San Giovanni di Malta a rytíři Maltézského řádu v Benátkách

Benátky jsou nerozlučně spojeny s lagunami a uměleckými tradicemi trvajícími staletí. „Vládkyně moří“ také úzce spolupracovala s Řádem sv. Jana, který byl podobně jako Benátky námořní mocností Středomoří. A vzpomínka na dva rytíře

Benátky jsou nerozlučně spojeny s lagunami a uměleckými tradicemi trvajícími staletí. „Vládkyně moří“ také úzce spolupracovala s Řádem sv. Jana, který byl podobně jako Benátky námořní mocností Středomoří. Mohutné galéry Řádu brázdily moře a bojovaly s piráty i mocnou flotilou Osmanské říše. Při návštěvě Benátek nás vedle množství památek tedy může zaujmout i kostel San Giovanni di Malta, jedná se o římskokatolický kostel v Castello sestiere v Benátkách. Je zasvěcen sv. Janu Křtitelovi. Předpokládá se, že ho založili johanité někdy po roce 1187, i když je někdy spojován s templářskými rytíři. Současná budova byla postavena v letech 1498 až 1505 a nachází se v sousedství budovy Benátského velkopřevorství maltézských rytířů. Kostel i vedlejší palác velkopřevorství náleží Řádu maltézských rytířů od středověku až do dnešních dnů. K areálu náležel i špitál sv. Kateřiny.

Původní areál johanistké komendy v ulici Corte s. Giovanni di Malta (dnes Benátské velkopřevorství), fotografie autor článku

V kostele lze nalézt několik uměleckých děl, včetně Křtu Krista z dílny Giovanniho Belliniho a kopie Tizianova svatého Jana Křtitele. Chrám je zároveň nekropolí významných hodnostářů Benátského velkopřevorství a zdoben jejich erby – velmi podobně jako maltézský kostel sv. Jana ve Vídni či Panna Marie pod řetězem v Praze. V lapidáriu San Giovanni di Malta nás náhrobky rytířů mohou provést dobami slávy šlechty italské i cizokrajné ve službách Řádu ve Středomoří.

Jedním z nejvýznamnějších hodnostářů zde pohřbených z dob 18. století byl maltézský komtur a kapitán Fra’ Camillo Pola, který se narodil do rodiny, která, jak bylo běžné u šlechty apeninského ostrova, dle rodové legendy navazovala na římský patricijský rod Sergia a které se na přelomu 13. a 14. století téměř podařilo vytvořit rodový stát v jižní Istrii s centrem v Pule, odkud však byla vyhnána roku 1331 a jedna její větev, užívající hraběcí titul a jejíž člen Nascinguerra III. de Castropola obdržel roku 1301 pro sebe i své potomky benátské občanství, se usadila nejprve v Benátkách, od konce 14. století pak v Trevisu, kde byla roku 1401 přijata mezi městský patriciát.

V období od 14. do 17. století pak měla rodina spíše jen regionální význam, ačkoliv se jí příležitostně podařilo uzavřít sňatky s příslušníky předních severoitalských šlechtických rodů, jako byli Morosini, Colloredo nebo Porcia, díky nimž se pak stala rodina příbuznou dokonce s rodem d’Este. Okolo roku 1492 nechal Bernardino hrabě Pola vystavět věhlasným architektem Pietrem Lombardem palác v Trevisu, který stál až do poloviny 19. století na náměstí, které se dnes jmenuje Piazza Pola.

