazatelnou. Má krásný náhrobník z červeného mramoru a je na něm vytesán dedikační nápis s erbem rodu pánů z Talmberka. Nápis zní:

Ferdinandulo Friderici de Talmberg Ferd. Rom Imp. Consilarii appelationum praesidis ac Burggravii in Karlstein T Mariae Benignae de Lobkowitz filio exacto vix dům uno aetatis anno VI aprilis anno MDCXXIIII immatura morte erepto monumentum hoc paterni amores mest s pater posuit funeris offitium fili pro munere reddo vitae vitae me invito quam tibi parca rapit sed quid ego rapuisse querar dedit illa perenem namq innocenti mors tibi vita fuit.

Ferdáčkovi, synu Bedřicha z Talmberka, rady, komořího, prezidenta apelačního soud, řím, císaře Ferdinanda II. a purkrabího na Karlštejně a Marie Benigny z Lobkowitz, jenže se sotva dožil jednoho roku věku a byl 6. dubna 1624 vyrván předčasnou smrtí, zřídil zarmoucený otec tento pomník otcovské lásky.

Epitaf Ferdinanda z Talmberka (fota v článku autor)

Erb pánů z Talmberka z epitafu

Byl rok 1624 a království zažívalo dramatické změny v souvislosti s porážkou stavovského povstání a vítězstvím nových poměrů. Otec malého Ferdinanda Fridrich z Talmberka († 1643, byl pochován v pražské Loretě na Hradčanech) se velmi obratně dokázal pohybovat v tomto proměnlivém prostředí. Po roce 1621 se stal prezidentem apelačního soudu. Tento apelační tribunál byl zřízen z rozhodnutí Ferdinanda I. roku 1548 jako všeobecná odvolací instance především od městských soudů nalézajících se v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale také obou Lužicích. Zasedal v mimořádném soudu s některými vůdci stavovské rebelie, za oddanost a působení v obou komisích obdržel Fridrich z Talmberka prestižní úřad Karlštejnského purkrabího, který zastával v letech 1623-1625. Později působil jako nejvyšší sudí, komorník a hofmistr. Oženil se s Marií Benignou Popelovou z Lobkowicz z duchcovské větve († 1634, pochována 1. 12. 1634 u Panny Marie Sněžné v Praze).

Kostel Panny Marie pod řetězem

Pražská loreta

Měli spolu sedm dětí, tři syny a čtyři dcery Alžbětu Eusebii, Reginu Elišku, Lidmilu Kateřinu a Veroniku. Veronika z Talmberka zůstala svobodná. Dospělosti se dožili pouze dva synové František Vilém a Jan Arnošt Eusebius. Náš Ferdinand bohužel zemřel záhy po narození roku 1624.

Pro Talmberky měl sňatek vést ke zlepšení majetkové situace rodu. Jinak šlo o spojení císaři věrných katolických rodů. Na konci třicátých let 17. století dosáhl Fridrich z Talmberka politického vrcholu. Roku 1636 byl uveden do úřadu nejvyššího komorníka a o dva roky později získal funkci nejvyššího hofmistra a nově zřízenou hodnost ochránce vysokých škol v Praze. Fridrich byl štědrým mecenášem Lorety na Hradčanech, kde také nakonec spočinul. I malá Ferdinand byl pochován na prestižním katolickém pohřebišti, kterým byl kostel Maltézského řádu.

Hrad Talmbek kolem roku 1820 (wikipedie)

Rod vymřel po meči Josefem Václavem z Talmberka, který působil jako poručík u vojska. Roku 1735 skonal ve věku 23 let. S jeho smrtí došlo k vymření po meči kdysi slavného a mocného rodu. Poslední žijící členkou rodu se stala Anna Františka z Talmberka, která byla dvorní dámou v Drážďanech. Tam také zemřela roku 1750.

Fridrich byl jistě velmi tvrdý muž, který netrpěl ani sentimentem, ani velkým soucitem. Ty v něm spálil strašlivý požár a ukrutnosti úsvitu třicetileté války. Komisí, kde zasedal, byl odsouzen i Fridrichův otec Jiří z Talmberka za své působení u vzbouřených stavů. Rozsudek komise ho zbavil veškerého majetku a on sám měl být doživotně uvězněn, byť na přímluvu syna byl nakonec omilostněn, ale veškerý majetek musel předat synům. Avšak při pohledu na náhrobek vidíme muže, který hluboce miloval svou manželku a svého synka. Ferdinandulo je latinská zdrobnělina jména Ferdáček (Ferdík). Velký obávaný muž dal na epitaf jméno synka „Ferdáček“. Tak jak mu s manželkou říkali. Stál u spouštění synka do hrobu. Ale jistě až do své smrti navštěvoval jeho náhrobek. Po Ferdíkovi zemřela manželka Benigna. Jistě věděl, že jeho hrob je zároveň kolébkou zmrtvýchvstání a věřil, že jednou se radostně shledají na onom světě.

A my ukončíme naše vyprávění citací z dopisu Fridricha: Přes vůli toho svrchovaného pána nevím, co tomu říci, nýbrž jemu to poručiti musím.[1] Vše je vůle Boží.

[1] SLAVÍK, František Augustin, Dějiny města Vlašimě a jeho statku, Tábor 1889, str. 182