„Slibuji a přísahám Bohu všemohoucímu“ – čestní rytíři Maltézského řádu

Bližší informace o hierarchii rytířů v Maltézském řádu včera a dnes - od výlučné aristokracie k větší otevřenosti členům s občanským původem

„Slibuji a přísahám Bohu všemohoucímu, jeho neposkvrněné Matce Marii a svatému Janu Křtiteli, tomu, ať je to kdokoli, kdo mi byl určen svatým náboženstvím – svatou Církví apoštolskou katolickou a Jeho Eminencí velmistrem za představeného, prokazovat věčnou a stálou poslušnost, žít bez majetku a zachovávat čistotu“.

Takto zní tradiční slib profesního rytíře řeholníka, člena Maltézského řádu. V dobách středověku existovaly jen dvě kategorie rytířů, později nazývané třídy, profesní rytíř a ostatní rytíři. Přičemž jádrem Řádu byli rytíři profesní, volení do řádových hodností, kteří byli mnichy bojovníky. Pozdější doby přinesly rozšíření funkcí Řádu o významné složky humanitární a složka militární se postupně dostávala do pozadí a rozšiřoval se okruh osob, které s Řádem či v Řádu spolupracovaly či mu sloužily. Proto se začala vytvářet složitější hierarchie rytířů uvnitř společenství, která by lépe odrážela postavení člena uvnitř Řádu. Postupně se rytíři (dámy) rozdělili do 3 tříd.

Interiér Velkipřevorského paláce v Praze a čestný rytíř hrabě Desfours – Walderode v řádové uniformě (fotografie pan Jiří Strašek – se souhlasem)

Maltézský řád jako výlučné společenství aristokratů

Čestní rytíři a nové stavy v Řádu

V průběhu 19. a 20. století tak došlo zejména k rozšíření III. čestné třídy, kde členové neskládali sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, nicméně i nadále aktivně přispívali k činnosti Řádu, zejména v oblasti humanitární pomoci. Tito členové byli zpravidla přijímáni prostřednictvím slavnostního ceremoniálu a během první světové války působili například jako velitelé sanitních vlaků Řádu či významní řádoví úředníci a hodnostáři. Kategorie čestných členů byla sama o sobě velice stará. Již v době bezprostředně následující po vzniku Řádu, když se v souvislosti s darováním kostela převorství St. Gilles okolo roku 1121 stali čestnými členy Řádu jistý Guielmus Salamonus s manželkou.

Velkopřevor (profesní rytíř) a profesní rytíři

Nejdůležitější kategorií této III. třídy byli takzvaní devoční rytíři či dámy (později se tato kategorie uváděla jako „čestný a devoční rytíř“ – toto označení jí zůstalo dodnes).

Postavení těchto čestných členů se v průběhu času měnilo, po většinu existence Řádu však platilo, že čestní členové neměli takřka žádný vliv na jeho vnitřní fungování, a to navzdory tomu, že například od roku 1603 mohl velmistr Řádu čestnému rytíři udělit hlasovací právo na provinciálních kapitulách. V průběhu 19. a 20. však začal počet čestných členů Řádu výrazně narůstat, zatímco množství profesních řeholních rytířů mělo sestupnou tendenci. Souviselo to s celkovou proměnou společnosti.

Laický člen – černá kukula s maltézským křížem a bílým límcem a lemováním rukávů. Obedienční dáma s řádovou dekorací na levé straně hrudi

K českému velkopřevorství patřili jako čestní rytíři v roce 1877 například bavorský král Ludvík II., belgický král Leopold II., saský král Albert, korunní princ Rudolf Habsburský, toskánský velkovévoda Ferdinand, arcivévoda Karel Ludvík, příslušníci rodů Sachsen-Coburg-Gotha, Jan kníže z Lichtensteina, Bedřich kardinál Schwarzenberg a řada dalších příslušníků panovnických dynastií a nejvyšší aristokracie.

Čestným rytířem František Josef I. a čestnou dámou „Sisi“

Byl jím i sám císař František Josef a jeho manželka císařovna Alžběta, která do Řádu vstoupila již 14. května 1873. Sám František Josef však čekal se svým vstupem až do roku 25. března 1879. Jeho členství v Řádu odráželo císařovu vděčnost za nasazení sanitních vlaků během okupace Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem v roce 1878.