fotografie autor článku

Fra’ Camillo Pola byl narozen 28. listopadu 1684 (v Trevisu). Otec byl Paolo II. Pola, který stál u opětovného vzestupu rodu a matka byla Isabella, dcera Ludovica I. Gonzagy, markýze z Luzzary a Eleny. Dne 16. května 1704 byl přijat do Řádu maltézských rytířů (jeho bratr Sergio Maria přijat 10. dubna 1704, pozdější titulární biskup famagustský). O jeho působení v letech 1705–1712 nejsou bližší zprávy. Zcela jistě ale aktivně působil v řádovém námořnictvu, protože byl 2. listopadu 1712 jmenován kapitánem galéry Santa Maria, jedné ze 3 galér, které v té době tvořily řádovou flotilu (před ním byl kapitánem této lodi Fra’ Giuseppe de Rollans de Rauville, ostatní galéry byly San Luigi a Sant` Antonio, v roce 1716 pak přibyla San Vincenzo Ferreri). Kapitánem této lodi byl až do 3. října 1714, kdy ho nahradil Fra’ Mario Cenoli.^[1] 2. září 1717 jej velmistr jmenoval do funkce receptora v benátském velkopřevorství (z této pozice měl na starosti především finance velkopřevorství, jeho obchodní činnost a dohled nad dodržováním práv a výsad Řádu na území velkopřevorství) a řádového ministra (čímž je myšlena funkce vyslance) v Benátské republice.^[2] Zdá se, že do úřadu reálně nastoupil až o několik let později. Dne 10. února 1721 předstoupil před benátský Senát a předal své pověřující listiny při slavnostním uvedením do úřadu (zvaném esposizione) Sboru moudrých (Collegio dei Savi, orgán Benátské republiky volený benátským Senátem, de facto rada ministrů). Je zdokumentováno, že Camillo Pola při této příležitosti oblékl černý hedvábný plášť s vyšívanou sametovou podšívkou a velmi bohatou vlámskou krajkou. Kolem krku měl velmi zdobnou řádovou dekoraci – osmihrotý kříž posázený diamanty.^[3]

Řádová flotila ve Středozomním moři (galéry, karaky a mohutná galeona) s prapory Řádu – obrazárna Velkopřevorského paláce v Praze (s laskavým souhlasem velkopřevorství)

Při této příležitosti byla uspořádána na jeho počest oslava s hudebním představením (tzv. parata musicale), jejíž organizace se ujal světoznámý skladatel Antonio Vivaldi (1678–1741) a vystoupil při tom sbor z Ospedale della Pietà, což který byl považován za nejnadanější hudební soubor v Benátkách. Vivaldiho zvykem bylo pro psát pro veřejné koncerty vždy novou hudbu.^[4]

fotografie autor článku

Účast věhlasného skladatele patrně nebude náhodná, protože Camillo Pola byl známý jako velký mecenáš umění, zvláště pak hudebních skladatelů: další věhlasný skladatel Tomaso Albinoni mu například věnoval operu „I veri amici“, uvedenou 23. ledna 1723, která je dedikována „Dedicato a Sua Eccellenza il Signor Cavagliere Fra Camillo conte Pola. Commendatore di Sacille, e Pordenone Luogotenente del Ven. Priorato di Venezia e Ricevitore per l’Eminentiss. Religione di Malta presso questa Sereniss. Repubblica di Venezia“.^[5] Byl také patronem slavného libretisty Sebastiano Biancardi (známého pod uměleckým jménem Domenico Lalli) a snad i skladatele Leonarda Lea.^[6]

Stal se komturem komend Sacile (kterou tvořil především řádový špitál a kostel ve vesničce San Giovanni del Tempio ve východním Furlánsku – špitál i kostel byly zničeny při bitvě mezi Rakušany a Francouzi roku 1809). Kromě toho byl komturem komend v Pordenone a na řeckých ostrovech Zakynthos a Kefalonia (oba tyto ostrovy tehdy patřily Benátské republice a Maltézský řád zde měl své majetky). V roce 1727 byl dekorován řádovým velkokřížem.^[7] Receptorem Řádu v Benátkách byl do roku 1730.^[8] Zemřel ve svém domě v Benátkách ve čtvrti (Campo) San Vidal 14. června 1746.^[9][10] Je pohřben v kostele San Giovanni di Malta v Benátkách.[11]

fotografie autor článku

Členy Maltézského řádu z rodiny Polů z Trevisa pak byli i Camillův starší bratr Sergio Maria (1674–1748), který však nakonec upřednostnil cestu v rámci církevní hierarchie a stal se titulárním biskupem famagustským a opatem v severoitalské Follině a jejich synovec Sergio (1703–1758), o jehož působení v Řádu nejsou bližší zprávy, ale u nějž se v archivu benátského velkopřevorství dochoval genealogický vývod potřebný pro složení tzv. „šlechtických zkoušek“ opravňujících kandidáta k přijetí do Maltézského řádu.[12]

Zajímavostí je, že v dnešní době nalezneme členy rodiny Pola také v Českém velkopřevorství Maltézského řádu, kde rodinu reprezentuje dr. Bedřich Pola, O.Melit. (čestný a devoční rytíř v obedienci, člen provinciální kapituly Českého velkopřevorství, Communication Officer a Prezident Maltézské pomoci, o.p.s.) je jeho potomci dr. Martin Pola, O. Melit. (čestný a devoční rytíř) a dr. Markéta Bočková, roz. Polová, O.Melit. (čestná a devoční dáma).[13]

Pokud je Fra’ Camillo Pola spojen s dobou moci Benátek, tak další náhrobek je spojen s dobou ztráty nezávislosti a úpadkem někdejší námořní velmoci.

