Poutník mezi světlem a stíny: Friedrich Spee von Langenfeld

Málo známý jezuita, který se v 17. století postavil proti čarodějnickým procesům a přispěl k jejich ukončení. A Zrcadlová kaple Klementina jako zrcadlo svědomí a pouto mezi námi a minulostí.

Příběh odrazu svědomí v Zrcadlové kapli v srdci Prahy

V samém srdci starobylé Prahy, kde se uprostřed Starého Města mísí vůně knih a zvuky zvonů z kostela sv. Salvatora a sv. Františka, stojí Klementinum – monumentální jezuitský komplex, v němž se ukrývá klenot barokní architektury: Zrcadlová kaple. Místo, jehož stěny nejen odrážejí světlo svíček na lesklých zrcadlových plochách, ale i příběhy odvahy a víry, které tu zanechaly své stopy.[1]

Poutník mezi světlem a stíny: Friedrich Spee von Langenfeld

Když v polovině 18. století vznikala Zrcadlová kaple, nesla v sobě poselství, které svou krásou a světlostí překonávalo mnohé temné stíny minulosti. Právě zde si můžeme představit i postavu jezuity Friedricha Spee von Langenfeld (1591–1635) [2], jenž žil o více než století dříve, v době, kdy Evropa zmítaná strachem z čarodějnictví a démonů propadala krutým procesům s nevinnými oběťmi.

Cautio Criminalis a Friedrich Spee (wikipedie)

Spee, učenec, řeholník Tovaryšstva Ježíšova, básník [3] a hluboce empatický člověk, se stal jedním z prvních a nejodvážnějších kritiků honů na čarodějnice. [4] Sám byl svědkem nespravedlnosti procesů a bolesti nevinných žen i mužů, kteří končili na hranicích. [5]Ve svém díle Cautio Criminalis [6] otevřeně odsoudil utrpení obětí a zpochybnil spravedlnost inkvizičních metod. Jeho hlas, i přes hrozbu pronásledování, zazněl v temnotách doby jako světlo naděje. Když se v Trevíru staral o zraněné a morem postižené vojáky, nakazil se a zemřel. Jeho tělo je pohřbeno v kryptě pojmenované po něm pod trevírským jezuitským kostelem v bývalé jezuitské koleji.

Zrcadlová kaple (fotografie autor)

Zrcadlová kaple, jejíž stěny odrážejí nekonečné množství obrazů, může být vnímána jako symbol svědomí – i to je přece schopné nekonečných odrazů, pochybností a hledání pravdy. Tak jako Speeova odvaha rozsvěcovala světlo, rozptylují zrcadla kaple i dnes stíny minulosti a nutí návštěvníka zamyslet se nad otázkami spravedlnosti, soucitu a pravdy. Takový byl i řád jezuitů, Tovaryšů Ježíše. Bylo to živé společenství, které rozsvěcovalo vědění a hledání Boží pravdy. Byť jako každé lidské dílo i ono přinášelo rozepře a osoby, které nejsou hodny následování.

Zrcadlová kaple (fotografie autor)

I my se můžeme procházet mezi zrcadly v kapli, vidět nejen svůj vlastní odraz, ale i oči těch, za něž by měli lidé bojovat – nemohoucí, opuštěné, týrané, pronásledované válkami a pohromami. Dnes, když v Zrcadlové kapli zní tóny hudby, jako by v nich stále dozníval Speeův odkaz: volání po lidskosti, pochopení a odvaze postavit se bezpráví. Tak kaple, jež vznikla z víry v Boží krásu a harmonii, uchovává památku těch, kdo se nebáli být hlasem svědomí své doby.

Klementinum o kaple, stejně jako Speeovo dílo, je dodnes místem setkávání vědění, víry a lidského soucitu. Zrcadlová kaple nám připomíná, že odraz světla v temnotě může proměnit i nejsmutnější příběh v naději. A že odvaha jednoho člověka – třeba Friedricha Spee – může navždy změnit dějiny lidského svědomí.

[1] Kaple byla postavena v letech 1722–1726 na náklady latinské Větší mariánské kongregace. Dosud nebylo spolehlivě zjištěno, zda byl skutečným autorem stavebního návrhu František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer. Roku 1784 byla odsvěcena. Slavnostně otevřena již jako světský prostor byla v roce 1936. Poté sloužila jako výstavní a promoční síň, později byla adaptována i pro koncertní účely.

[2] Rodina Spee patřila k regionální pozemkové šlechtě na Dolním Rýně. Ve středověku byli ministeriálové kolínských arcibiskupů. Později byli povýšení do hraběcího stavu. Z rodiny vzešli významní členové jako byl Maxmilián hrabě von Spee (1861–1914), německý císařský viceadmirál a velitel eskadry německé flotily v námořních bitvách u Coronelu a u Falklandských ostrovů, kdy padl v boji na palubě své vlajkové lodi Scharnhorst . V této bitvě padli i jeho dva synové, kteří sloužili jako poručíci na lodích Norimberk a Gneisenau. V současné době je hlavou rodu Wilhelm hrabě von Spee (* 1963).

[3] Speeho hlavním lyrickým dílem je krásná sbírka duchovních písní Trutznachtigall oder geistlich-poetisch Lustwäldlein (Vzdoroslavíček, přeloženo Bedřichem Bridelem). Spee se v ní odhaluje jako velmi poetický a originální barokní básník. U nás jeho dílo naposledy zprostředkovala veřejnosti paní Věra Zdislava Rais v pořadu Českého rozhlasu „Odraz 30leté války v české hudbě: Askeze, mystika a erotika“https://vltava.rozhlas.cz/odraz-30lete-valky-v-ceske-hudbe-askeze-mystika-a-erotika-9118993 [dostupné online 11.10.2025]

[4] Friedrich Spee von Langenfeld se narodil v roce 1591 v Kaiserswerthu nedaleko Düsseldorfu jako syn vysoce postaveného úředníka kolínského kurfiřtství. Jeho rodiči byli Peter Spee von Langenfeld (zemřel před rokem 1612) a Mechtel (Mechtild), rozená Nunum zvaná Dücker (narozena kolem roku 1565) z Altenkriegenbeeku .

[5] Obětí honů na čarodejnice byla bohužel i švagrová Friedricha Speea, Anna Spee von Langenfeld, manželka jeho nevlastního bratra nebo bratrance Roberta Spee von Langenfeld, která byla 20. září 1631 upálená jako „královna čarodějnic z Bruchhausenu „. Nadace, která byla její rodinou následně založena, zaručuje financování mše za Annu Katharinu a její rodinu každou sobotu až dodnes, a to ve farním a poutním kostele sv. Jana Křtitele v Bruchhausenu.

[6] V rámci Tovaryšstva Ježíšova nemohlo jeho autorství tehdy nebezpečného spisu zůstat skryto a často mu hrozilo vyloučení z Řádu. Novější výsledky výzkumu však naznačují, že druhé vydání Cautio Criminalis (1632) bylo vydáno se souhlasem provinčního vedení jezuitů.