Šlechtický hrádek pod pražským Vyšehradem – rytíř JUDr. Václav Bělský

Pod dnešním Kongresovým centrem Praha u hradeb Vyšehradu v ulici Na Bučance je v zeleni skrytý novogotický letohrádek. Patřil pražskému purkmistrovi rytíři JUDr. Václavovi Bělskému

Pod dnešním Kongresovým centrem Praha u hradeb Vyšehradu v ulici Na Bučance je v zeleni skrytý novogotický letohrádek. Již před rokem 1769 zde stála venkovská usedlost se sadem. Založil ji Josef Ignác Buček z Heraltic[1].

Usedlost nazvanou po předchozím majiteli Bučánka, zakoupil v roce 1853 zemský advokát JUDr. Václav Bělský a nechal ji pravděpodobně svým bratrem Janem Bělským roku 1862 přestavět na příměstskou rodinnou rezidenci. Původně hrázděná stavba byla v letech 1902 - 1903 radikálně přestavěna v romantizujícím duchu anglické neogotiky (plány podepsal zednický mistr Vojtěch Procházka, jako projektanta nelze vyloučit jednoho z žáků architekta Fridricha Ohmana). Tento charakter si přes další úpravy ve 20.l.20.stol. zachovala dodnes. [2]

Novogotický hrádek odpovídal i novému šlechtickému postavení majitele, kdy získal titul rytíře. Kdysi byla vila ozdobená erbem majitele.  

JUDr. Václav Bělský (1818-1878) se narodil v Bratkovicích u Kladna. Po gymnaziálních studiích nastoupil na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde roku 1845 získal doktorát. Svou kariéru zahájil roku 1850 jako tajemník při nově zřízené obchodní a živnostenské komoře v Praze, později získal úřad notáře (1851) a advokáta (1858). Politicky byl činný již v roce 1848, kdy se stal členem Národního výboru a pražského obecního zastupitelstva. Později byl zvolen náměstkem pražského purkmistra Františka Václava Pštrosse. Po jeho smrti se pak roku 1863 stal pražským purkmistrem. V této funkci se zasloužil o rozvoj hlavního města království, ale největší zásluhy získal po bitvě u Hradce Králové roku 1866, kdy Prusové obsadili Prahu. Ve chvíli, kdy byli vyšší rakouští úředníci evakuováni, v úřadě zůstal a obratným jednáním s pruskými veliteli se mu podařilo zabránit rabování a omezit škody na minimum. V době okupace také organizoval práci pro nezaměstnané dělníky, kteří pro Prahu mj. budovali nové silnice a tzv. Letenské sady.

Za tyto zásluhy mu 18. srpna 1866 císař František Josef I. udělil rytířský kříž Leopoldova řádu, na jehož základě Bělský záhy požádal o nobilitaci. Řád dával právo na povýšení do šlechtického stavu, pokud o to dekorovaný požádal. Majestátem ze 14. března 1867 byl Wenzel (Václav) Bělský povýšen do rytířského stavu s predikátem Ritter von (rytíř) a byl mu udělen erb.

Již roku 1867 však Bělský odstoupil z funkce purkmistra, protože odmítl akceptovat výtku, kterou mu udělil náměstek českého místodržitele v roce 1867 spojenou s jeho rozhodným nesouhlasem s tehdejším rakousko uherským vyrovnáním. Nicméně jeho kariéra pokračovala dál, v letech 1863 - 1872 byl poslancem českého zemského sněmu (za kurii měst) a v letech 1870 - 1872 poslancem říšské rady, ale vzhledem k české politice pasivní rezistence tuto funkci nevykonával. Byl pohřben v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze.[3]

Vila je významným dokladem romanticky pojaté předměstské rezidence z poloviny 19.století v novogotickém slohu, která byla spojena s novými elitami rakouského císařství ve druhé polovině 19. století. Novogotická vila je dnes nedostupná v soukromém parku.  

[1] Mezi rytíři, profesory a hrabaty v kostele sv. Klimenta - Holešovice - Blog iDNES.cz Kolačkovský Ladislav

[2] vila Bělka - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz)

[3] Bělský | Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii (novanobilitas.eu)