Pavel Michna z Vacínova – ze syna řezníka jedním z nejbohatších mužů království

Opět se vrátíme do Karmelitské ulice číslo 2 na pražské Malé Straně, tentokrát do zaniklého chrámu sv. Marie Magdalské, který skrývá budova Českého muzea hudby. Příběh syna řezníka, ze kterého se stal hrabě a boháč. Pavel Michna.

Opět se vrátíme do Karmelitské ulice číslo 2 na pražské Malé Straně, tentokrát do zaniklého chrámu sv. Marie Magdalské, který skrývá budova Českého muzea hudby. Když se zahledíme ve velké dvoraně muzea až do kupole bývalého kostela nad křížením hlavní a příčné lodi, tak spatříme velký barevný erb. Možná se návštěvníkovi zatočí hlava. Oprávněně. Protože kariéra jeho majitele závratná byla. Za pouhých třináct let se stal ze syna vyučeného řezníka hrabětem a jedním z nejbohatších a nejmocnějších mužů doby po bitvě na Bílé hoře. Jmenoval se Pavel Michna z Vacínova.

Pavel Michna z Vacínova (wikipedie)

Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (wikipedie)

Kořeny rodu Michnů sahají na území Lužice, odkud asi někdy kolem roku 1530 přichází do Budyně nad Ohří koželuh Pavel Michna. Narodil se mu zde syn Martin, který se vyučí řezníkem. Martin se postupně stává váženým měšťanem i úředníkem tamního panství Házmburků a majitelem měšťanského domu v Budyni. Od roku 1538 spravoval statky za neplnoletého Jana Zbyňka z Hazmburka, [1] a to tak dobře, že když dosáhl Jan Zbyněk plnoletosti a mohl se tak správy svých věcí ujmout sám, jmenoval Michnu hejtmanem svého panství. Později mladý Házmburk doporučil Martina Michnu za věrné služby císaři Rudolfu II. na povýšení do vladyckého stavu. Císař přání vyhověl a 14. srpna 1598 byl Martinu Michnovi a jeho potomkům udělen predikát z Vacínova (podle lesa nedaleko Budyně u vesnice Kostelec) a erb (půl zlatého zajíce na modrém štítě jako odkaz na jeho služby Házmburkům).

Do tzv. velkých dějin však vstupuje až syn Martina Michny. Pavel Michna z Vacínova. Vystuduje na jezuitských kolejích v Praze a Ingolstadtu. Dveře kariéry se mu otvírají vstupem do České dvorské kanceláře v Praze, kde nastupuje roku 1607 na místo koncipisty české expedice. Dostává se tak do okruhu nejvyššího kancléře království katolíka Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Jako schopný úředník a velmi horlivý, ale přitom pragmatický katolík se dostává do kontaktů se „španělskou stranou“ [2]. Přímo se podílí na prosazování prokatolické politiky v úřadě. Vypracovává se na post druhého sekretáře české expedice, žení se s Annou z Kobrsdorfu, se kterou má syny Václava, Jana, Pavla ml., Martina a Karla a dceru Annu Polyxenu. V roce 1612 postupuje Michna na pozici prvního sekretáře české expedice a o pět let později 12. října 1617 povyšuje císař Matyáš Pavla i jeho bratra Jindřicha Viléma do rytířského stavu. Zároveň se Pavel stává jedním z nejvíce nenáviděných úředníků protestantskými stavy. Defenestraci roku 1618 se vyhne včasným útěkem do Vídně, kde si získává důvěru Ferdinanda II. Za stavovského povstání působí jako prostředník mezi kancléřem Lobkovicem a vojenskými veliteli v Budějovicích. Stává se tak jedním článkem jakési neoficiální cesty, kterou přicházejí do Vídně žádosti a prosby ať už od velitele Marradase nebo jiných osob, které zůstávají na území obsazeném císařskými. Dokáže i získávat peněžní prostředky na válku pro císařskou stranu. Tehdy se plně rozvinou jeho schopnosti pragmaticky a bez sentimentu sloužit císařské straně, ale zároveň nezapomíná ani na vlastní zájmy. Po porážce povstání pohádkově bohatne na konfiskacích a účastní se tzv. mincovního konsorcia [3]. Roku 1622 je povýšen do stavu svobodných pánů a později do stavu říšských hrabat. Umírá roku 1632 v ležení Albrechta z Valdštejna u Norimberku, [4] Pavel Michna započal stavbu velkolepého barokního paláce v dnešní Karmelitské ulici na Malé Straně v tehdejší osadě Nebovidy. Palác se měl stát potvrzením postavení Michnů v království. Dnes zde sídlí organizace Sokol (Tyršův dům).

