Pozlatím rakouského orla mladou krví – praporčík a generál v jedné bitvě

U Krasniku padly tisíce mužů, a to za pouhé tři dny mezi 23. a 25. srpnem 1914. Mezi jinými praporčík Walter Kirchner. Na druhé straně na generála Viktora Dankla za úspěch bitvy čekaly hraběcí titul a erb.

Jednou z prvních velkých bitev rakousko-uherské armády na východní frontě byla bitva u haličského Krasniku. Padly v ní tisíce a tisíce mužů, a to za pouhé tři dny mezi 23. a 25. srpnem 1914. Mezi jinými praporčík Walter Kirchner. Na druhé straně na generála Viktora Dankla za úspěch bitvy čekaly hraběcí titul a erb.

Walter Engelbert Josef Kirchner se narodil 20. května 1895 ve Frýdku (dnes Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj, Česká republika) v rodině c. a k. soudního sekretáře a předsedy spolku císařských státních úředníků v Olomouci Júlia Kirchnera a jeho manželky Karolíny rozené Orel. Jeho dědeček Engelbert Kirchner byl okresním soudcem v Bruntále (Freudenthal), jeho druhý děd Josef Orel byl císařským vrchním výběrčím daní v Ostravě (Mährisch Ostrau).

Do pražské kadetní školy nastoupil po absolvování c. a k. německého státního gymnázia v Olomouci (kde měl domovskou příslušnost) a patřil k nejlepším studentům. Vzhledem k válečným událostem v létě 1914 se slavnostní vyřazování studentů čtvrtého ročníku neuskutečnilo jako obvykle 18. srpna (v den císařových narozenin), ale již 1. srpna a Walter Kirchner byl vyřazen ze školy v hodnosti praporčíka (Fähnricha) pěšího pluku č. 1 (IR.1). Jako nejlepší student celého ročníku kadetky měl tu čest přednést slavnostní projev, který byl plný vlastenectví a deklaroval v něm (jménem svým i svých spolužáků) věrnost panovníkovi jako nejvyššímu veliteli a připravenost“.. pozlatit starého rakouského orla svou mladou krví. Není krásnější smrti, než padnout pro vlast...“

Viktor Dankl (wikipedie)

Walter Kirchner (sbírka Ivan Chudý)

Ale v tuto chvíli se rozkývalo kyvadlo, které odpočítávalo jeho zbývající pozemský čas. Mladý praporčík ještě netušil, že předsevzetí padnout za vlast brzy naplní i on sám.

Za pouhých 22 dní praporčík pěšího pluku č. 1 Walter Kirchner padl, a to 23. srpna 1914 poblíž vesnice Gościeradow, v první den slavné bitvy u Krasniku.

Veliteli Waltera Kirchnera bitva u Krasniku přinesla šlechtický titul a vavříny slávy. Viktor Dankl (1854–1941) se narodil v Udine v důstojnické rodině. Jeho otec, vídeňský rodák Ignaz Dankl ( † 1866), byl výstrojním důstojníkem a dosáhl hodnosti majora. V roce 1870 byl Viktor přijat na prestižní Tereziánskou vojenskou akademii, kterou zakončil o čtyři roky později v hodnosti poručíka. Vojenskou dráhu zahájil u dragounského pluku č. 3. Cestu k vzestupu mu otevřela vídeňská Válečná škola, kterou absolvoval v letech 1877 až 1873. Od roku 1880 působil u generálního štábu 8. jízdní brigády v Praze a o jeho stoupající prestiži svědčí i sňatek, který roku 1888 uzavřel s Michaline svobodnou paní von der Lilien (1852–1939), původem ze staré vestfálské, byť nezámožné šlechtické rodiny. Roku 1896 se stal náčelníkem generálního štábu XIII. armádního sboru v Záhřebu a o tři roky později byl povolán ke generálnímu štábu ve Vídni. Roku 1903 se stal generálmajorem a velitelem brigády, roku 1907 polním podmaršálkem a velitelem 36. pěší divize v Záhřebu. Roku 1912 byl povýšen na generála jízdy a velitele XIV. armádního sboru v Insbrucku. Po vypuknutí první světové války převzal velení nad 1. armádou bojující v Haliči, kde dosáhl vítězství v třídenní bitvě u severohaličského Kraśniku nad ruskou imperiální armádou. [1] V první den zemřel i praporčík Walter Kirchner a s ním padlo nebo bylo zraněno více než 15.000 rakouských vojáků za pouhé tři krátké dny.[2]

