Prokletý náhrobek a skutečný život alchymisty Ebbersbacha z Českého Krumlova

Křížová chodba minoritského kláštera v Českém Krumlově skrývá náhrobník alchymisty Ebbersbacha. O  skutečném životě legendárního alchymisty, prokletém náhrobku a dvoře vladaře Viléma z Rožmberka. 

V křížové chodbě minoritského kláštera[1] v Českém Krumlově můžeme spatřit honosný náhrobník se symbolem draka. Je nedaleko od kamenné desky, která skrývá vstup do podzemní krypty, kde nalezly svůj věčný klid desítky osobností, které kdysi obývaly Krumlov za časů Rožmberků. Kupci, bohatí patricijové, šlechtici, úředníci. Všichni, kteří vytvořili slávu dnešního Krumlova, který kdysi rozkvetl jako vonná růže z erbu Rožmberků.

Onen honosný náhrobník svým tvaroslovím sice nevybočuje z řady tehdejších epitafů, které měly až k Poslednímu soudu připomínat památku významných zesnulých. Ale přesto vzbuzuje otázky. Byl nalezen až při rekonstrukci roku 1949 pod terakotovou podlahou. A byl otočený lícem dolů, do země. Báli se snad barokní řeholníci černé magie či prokletí? Je to totiž epitaf alchymisty ve službách Viléma z Rožmberka magistra (mistra) Antonína Michaela von Ebbersbacha. Měl vytvářet elixír mládí a dle slov kronikáře posledních Rožmberků Václava Březana dokonce ovládal čáry a magii.[2] Pojďme se pokusit najít opravdový příběh tohoto člověka.

Mistra Antonína Michaela von Ebbersbach nalezneme ve službách krumlovského vladaře Viléma z Rožmberka již v roce 1565. Toto datum uvádí rožmberský kronikář Václav Březan. Píše, že v tomto roce byl již mistr Antonius Michael Vilémovi z Rožmberka znám.[3] Václav Březan však neměl rád alchymisty a stavěl se k nim veskrze kriticky, proto je třeba jeho informace o Ebbersbachovi přijímat s tím, že mohou být subjektivně zabarvené. Antonín Michael dle, snad predikátu, „von Ebbersbach“ (mohl být šlechticem s přídomkem „von Ebbersbach“ nebo se mohlo jednat o označení místa původu – „mistr z Ebbersbachu“) pocházel ze Saska, z tehdejší Horní Lužice, kde je dodnes město Ebbersbach. V každém případě je jeho saský původ velmi pravděpodobný, protože Český Krumlov byl za vlády Viléma z Rožmberka znám jako hornické město. V okolí  Krumlova se těžilo stříbro a zlato, naposledy se kutalo roku 1849 pod Křížovou horou, tehdy byla těžba rud definitivně ukončena. Proto bylo v 16. století v Krumlově velké množství horníků a těžařů či jiných důlních odborníků z německých zemí.[4] Je tedy zcela přirozené, že do služeb Viléma vstupuje i Antonín Michael. Mistr z Ebbersbachu byl především důlním odborníkem. Vilém z Rožmberka ho jmenoval „fürstliche rosenbergische perkverwalterem“. Tj. správcem rožmberských dolů. Jeho povolání mělo ze své podstaty v tehdejší době velmi blízko k alchymii, která postupně zastínila jeho hornickou činnost pro Viléma z Rožmberka. Mnohé tehdejší osobnosti se zabývaly jak alchymií, tak medicínou, mineralogií, báňských a hutním dílem.  Ostatně třebas i známý Johannes Kepler zároveň sestavoval horoskopy. [5]

Na dvoře Viléma z Rožmberka se od 60. let 16. století vystřídalo na tři desítky nejrůznějších alchymistů, astrologů i zjevných šarlatánů. Působil zde i Edward Kelley či John Dee nebo Klaudius Syrrus. Vilém všechny  štědře podporoval penězi i statky, protože velmi důvěřoval těmto lidem a jejich schopnostem. Bohužel se mnozí přidali k velmi spletitým poměrům na dvoře Rožmberka. Byla zde celá síť klientelistických vztahů, korupce, defraudací či nepotismu. Všechno přispívalo k narůstajícím problémům pokladny posledních Rožmberků. Dříve věnoval více pozornosti pracím botaniků a přírodovědců jako byl Tadeáš Hájek z Hájku či Zálužanský ze Zálužan.[6]