Celebruje hlavní kaplan velkopřevorství a obedienční dáma

Se vstupem císaře Františka Josefa do Maltézského řádu se pojí určitá zvláštnost. Maltézský řád každoročně dodnes vydává aktuální seznamy svých členů. Ti jsou v těchto seznamech rozděleni do skupin podle své třídy a v rámci každé kategorie jsou pak řazeni na základě ancienity, tedy podle doby, kdy do Řádu vstoupili. Nejstarší komtur tak měl například v českém velkopřevorství právo na čestný titul bailli anziano a s ním spojenou držbu baillivy v Dožicích. Jelikož však bylo nepřípustné, aby byl císař hierarchicky řazen až za další členy Řádu ve stejné kategorii, tedy například za Jana knížete z Lichtensteina, který do Řádu vstoupil již v roce 1859, figuruje císař v těchto seznamech vždy na prvním místě. Následují příslušníci panovnických rodů (např. Habsburků, ale také Lichtenstinů) – od roku 1891 byl členem Řádu například František Ferdinand d’Este – a až za nimi jsou řazeni příslušníci ostatních rodin (například Alftred kníže zu Windisch-Graetz) či církevní hodnostáři (např. kníže-arcibiskup Leo kardinál von Skrbensky).

Obedienční dámy – otevřený černý plášť s kapucí a červenou podšívkou. Na rameni je maltézský kříž. U šlechtičen je doplněn bílými orly (vlevo)

Podobné výsady se dostalo i císaři Karlovi I., který se stal členem Řádu v roce 1914. Vedle toho byly příslušnicemi českého velkopřevorství i dámy.

Jako čestné dámy byly příslušnicemi českého velkopřevorství s devočním velkokřížem kupříkladu mexická císařovna vdova Maria Charlotta (od roku 1858), rakouská arcivévodkyně Maria Carolina Cristina (roku 1862) a rakouská arcivévodkyně Maria Annunziata (od roku 1865). Pozdější císařovna Zita vstoupila do Řádu spolu se svým manželem Karlem I. v roce 1914.

20. století přináší větší otevřenost i členům s občanským původem

Systematizace členů Řádu v českém velkopřevorství dnes

Za existence monarchie byl Řád považován za velmi výlučnou aristokratickou společnost a jeho pravidla bránila vstupu do velkopřevorství osobám mimo šlechtický stav. Dokonce byla brána s odstupem i tzv. nová šlechta, která nebyla v Řádu vítaná (ta nemohla splnit podmínku 300 let šlechtické posloupnosti). Nicméně postupně se pravidla uvolňovala a Řád přestal být jen výlučně šlechtickým. V současnosti je u českého velkopřevorství Maltézského řádu v zjednodušené podobě následná systematizace členů Řádu:

I. Třída (stav) – profesní rytíři a profesní kaplani – duchovní a osoby s věčnými řeholními sliby

II. Třída (stav) –

Čestný a devoční rytíř v obedienci (dáma) - u toho stavu se vyžadovalo 16 šlechtických předků ve 4. generaci zpět. Tzn. všechny prapradědečky a praprababičky z obou stran. Odpovídalo to výlučnosti aristokratické společnosti Rakouska-Uherska. Nicméně tento požadavek je již v současnosti nesplnitelný. Vyžaduje se tedy prokázané šlechtictví po 8 generací.

Graciální a devoční rytíř v obedienci (dáma) – zde se vyžaduje 8 šlechtických předků ve 2. generaci anebo 100-300 let šlechtictví.

III. Třída – zde jsou rytíři a dámy přijatí do Řádu jako čestní členové nebo členové původu občanského: Čestný a devoční rytíř ad honorem, Graciální a devoční rytíř ad honorem, čestný kaplan ad honorem, magistrální rytíř (dáma), magistrální kaplan, devoční donát a donátka

Všichni členové Řádu bez rozdílu by však měli žít příkladným křesťanským životem a svou činností konat dobro pro potřebné, což bylo hlavním posláním Řádu na jeho počátku ve 12. století ve Svaté zemi. [1]

[1] Na základě: POLA, Martin. Řád maltézských rytířů a jeho působení v českých zemích v letech 1874-1938. Dizertační práce, vedoucí Jakubec, Ivan. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2022.