Erb Pavla Michny v dvoraně (foto autor)

Erb Martina Michny (autor Mgr. Ondřej Štěpánek)

Erb Pavel Michna (autor Mgr. Pavel Lasztovicza)

Během pouhých třinácti let se mu podařilo vypracovat se ze syna řezníka na jednoho z nejvlivnějších mužů celého království. Hrabě Pavel Michna měl dva syny, kteří se zapsali do dějin Prahy. Byli to: Karel Michna z Vacínova († 1641). Václav Jan Michna z Vacínova († 1667).

Václav Jan a Karel Michna po otci zdědili titul říšského hraběte, panství Tloskov, Konopiště, k nimž později přikoupili ještě další statky. Václav Jan zastával úřad apelačního rady a hejtmana Starého Města pražského, později úřad zemského soudce a královského rady. Roku 1639 se oženil s dcerou Přemka II. ze Žerotína (cca 1593–1652) a Anny Marie Šlikové (1600–1635) Angelou Sibylou. Svého manžela přežila o téměř o třicet let (podruhé provdaná za Waltera Galleho, zemřela bez dětí roku 1695) a stala se známou z tzv. losinských čarodějnických procesů. Pokračovali ve výstavbě rozsáhlého Michnova paláce na Malé Straně, který patřil ve své době k nejkrásnějším a nejhonosnějším pražským barokním palácům.

Dvorana Muzea hudby (foto autor)

Muzeum hudby (foto autor)

V oblasti sakrální architektury se pomníkem Michnů měl stát monumentální kostel ve stylu raného římského baroka byl zasvěcený svaté Marii Magdalské, kde měla být umístěna i hrobka rodu. Kostel byl vystavěn v letech 1654–1709 na starších základech, stejně jako přidružený klášter dominikánů. [5] Autorem projektu byl významný italský architekt rodiny Michnů z Vacínova a Lobkoviců Francesco Caratti. Ale i zdlouhavá stavba chrámu následovala osud paláce Michnů. Mecenášem byl nejprve hrabě Karel Michna z Vacínova, který daroval pozemek oddělený ze zděděných parcel a stanovil testamentem fundaci pro výstavbu kostela. Po jeho smrti roku 1653 se mělo stavět z jeho finančního odkazu, ale jeho bratr Václav se zdráhal plnit testament. Pro vysokou finanční nákladnost a slábnoucí majetkovou pozici rodiny. Nakonec se však na naléhání dominikánů s výstavbou započalo. Velkolepá výstavba byla velmi nákladná a pokračovala i za dědiců Václava Michny a na čas i ustala. Nakonec po dohodě dědiců Václava a dominikánů byl kostel téměř dostavěn Gionem Dacapaolim. Pozměněný projekt roku 1709 dokončil Kryštof Dientzenhofer. Nicméně roku 1783 byl klášter dominikánů Josefem II. zrušen. Pro zadluženost byl klášter i s kostelem vydražen. [6]

Palác Michnů od ulice Újezd (foto autor)

Palác Michnů z ulice Všehrdova (foto autor)

Původní sakrální charakter stavby se setřela trojí přestavba. Kostel nyní zvenčí připomíná jen kupole nad bývalým křížením hlavní a příčné lodi, zakončená výraznou osmibokou lucernou. Budova sloužila četnictvu, poště a od roku 1855 Ústřednímu archivu ministerstva vnitra, po roce 1990 přejmenovanému na Státní ústřední archiv. Vzhledem k dokonalému režimu hlídání sem byla dočasně do kanceláří dislokována restaurátorská dílna pro relikviář sv. Maura. V letech 1990–1993 byly původní kanceláře, pracovny a skladiště zrušeny a postupně přestěhovány do novostavby Národního archivu v Praze 4 Na Chodovci. Následně byla budova adaptována pro České muzeum hudby, které zde sídlí dosud.