Mistr Antonín měl i manželku, a to Marii Weistaubovou a děti.  Je zřejmé, že intenzivně laboroval (jistěže bez vytouženého výsledku) a tím budil obdiv i kritiku svých současníků. Musel být velmi výraznou vlivnou osobností Vilémova dvora, protože Březan zachází tak daleko, že ho dokonce označuje za čaroděje, který svými čárami hubil Viléma z Rožmberka a zároveň ho jako podvodník okrádal o velké částky peněz.[7] V každém případě se mistr Antonín Michael stal zámožným měšťanem Krumlova a zakoupil si dům v dnešní Široké ulici 77. Tehdy ulici Zadní.  Mezi léty 1578 - 1587 objekt vlastnil knihař Martin Gallus (nebo Martin Knihař), který jej prodal řezníkovi Jiřímu Rožďalovskému, od kterého jej v roce 1588 koupil Antonín Michael z Ebbersbachu. Většinou byly tyto převody domu hrazeny splátkami.

Po smrti Viléma z Rožmberka nastal pád známého alchymisty, a tak v roce 1592 dal Petr Vok z Rožmberka mistra Ebbersbacha zavřít do vězení v krumlovské bráně, kde o rok později zemřel. Václav Březan opět neopomněl napsat, že tam 15.5. v roce 1593 „jako pes svůj život dokonal“.[8] Petr Vok na rozdíl od Viléma alchymisty nepodporoval a neměl je nijak v lásce, příčinou byla ovšem i zpronevěra velkého rozsahu.  Následně Petr Vok zabavil či spíše svým vlivem nechal zabavit ve svůj prospěch veškerý Ebbersbachův majetek. Dům byl totiž na území města Krumlov a zde platilo právo městské, nicméně vliv Rožmberků byl samozřejmě zásadní.  Majetek bývalého důlního správce následně spravovala rožmberská komora.  Dům č. p. 77 pak věnoval v roce 1593 svému sekretáři Martinu Šurerovi z Waldheimu, a to spolu s letohrádkem a zahrádkou se stodolou za Kájovskou bránou a dědinkou.[9] Konfiskaci majetku i majetkové převody Ebbersbacha potvrzují městské knihy Českého Krumlova. A tak jako pramen podporují klíčová tvrzení Václava Březana o okolnostech pádu Ebbersbacha.

"Jakož tuto ještě na domu Magisterovu vystává/zůstává po veruňcích z komory Jeho Milosti Páně (....) dopláceti 235 kop, z kterýchžto peněz Martinovi Knihařovi (pozn. tj Martin Gallus) gruntovních peněz náleží po 10 kopách 140 kop a Jiříkovi Rožďalovskýmu po 5 kopách náleží 95 kop. Pročež takových 95 kop týž Rožďalovský jemu Martinovi za jistou summu peněz jest prodal a takové peníze od Martina i dle jeho vlastního na rathause přiznání z úplna přijal, takže již než nahoře psaných 235 kop po 15 kopách ... Martinovi Knihařovi z úplna náležeti budou. Stalo se v pátek po sv. Jiljí léta 1593.“

"Anno 1601 v pátek den památný den sv. Víta z jistého poručení Jeho Milosti Páně Panu kamrmistrovi učiněného, Martina Gallusa dluh Panu Matyášovi Fuchovi (pozn. Fuch z Fuchýřova)...totiž 148 kop, 23 grošů a 5 hal. jest v komoře Jeho Milosti Páně poražený a z testamentu Matyáše Fucha vypsaný…a taky témuž Martinovi neb dědicům jeho z komory dodáno býti mělo 86 kop 36 grošů…"

Mistr Antonín Michael je: „fürstliche rosenbergische perkverwalter“.

Nicméně je třeba říci, že okolnosti smrti Antonína Michaela mají další otazníky. Sice Březan píše, že „zemřel jako pes“ v krumlovském vězení v nemilosti Petra Voka, ale zachoval se jeho epitaf v minoritském klášteře. Je velmi honosný z žuly a původně polychromovaný, je nedatovaný s latinským textem a symboly manžela Antonína Michaela von Ebbersbach a manželky Marie rozené Weistaubové – kartuš s drakem a sv. Michaelem (?) a kartuš s holubicí s lístky v zobáku. Může se jednat o erby nebo o symboliku podobnou heraldické výzdobě. Sv. Michael napovídá, že by mohl souviset s křestním jménem alchymisty. Není vyloučeno, že znak nese i skrytou alchymistickou symboliku (zabíjený drak – transmutace látek). Mnozí alchymisté či astrologové (často zároveň vědci) té doby měli erby, které přímo odkazovaly k jejich činnosti.[10] Prameny výše uvedené bohužel nelze doložit, a tak se jedná pouze o hypotézu.