Jedná se o náhrobek Fra’ Massimiliano von Bissingen-Nippenburg, který byl rytíř Řádu maltézských rytířů a zemřel v Benátkách v roce 1803 v pouhých třiadvaceti letech, když byl ještě „mladý muž velkých nadějí“, jak je uvedeno na pamětní desce dochované v lapidáriu.

Maximilián byl synem hraběte Ferdinanda von Bissingen (1749–1831)[14], který přišel do Benátek jako rakouský guvernér v roce 1802[15] a zůstal zde až do roku 1805. Ferdinand Ernst Maria von Bissingen-Nippenburg se narodil ve Wiltenu 2. února 1749 Josephu Kajetanovi Leopoldovi hraběti z Bissingen-Nippenburgu a jeho manželce baronce Amalii Antonii von Spaur-Flavon. V roce 1774 se poprvé oženil s Marií Annou Amálií von Stotzingen a po její smrti se v roce 1798 znovu oženil s princeznou Marií von Thurn-Valsassina. Byl rakouským guvernérem Benátek v rámci království Lombardie-Veneto (v letech 1819 až 1820) a aktivně se zabýval úplným obnovením císařské vlády v benátské oblasti po napoleonských válkách. Měl syna Kajetana von Bissingen-Nippenburg , který byl také guvernérem v Benátkách a Tyrolsku, a s první manželkou Maximiliána, který spojil svůj mladý život s Řádem a nakonec navždy spočinul v Benátkách.[16]

Kostel San Giovanni di Malta i s palácem je dodnes živou součástí Maltézského řádu v benátské oblasti a červený prapor s bílým křížem vlaje nad lagunami a starobylými paláci Benátek nepřetržitě od středověku.

[1] Ubaldino Mori Ubaldini, La marina del Sovrano militare ordine di San Giovanni di Gerusalemme, di Rodi e di Malta, Roma 1971, s. 582.

[2] G. Cecchetto, I Sergi-Castropola-Pola, s. 181.

[3] G. Cecchetto, I Sergi-Castropola-Pola, s. 181 a Odkaz

[4] Giovanni Bonello, Histories of Malta, sv. 1, Valetta 2000, s. 115.

[5] Conservatorio de musica „S. Pietro a Majella“ di Napoli, Biblioteca, Catalog dei libretti d’opera in musica dei secoli XVII e XVIII, Neapol 1985, s. 241.

[6] Reinhard Strohm, Dramma Per Musica: Italian Opera Seria of the Eighteenth Century, New Haven a Londýn 1997, s. 67 a 74.

[7] Odkaz

[8] Scarpa, Ricevitori e rappresentanti dell’Ordine di Malta a Venezia, 2006, pp. 193-197.

[9] R. Strohm, Dramma Per Musica, s. 67.

[10] G. Cecchetto, I Sergi-Castropola-Pola, s. 249.

[11] Odkaz

[12] G. Cecchetto, I Sergi-Castropola-Pola, s. 178–179 a 198.

[13] G. Cecchetto, I Sergi-Castropola-Pola, s. 238–240, Odkaz a https://blog.idnes.cz/kolackovsky/inaugurace-nove-damy-a-rytiru-maltezskeho-radu-pod-ochranou-panny-marie-z-philermosu.Bg24060642. Rodinu v Čechách z odborné literatury zmiňuje Miotto, Paolo, Barcon di Vedelago. La storia che non ti aspetti. Ricorrendo cento anni dall’erezione della Parrocchia, (XII vol. dei Quaderni di Storia dentro la Memoria) Camisano Vicentino 2023 a především Cecchetto, Giacinto, Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), Storia di una famiglia dall’Istria a Treviso e la germinazione di un ramo famigliare in Boemia, all’inizio del secolo XVII, Treviso, 2023.

[14] https://it.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Ernst_Maria_von_Bissingen-Nippenburg

[15] Království Lombardie-Veneto (německy Königreich Lombardo–Venetien nebo Lombardisch–Venetianisches Königreich) byla správní oblast Rakouského císařství, která existovala v letech 1815 až 1866.

[16] https://www.sangiovannidimalta.com/lapidario/bissingen/