Rod Kinských z Lešné a vzpomínka na Christiana Kinského a jeho bratry

O lešenské větvi hrabat Kinských, hřbitově rodu v Lešné, vzpomínka na Christiana, válku a Kinské v Afrikakorpsu a Wehrmachtu.

Zámek Lešná je situován ve stejnojmenné obci v okrese Vsetín z 1. poloviny 17. století, který byl postaven na místě středověké tvrze ze 14. století. Je chráněn jako kulturní památka České republiky a v posledních letech monarchie i za První republiky byl v majetku sloupské (lešenské) větvě hraběcího rodu Kinských. August Leopold Kinský z Vchynic a Tetova (1817–1891) koupil statek a zámek Lešná v roce 1887. Rod Kinských bývá řazen k „české šlechtě“.

Zámek Lešná (autor Mgr. Pavel Lasztovicza)

Byť právě u tohoto rodu je možné ilustrovat, že pojem „český“ ve smyslu národní je velmi ošidný. Minimálně aristokracie jako tzv. první společnost a nejvyšší „kasta“ šlechty se považovala za „politický národ“ a cítila se být vázaná zemským patriotismem, tj. vztahem k zemi, nikoliv později vznikajícím národům. [1] Velmi to souvisí s jistou idealizací tzv. předbělohorské šlechty (oné staročeské), která se stavěla do protikladu ke šlechtě po roce 1621. Byť takové dělení je zcela ahistorické (zahraniční šlechta se u nás usídlovala dávno před rokem 1621). Po roce 1918 se někteří příslušníci rodu hlásili k myšlence svobodné Československé republiky a jiní naopak vzali na vědomí pozdější zánik ČSR a aktivně sloužili v ozbrojených složkách Třetí říše a v jejich politických organizacích. K myšlence ČSR se hlásili členové rodu z kostelecké větvě a chlumecké. Naopak větvi sloupské (lešenské) bylo bližší německé kulturní prostředí a jako valná část šlechty z tzv. Sudet přijala připojení k Třetí říši jako fakt. Rod Kinských byl tehdy český, ale ve smyslu šlechty českých zemí a rakouského císařství. Právě na Lešné jsou vidět všechny křižovatky, kterými šlechta od 19. století procházela. Navštívíme nikoliv zámek, ale nedaleké rodové pohřebiště. Pohřebiště se nachází na východní straně obecního hřbitova přibližně 150 metrů od zámku. Hroby jsou zakryty masívními obdélnými deskami.

Posledním soukromým majitelem Lešné byl Friedrich Adolf (1885–1956), major wehrmachtu, který byl po druhé světové válce odsunut – vyhnán do Rakouska. Jeho majetek byl v roce 1945 zkonfiskován, není zde tudíž pohřben.

August Leopold Kinský z Vchynic a Tetova (1817–1891) koupil statek a zámek Lešná v roce 1887. C. k. komoří (1862) a rytmistr ve výslužbě. Majitel statku Lešná (od roku 1887). Nechal v 90. letech 19. století přestavět zámek v klasicistním slohu do dnešní podoby.

Friederike Dubská z Třebomyslic (ze zdislavické větve). Choť výše uvedeného Augusta. Dáma Řádu hvězdového kříže (1866). Řád hvězdového kříže (německy Sternkreuzorden, latinsky Ordo Stellatae Crucis) je habsburský ženský domácí řád udělovaný dodnes. Řád byl udílen pouze šlechtičnám bez rozdílu titulu. Podmínkou byl jen původ od přesně stanoveného počtu šlechtických předků po mužské i ženské linii. Dámy Hvězdového kříže patřily k dámské šlechtické elitě monarchie. [2]

Philip Arnošt Kinský ( 31. května 1861 – 8. dubna 1939), jeho otcem byl hrabě August Leopold Kinský (1817–1891) a matka uvedená Friederika. Zakladatel lešenské větve Kinských. C. k. komoří (1886) a rytmistr v záloze, poslanec Moravského zemského sněmu (1894–1918), komtur Řádu Františka Josefa (1911).