Čili mistr Antonín měl zemřít ve vězení jako usvědčený podvodník, ale jeho rodinný epitaf byl umístěn v jedné z nejprestižnějších nekropolí tehdejšího Krumlova. Přímo v podlaze křížové chodby minoritského kláštera.  Po konfiskaci veškerého majetku. Navíc zde měla spočinout i jeho žena a snad i děti (další jména zmiňovaná v textu náhrobku - ostatky - cum pignoribus Kryštof Ferdinand Vilém, Dorota Uršula a Kateřina Marie). Je třeba říci, že na epitafu chybí datace – nejsou tam dny ani roky úmrtí, což je neobvyklé. 

A v roce 1949 byl náhrobník nalezen spíše náhodou při rekonstrukci chodby, protože byl lícem dolů. Otočili náhrobník mniši v pozdějších dobách kvůli kontroverzní osobnosti pochovaného – báli se snad vlivu černé magie? Nebo chybějící datace - dny jsou nevytesané s prázdnými místy - svědčí o tom, že po pádu a smrti Ebbersbacha zchudlá rodina odchází z Krumlova a není zde pohřbena? 

Jak je vidět, tak mistr z Ebbersbachu si uchoval mnohá svá tajemství. A na závěr ještě jedna velká náhoda či snad něco mezi „nebem a zemí“. Náhrobník byl nalezen v roce 1949 a po dlouhých staletích otočen lícem ke světlu. A právě po roce od nalezení epitafu alchymisty přichází rok 1950, kdy je klášter v rámci AKCE K zrušen, zbývající řeholníci násilně odvezeni a internováni. Klášter tehdy přichází o většinu cenného inventáře a mobiliáře a po desetiletí chátrá až skoro k úplnému zániku, jako by ho postihla dávná kletba. Snad jen pověstný elixír života ho nakonec zachránil a nechal rozkvést do dnešní rekonstruované živoucí podoby.

[1] Minoritský klášter (dnes Klášter rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou) byl založen roku 1350 z iniciativy krumlovského vladaře Petra I. z Rožmberka a jeho manželky Kateřiny 

[2] PÁNEK, Jaroslav (ed). Životy posledních Rožmberků, díly 1, 2. Praha: Svoboda, 1985, str. 282

[3] Po studiích na univerzitách v Heidelbergu a Štrasburku vstoupil v roce 1594 do služeb Petra Voka z Rožmberka jako písař v soudní kanceláři. Od roku 1596 byl pověřen správou archivu a rozsáhlé rožmberské knihovny. Po přestěhování rožmberské rezidence z Českého Krumlova do Třeboně se od roku 1602 věnoval sepisování "Historie Rožmberské", ve které zachytil dějiny rodu od počátků až po poslední Rožmberky - Viléma a Petra Voka. Celkem vytvořil pět svazků, ze kterých se dochovaly pouze poslední dva.

[4] Jiří Stingelheimer z Turnteingenu, Šebestián Winner ze Salzburgu, Hans Stengel z Augsburgu (královský mincmistr v Linci), Antonín Rummel z Weltenau, Petr Doudlebský a další.

[5] K širším historickým a kulturním souvislostem alchymie:  Alchymie a Rudolf II.: Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století Ivo Purš, Vladimír Karpenko, Artefactum 2011, k alchymii a městu Český Krumlov z pohledu ezoterického více zde: Český Krumlov,  Vokolek, Václav, Eminent 2008

[6] BŮŽEK, Václav, HRDLIČKA, Josef, kol,  Dvory velmožů s erbem růže. Všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha : Mladá fronta, 1997, str. 158

[7] PÁNEK, Jaroslav (ed). Životy posledních Rožmberků, díly 1, 2. Praha: Svoboda, 1985, str. 508

[8] PÁNEK, Jaroslav (ed). Životy posledních Rožmberků, díly 1, 2. Praha: Svoboda, 1985, str.508

[9] PÁNEK, Jaroslav (ed). Životy posledních Rožmberků, díly 1, 2. Praha: Svoboda, 1985, str. 512

[10] Např. Mikuláš Šúd ze Semanína – astronom i astrolog měl v erbu souhvězdí kozoroha, nebo lékař a alchymista Michael Maier měl v erbu ptáka s ropuchou.