Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže

14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský

Prof. Ferdinand Ďurčanský se narodil 18. prosince 1906 v Rajci (okres Žilina). Jeho otec Juraj Ďurčanský byl drobný zemědělec (někdy uváděn jako statkář), lihovarník, poslanec uherského sněmu za Rakouska-Uherska a také senátor za Slovenskou lidovou stranu v Národním shromáždění ČSR. Matkou byla Mária Kľačanská.  Jeho otec byl hluboce věřící katolík. Za jeho katolické postoje a aktivity ve prospěch rolnictva a dělníků ho papež Pius XI. vyznamenal Záslužným křížem Pro Ecclesia et Pontifice.[1]

Ferdinand Ďurčanský pocházel z hornouherského šlechtického rodu Gyurcsány – Durčanský: rod pochází z Trenčínského kraje. Erbovní listinu Rudolfa II., vydanou 16. 12. 1587 v Praze, získal Juraj Dywrchanzky a jeho bratři Michal a Ján. Byla vyhlášena veřejně na generální kongregaci šlechty Trenčínské stolice v roce 1589. Juraj používal také slovenskou podobu příjmení Durchiak, nebo Ďurčiak. Působil na přelomu 16. a 17. století jako provizor (správce majetku) panství Bytča. Existovala i další větev rodu Durčanský s přídomkem ze Zemianskej Kotešovej (de Nemes Chotesova).[2]

Erb rodu byl  modrý štít, ze zelených tří vrchů (trojvrší) skáče zlatý grif s mečem v pravém pařátu a levým se opírá o kopec. V horních rozích je zlatá hvězda a odvrácený srpek měsíce. Klenotem na kolčí přilbě je  vyskakující gryf. Přikrývky jsou zlato-modré a červeno-stříbrné. Dle pečetě Mikuláše Durčanského z roku 1627 (z větvě de Nemes Chotesova) víme, že rod Durčanský de Nemes Chotesova užíval totožný erb jako větev rodu Durčanský de Gyurcsány, byl odlišný pouze absencí nebeských těles ve štítu.

V domácnosti Ďurčanských se setkávali vlastenecky zaměření Slováci a častým hostem byl i Andrej Hlinka. Ferdinand se s pozdějším prezidentem válečné Slovenské republiky Tisem pravděpodobně seznámil již na základní škole, neboť v letech 1911–1912 působil v Rajci Tiso jako kaplan a vyučoval zde náboženství. Tato setkání ho jistě formovala v jeho pozdějších názorech.

Ferdinand gymnázium absolvoval v roce 1925 v Nitře, následovala vysokoškolská studia v Paříži (Mezinárodní institut vyššího vzdělávání) a na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1930 se stal doktorem práv. V roce 1933 absolvoval studijní pobyt v Haagu na Academii du Droit International. Pokračoval v akademické kariéře a habilitoval se jako docent a profesor. Patřil k osobnostem tehdejší slovenské politiky se skutečně špičkovým právním vzděláním a všeobecným rozhledem.

Po nabytí autonomie Slovenska v rámci ČSR v slovenské autonomní vládě zastával v letech 1938 až 1939 funkci ministra spravedlnosti, zdravotnictví a sociálních věcí, později ministra veřejných prací a dopravy. Aktivně usiloval o zánik ČSR a osamostatnění se Slovenska. Ještě v době existence ČSR navázal kontakty s Berlínem.  V letech 1939-1940 byl prvním ministrem zahraničních věcí a zároveň ministrem vnitra válečné Slovenské republiky (1939-1945). Podařilo se mu vybudovat fungující diplomatickou službu Slovenské republiky. V těchto vysokých státních funkcích se podílel na upevňování nedemokratického režimu, jakož i na přípravě, přijímání a uplatňování antisemitských právních norem. Přesto byl kvůli přímé intervenci Hitlera z vlády odvolán. Poté až do roku 1945 působil jako profesor mezinárodního práva na Slovenské univerzitě (dnešní Univerzita Komenského) v Bratislavě.

V roce 1945, s blížící se východní frontou, uprchl Ďurčanský za dramatických okolností do Rakouska a následně do Argentiny. U národního soudu v Bratislavě byl obžalován z vlastizrady, velezrady povstáním a kolaborace. Za tyto činy byl také v nepřítomnosti roku 1947 odsouzen k trestu smrti provazem.  Dne 15. prosince 1950 odjel z Argentiny do Kanady a poté žil v Mnichově. V exilu vybudoval slovenské spolky: Slovenský akční výbor, později Slovenský osvobozenecký výbor. Spoluzaložil Světový kongres Slováků. Až do konce svého života pokračoval ve zcela naivním úsilí, aby tehdejší velmoci uznaly mezinárodněprávní kontinuitu trvání Slovenské republiky. 15. 3. 1974 umírá v Mnichově.  

[1]http://digitalna.kniznica.info/zoom/93504/viewpage=1&p=separate&tool=info&view=0,2345,3725,3083

[2] FEDERMAYER, Frederik, PONGRACZ, Denis, Lexikón erbov šľachty na Slovensku, Zväzok I : Trenčianska stolica : šľachta Trenčianskej stolice podľa súpisov z rokov 1596 a 1646/47, Bratislava, 2000, s. 65