Marie Dubská z Třebomyslic (ze zdislavické větve) (1864-1926), choť Filipa Arnošta

Maria Anna Kinská (dcera výše uvedeného Augusta) ( 1857 -1920).

Filip František Kinský (*/† 1914). Syn Friedricha Adolfa Kinského (1885–1956) a Margarety Dubské z Třebomyslic, dámy Hvězdového kříže (1885–1968). Posledním soukromým majitelem Lešné byl Friedrich Adolf (1885–1956), major Wehrmachtu, který byl po druhé světové válce odsunut – vyhnán do Rakouska. Jeho majetek byl v roce 1945 zkonfiskován. [3]

Rodový hřbitov Lešná

Velmi zajímavým členem lešenské větvě byl nedávno zesnulý Christian Leopold Kinský (14. února 1924 Nový Jičín – 24. září 2011 Heidenreichstein). By synem výše uvedených Fridricha Adolfa Kinského (1885–1956) a Margarety, roz. Dubské z Třebomyslic (1885–1968). Christian pocházel z šesti dětí. Filip zemřel jako novorozenec a je pochován v Lešné. Dále měl bratry Fridricha, Petera a dvě sestry Marii s Alžbětou. Se sourozenci byl zapsán na novojičínské gymnázium, kam je otec vozil vozem. Později v Novém Jičíně pronajal vilu a dětem obstaral domácího učitele, profesora Haidera. Válka rodinu rozdělila. Nejstarší Marie, zvaná Minki, se již dříve provdala na zámek do Telče za hraběte Podstatzkého-Lichtensteina (zde se dívka stala propagátorkou hokeje a hrávala za tamní SK Telč), Fridrich, který vystudoval vojenskou akademii v Pardubicích a stal se československým důstojníkem, po roce 1939 jako občan Třetí říše narukoval do Wehrmachtu. Účastnil se bojů proti západním spojencům v severní Africe. Utrpěl těžké zranění, kdy před ním vybuchl granát, který způsobil těžké popáleniny tváře a na jedno oko oslepl. Byl propuštěn z armády již nikdy se neoženil. Po válce vstoupil do Řádu maltézských rytířů a třikrát se stal rakouským velkopřevorem. Válečná traumata a své vlastní utrpení tak přetavil do služby v charitativní organizaci.

Udělení Hvězdového řádu císařovnou Zitou Margharetě Dubské – https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=5B8F875EB55111E69FF33CD92B68BD31&scan=4288e669beb441c4bfd60e63146df5c2

Další bratr, Peter, narukoval k německému tankovému vojsku. Bojoval na východní frontě. V tehdejším východním Prusku jeho tank dostal smrtelný zásah a Peter zemřel na následky těžkého zranění, které ve stroji utrpěl. Stalo se tak 26.1. 1945 u dnešní polské Galiny (tehdy Gallingen). Povolávací rozkaz obdržel i Christian, a to v roce 1942. Musel nastoupit k letectvu, prodělal krátký tříměsíční kurz a na závěrečnou přísahu byl vybrán mezi vojáky, kteří měli vztyčit státní vlajku Třetí říše. Christian však splnění rozkazu odmítl a skončil ve vězení, měl však štěstí na nadřízeného, který případ nechal tzv. zapadnout. Byl prohlášen za nezpůsobilého nosit zbraň a odeslán na pozorování na oddělení psychiatrie. Z armády byl nakonec propuštěn. Odešel za sestrou do Telče. Často taky pobýval u hraběte Albrechta Dubského na zámku v Lysicích, zde se měl stát dědicem bezdětného strýce.

