Robert Brändl: padl 30.10.1918 - mír, který přišel příliš pozdě

Mladičká oběť nesmyslného boje v posledních dnech světové války. A stovky kilometrů dál v Praze i dalších městech propukala radost z konce válečného umírání a nového začátku

Robert Brändl patří mezi ty, jejichž jméno navždy zůstává spojeno s hlubokou tragédií konce první světové války. Jako sotva devatenáctiletý voják zemřel 30. října 1918 na následky zranění v krvavé bitvě u Monte Pertica – v okamžiku, kdy se monarchie rozpadala a nové státy, mj. i Československá republika, už byly vyhlašovány. Jeho smrt je smutnou připomínkou nesmyslnosti bojů, které pokračovaly navzdory historickým změnám a zániku rakouské monarchie.

Život a vojenská služba Roberta Brändla

Robert Brändl byl vyučený zámečník ze strojírny Carla Gasche a pocházel z regionu Egerland (Chebsko), typického pro rekruty jeho pluku číslo 6. O jeho životě před válkou mnoho nevíme – byl jedním z tisíců mladých mužů, kteří byli povoláni do armády v době Velké války. Pluk vynikal odvahou, disciplínou, ale i soudržností a lidově byl nazýván Egerlandský střelecký pluk.

Narodil se 25. ledna 1898 v Chodově (Chodau). Jeho otcem byl Brändl Ferdinand, malíř porcelánu, nar. 12/10 1865 v Dolním Chodově č. 41, syn Josefa Brändla domkáře z Dallwitz (Dalovice) a Kateřiny roz. Peterové z Dolního Chodova č. 45. Matka byla Marie Buchotvá, nar. 26/5 1869 v Hirschenstand č.d. 57(Jelení-obec na hranici s Německem), dcera Baltazara Buchty, hutníka (hutmacher) z Neudek (Nejdek) a Anny Graser z Hirschenstand č. 57. Byla to rodina velmi typická pro pohraniční oblasti s Německem (později nazývané Sudety) – manuálně pracující lidé, které zaměstnával porcelánový či textilní průmysl nebo i důlní činnost.

Oblastní archiv Plzeň, F.ú. Chodov, Chodv N 1888-1898, str. 388 (narození Roberta Brandla)

Bitva u Monte Pertica: několikadenní tragédie bez smyslu

Jako armádní záloha v Itálii se Brändlův pluk naposledy zúčastnil bojů na Monte Pertica od 28. do 31. října 1918 během bitvy u Vittoria Veneta. Jednalo se o poslední velkou ofenzívu italské armády spolu s britskými a francouzskými spojenci. Italské velení naplánovalo zaútočit na rakousko-uherské pozice na středním toku Piavy, postupovat směrem na město Vittorio Veneto a oddělit tak od sebe císařské síly bojující v horách a na dolním toku řeky. Vedlejší útok měl směřovat proti opevnění v horách Monte Grappy.

Útok Francouzů na Monte Tomba ( Moritz Ledeli) wikipedie

Útok R-U jednotek na italské frontě (wikipedie)

Monte Pertica bylo v podzimu 1918 jedním z posledních opěrných bodů rakousko-uherské armády. Zuřivé boje dosáhly vrcholu koncem října, kdy italská armáda útočila s cílem zlomit poslední odpor a 27. října 1918 se na ní odehrála nejkrvavější bitva, která stála životy nesčetných mužů na obou stranách, dokud nedošlo k celkovému kolapsu Rakousko-Uherské armády. Na svazích hory byl smrtelně zraněn mladý Robert jako příslušník roty 5 a následně 30.10. zemřel na obvazišti v severním táboře (nordlager) v městečku Feltre. A stovky kilometrů dál v Praze i dalších městech propukala radost z konce války a nového začátku.

Sterbe-Register des k. k. Schützen-Regiments Nro 6. Kriegsjahr 1918. Tom. V., str. 20 (úmrtí Brandla)

Vojáci na frontě však zůstali uvězněni v absurditě pokračujících bojů, které postrádaly jakýkoliv smysl. Robert a jeho spolubojovníci zemřeli v době, kdy jejich oběť už nemohla změnit osud války ani monarchie. Jejich smrt byla tragickou ukázkou toho, jak pomalý a chaotický byl konec tohoto konfliktu – umírali v době, kdy svět kolem nich už žil jinou realitou.

Byla to cena míru, který často přichází až příliš pozdě.