Památka na zesnulé kněze Maltézského řádu na Vyšehradě

Rytíři Maltézského řádu byli pozvaní kapitulou sv. Petra a Pavla na bohoslužbu u příležitosti Památky zesnulých. Po mši se rytíři Řádu účastnili tiché modlitby a vzpomínky na řádové kněze na maltézském hřbitůvku.

V době památky zesnulých se rozzáří svit svící i na pohřebištích lidí zasvěceného života. Těch, jejíž členové vyznávali evangelní rady a skládali sliby čistoty, chudoby a poslušnosti. Světlo u nich rozžehnou současní členové komunity a řádů, jejichž dušemi kdysi byli.

děkuji

Za malbu děkuji p. Lubomíru M. Kreuzovi – alianční znak Řádu (vlevo) a Českého velkopřevorství (dle nástěnné malby v budově převorství v Lázeňské ulici, Praha 1)

Na Vyšehradském hřbitově při kostele sv. Petra a Pavla odpočívají řeholníci a řeholnice i kněží několika katolických řádů. Nalezneme je u vchodu na západní straně, kde se nalézá samostatné oddělení s hřbitůvky řádových sester, řeholníků[1] a z dálky je vidět pomník s bílým maltézským křížem, kde odpočívají řádoví kněží Maltézského řádu z pražské komendy. Další pohřebiště řádových kněží ze strakonické komendy je v kapli u kostela sv. Václava ve Strakonicích. [2]

Rytíři Maltézského řádu byli pozvání, jako každoročně, Královskou kolegiátní kapitulou sv. Petra a Pavla na slavnostní večerní bohoslužbu u příležitosti Památky zesnulých. Po mši se rytíři Řádu účastnili tiché modlitby a vzpomínky na řádové kněze na maltézském hřbitůvku.

Z řady jmen na pomníku zmiňme Frā Karla Viléma Horkého O.Melit, konventuálního kaplana a nositele řádového velkokříže, emeritního regulárního faráře kostela u Matky Boží pod řetězem, který zemřel 30. října 1992. Do Řádu byl přijat 1. srpna 1928, profesní sliby složil 7. srpna 1932 a na kněze byl vysvěcen 24. února 1936. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře v Dachau, ze kterého se vrátil jako invalida. V době, kdy byl klerikem Řádu, založil ve své době poměrně známý časopis „Od Pražského Jezulátka“, který vycházel až do roku 1938. Po roce 1948 byl „pouze“ sledován STB.

Dále zde vidíme jméno jeho předchůdce posledního klerika pražského konventu, který dne 1. ledna 1937 složil slavné sliby Frā Vladimíra Píchu O.Melit, který byl 17. července 1938 vysvěcen v Římě na kněze, kde vystudoval Gregoriánskou univerzitu. 28.10. 1949 byl zatčen na faře u Panny Marie Vítězné a Státní soud v Praze jej ve dnech 23.–25.1.1951 odsoudil na 20 let vězení za údajnou velezradu v procesu Pícha a spol. spolu s dalšími deseti řeholníky a knězi.

Poblíž je v rodinném hrobě pochován i předčasně zesnulý magistrální rytíř Řádu Mgr. Vilém Horák, i jemu rytíři věnovali tichou modlitbu a vzpomínku.

In commemoratione omnium fidelium defunctorum

[1] Redemptoristé, benediktini z Emauz, alžbětinky, voršilky, šedé sestry, těšitelé božského srdce, vincentky, školské sestry. Pouze jezuité mají hrob ve východní části, mříž u hrobu sem byl přenesena z dnešního Malostranského hřbitova a pochází z roku 1697 a na zadní straně jsou uvedena jména bratří zesnulých při ošetřování nemocných morem.

[2] Převorové a velkopřevoroři jsou pohřbeni v kostele sv. Prokopa ve Strakonicích a u Panny Marie pod řetězem v Praze. Po zákazu pohřbívání uvnitř kostelů spočinuly v rodinných hrobkách a hrobech.