V květnu 1945 se již na zámku objevili noví obyvatelé: sovětští vojáci. Rodina majitelů musela zámek opustit, byla internována ve Valašském Meziříčí a musela zametat ulice. Někteří obyvatelé si je však vyžádali na práci k sobě domů, aby tak zabránili ještě větší pohaně starého hraběte a jeho manželky. Na zámek se už nevrátili, dostali později povolení nastěhovat se do opuštěného bytu v hospodářském dvoře před zámkem. Kinští z Lešné jako mnoho jiných šlechticů sice nijak proti okupaci neprotestovali, ale nikdy místním lidem neubližovali a naopak pomáhali. Zaměstnávali za války například více zaměstnanců, než si mohl statek dovolit, tak aby lidé nemuseli na nucené práce do Německa. Po dvou letech požádali Kinští o povolení vystěhovat se do Rakouska (měli i rakouské občanství), které se stalo jejich novým domovem.

Po válce v roce 1945 byl Christian v Telči zatčen a několik měsíců vězněn. Pak byl odvezen na hranice s Rakouskem do obce Waidhofen and der Thaya (Český Bejdov). Pěšky došel do Dobersbergu, kde bydlel na zámku se sestrou a švagrem. Zde pracoval v lese a jako zemědělský dělník za stravu. Poté pracoval na statku Emanuela Waldstein-Wartenberga, časem ve funkci adjunkta. Později si najal pilu v Tyrolích v údolí řeky Ziller, kde se mu v podnikání dařilo, než přišla velká voda, která mu vše sebrala. Pak pracoval jako vedoucí dřevařské školy s pilou u Salcburku. Odtud odešel do továrny na papír. Asi 10 let po svatbě (1956) s Josephine van der Straten-Ponthoz (1921–2020) začal spravovat majetek rodu (hrad Heidenreichstein a 3000 ha lesa). Byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Heidenreichsteinu v Rakousku. Po roce 1989 často navštěvoval Českou republiku. Velkou láskou pana hraběte byla historie a památky a velmi úzké a přátelské kontakty udržoval se zámkem v Kuníně. Jeho životním cílem bylo i znovuobnovení zámku Lešná. Od roku 1948 zde sídlila téměř třicet let mateřská a měšťanská škola. V roce 1975 získalo památkově chráněný zámek spolu s parkem do své správy Okresní vlastivědné muzeum Vsetín, dnešní Muzeum regionu Valašsko. Dlouholetá péče a starost o celý objekt byla zakončena slavnostním otevřením parku veřejnosti dne 1. 10. 2000. Přestřižení pásky provedli pan Christian Kinský z Heidenreichsteinu a jeho sestra Elisabeth Kinský. [4]

Hrabě Christian byl posledním Kinským na zámku a jeho přítomností se vlastně symbolicky uzavřel kruh dějinných osudů lešenské větvě českého rodu Kinských, jeho i jeho předků ,odpočívajících na nedalekém hřbitůvku.

[1] Postoj rakouské aristokracie byl v mnohém specifický a rozdílný oproti třeba Británii. Místo toho, aby se v 19. století alespoň částečně otevřela novým elitám, změnila se nejpozději po polovině 19. století v téměř absolutně uzavřenou kastu, která až na výjimky odmítala navázat užší kontakty s ostatními skupinami obyvatelstva říše, což přineslo závažné následky pro šlechtu samotnou. Tento postoj byl příčinou politické izolace této skupiny, která po rozpadu monarchie alespoň v první Československé republice vyvrcholila v její ostrakizování a prakticky ve vytlačení na okraj politického i společenského života. Více v ŽUPANIČ, Jan, Schwarzenbergové – vzor či nepřítel. Aristokracie na prahu moderní doby. In Gaži, Martin a kol. (ed.), Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice, 2008, S. 507-512.

[2] Řád byl založen roku 1668 císařovnou Eleonorou Magdalenou, třetí manželkou Ferdinanda III.

[3] Almanach českých šlechtických rodů, sestavil Vladimír Pouzar, Praha, 2023, S. 180-181

[4] Text je sepsán na základě vzpomínek kastelána zámku Kunín pana Ing. Jaroslava Zezulčíka, dále Mžyková, Marie, Bůh, čest a vlast - Kinských ze zámku Lešná, Kunín, 2005, S.40