Erb Viktora Danka (se souhlasem M. Fiala)

180. promoce řádu Marie Terezie v srpnu 1917, Dankl zcela vlevo (wikipedie

Do šlechtického stavu byl Dankl povýšen za vítězství v bitvě u severohaličského Kraśniku ve dnech 23. až 25. srpna 1914 byl 14. srpna 1917 vyznamenán komandérským křížem Vojenského řádu Marie Terezie a o tři dny později jej císař Karel I. povýšil do stavu svobodných pánů. Diplom mu byl vydán až nedlouho před zánikem monarchie, 3. září 1918. Jeho prostřednictvím mu císař Karel I. udělil hodnost svobodný pán/Freiherr Dankl von Kraśnik a erb. [3] Dne 10. listopadu 1918, jediný den před svou rezignací na výkon panovnických práv, jej navíc císař povýšil do hraběcího stavu. K povýšení došlo nejvyšším listem, který nebyl do šlechtického archivu založen, a doklad proto chybí. Za této situace nelze jednoznačně potvrdit, zda k povýšení nedošlo až po císařově odstoupení, ovšem datace dosud nebyla zpochybněna a Danklova hraběcí nobilitace je obecně uznávána jako platná. Manželství Viktora hraběte Dankla zůstalo bezdětné a rod tak vymřel jeho osobou roku 1941.[4]

Nakonec praporčík i generál odešli tam, kde neplatí tituly, ani vojenské hodnosti. A vyprávění skončíme úplně prostým citátem z románu.

„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se jednoduše raduje, že ještě žije.“ Erich Maria Remarque v románu Tři kamarádi.

[1] Roku 1915 byl pověřen obranou Tyrol, v březnu 1916 se stal velitelem 11. armády a v květnu téhož roku povýšen do nedávno zřízené hodnosti generálplukovníka. V červnu téhož roku se však ze zdravotních důvodů velení vzdal a po těžké operaci hrtanu již nikdy v poli nesloužil. V lednu 1917 mu byla udělena víceméně čestná hodnost kapitána gardy harcířů a krátce nato byl jmenován velitelem všech císařových osobních gard. Navíc mu byl udělen čestný doktorát filozofie, byl jmenován tajným radou i doživotním členem panské sněmovny Říšské rady.

[2] Bitva u Krasniku, která se uskutečnilo mezi 23. a 25. srpen 1914, byla první větší bitvou první světové války mezi rakousko-uherskou a ruskou armádou. K bitvě došlo na východní frontě nedaleko města Kraśnik na území Kongresového (Ruského) Polska. V důsledku bitvy u Krasniku byly poražené ruské jednotky donuceny stáhnout se k Lublinu. První rakouská ofenzíva tak odvrátila pozornost od neúspěchů na srbské frontě, ovšem ne na dlouho. Ruská 3. a 8. armáda podnikla protiútok na Halič a začala vytlačovat rakousko-uherská vojska zpět. Válka se přenesla na rakouské území a v polovině září ustál pohyb fronty.

[3] V modrém štítě je stříbrné vlnité břevno provázené nahoře stříbrnou hvězdou, dole stříbrným horským řetězem. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnou točenicí a přikrývadly týchž tinktur. Klenotem jsou dvě rozevřená stříbrná křídla, mezi nimi černá lilie. Pod štítem se vine modrá páska se stříbrnou devizou IMMER MIT GANZER KRAFT.

[4] Dostupné online https://www.novanobilitas.eu/rod/dankl-von-krasnik [citováno 7.6.2025]