Rod Michnů začal po smrti Pavla velmi rychle majetkově upadat. Již za bezdětných Karla a Václava se projevily finanční nesnáze. Václav odkázal majetek druhé linii rodu (založenou Jiřím Vilémem, který byl synem Martina Michny a bratrem Pavla). Nakonec přežívá do 19. století pouze třetí větev rodu (založená Šebestiánem, který byl synem Martina Michny a bratrem Pavla). Příslušníci rodu již zastávají pouze běžné úřady a vlastní nevýznamný majetek. Posledním příslušníkem rodu byl Bedřich Jan Michna z Vacínova (Friedrich Johann Michna Graf von Waitzenhofen), který byl úředníkem na českém guberniu, okresním hejtmanem v Liberci, a také vedoucím okresního úřadu v Hradci Králové, jímž rod v Praze roku 1872 po meči vymřel. [7]

Ovšem dodnes ve dvoraně Muzea hudby můžeme vidět velký polychromovaný erb Michnů. V barokní kartuši je umístěn na římse pod kupolí. A je poslední zdejší památkou na kdysi slavného a pyšného Pavla Michnu z Vacínova a jeho potomky.

[1] Roku 1538 umírá pán na Budyni, majitel panství Mikuláš Zajíc z Házmburka a zanechává po sobě dvě nezletilé děti, svého syna a dědice Jana Zbyňka a dceru Hedviku. Mikuláš ještě za svého života ustanovil jejich poručníkem Jiřího staršího z Lobkovic. Správou hospodářských statků pak byli pověřeni měšťané Budyně. Ti si k tomuto účelu měli ze svých řad zvolit dva až tři měšťany, kteří by vykonávali faktickou úřednickou správu nad chodem házmburských statků za nezletilého Jana Zbyňka. Z nich za hlavního správce byl určen Martin Michna.

[2] Španělská strana byla neformální skupina katolických šlechticů, diplomatů a patricijů kolem španělského velvyslance a Marie Manrique de Lara y Mendoza provdané z Pernštejna. Prosazovali skrze síť klientů a kontaktů politiku španělského dvora Habsburků v Českém království.

[3] Mincovní konsorcium bylo uskupení finančníků zřízené roku 1622 smlouvou, kterou ve Vídni podepsala za jednu stranu císařská dvorní komora zastupující císaře Ferdinanda II. a za druhou bankéř a obchodník Hans de Witte, zastupující 15 členů konsorcia. To získalo za roční nájem šesti milionů zlatých monopolní právo na ražbu mincí v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku a současně výhradní právo vykupovat neražené stříbro i všechno stříbro vytěžené v českých dolech. Císař za půjčku umožnil spolku monopolní příjmy z mincovnictví. Spolek finančníků, z nichž většina byli šlechtici, nechávali razit nekvalitní mince s nízkým obsahem drahého kovu, což vyvolalo nevídanou inflaci, která nakonec vedla až ke státnímu bankrotu. Doloženými členy byli Jakub Baševi (později z Treuenburka), Pavel Michna z Vacínova, Karel I. z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna, Hans de Witte.

[4] BOUČEK, Jan. Pavel Michna z Vacínova. Nepublikovaná bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, 2008.

[5] Od středověku zde stával kostelík Máří Magdaleny v obci Nebovidy. A to u kláštera magdalénitek, který byl zničen za husitských válek a později adaptován na měšťanské domy. V 17. století se sem stěhuje konvent dominikánů, kteří museli odejít od sv. Klimenta na Starém Městě, kam přišli jezuité a vystavěli svoji kolej (Klementinum). Domy vykupují a opět adaptují na klášter. Mecenáše výstavby chrámu nacházejí v rodě Michnů.

[6] VLČEK, Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy, 3. díl : Malá Strana. Praha, 1999. s. 491-492.

[7] MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnost 1, A-M. Praha, 2008. S. 639